Chodník slávy

30. 6. 2020

Chodník slávy na Lidické má pět nových otisků!

V sobotu 27. června jsme na Divadelní dvoraně oslavili avizované jubileum 75. výročí od založení divadla. Součástí bohatého celodenního programu byl kromě jiného i významný slavnostní akt výsostně spojený s naším divadlem – ve 14.30 hodin jsme uvedli další umělce a významné osobnosti spjaté s Městským divadlem Brno do pomyslné síně slávy, kterou již několik let reprezentují barevné kachličky s otisky rukou před vchodem do Činoherní scény. Letos události předcházela i oprava chodníku, v jejímž výsledku byl barevný pás s dlaždicemi, ve kterých jsou dlaně otištěny, vyvýšen, aby tolik netrpěl chůzí.

Navázali jsme tím na dlouholetou tradici tohoto happeningového holdu svým umělcům. Vedle stávajících kachlíků letos přibyly otisky našich předních herců Jana Mazáka a Michala Isteníka, kteří jsou obdivováni diváky i odbornou kritikou za ztvárnění nespočtu rolí. Následovali je jejich kolegové, kteří spojili své jméno a uměleckou činnost s Městským divadlem Brno – hudebník a dirigent Karel Cón, scénograf Emil Konečný a dramaturg Jiří Záviš.

 

Historie chodníku slávy

Poprvé se chodník Lidické ulice zpestřil v roce 2000, kdy do něj vtiskly své dlaně muzikálové herečky Alena Antalová, Petra Jungmanová a Markéta Sedláčková a doyenové souboru a činoherní umělci Zdena Herfortová, Karel Janský, Zdeněk Junák, Ladislav Kolář a Jiří Tomek. V květnu 2001 je následovali Martin Havelka, Miroslava Kolářová a Pavel Kunert, v březnu 2003 pak skladatelé Zdenek Merta a Petr Ulrych a v dubnu 2004 herci Petr Gazdík, Jiří Horký, Igor Ondříček a Dušan Vitázek.

V únoru 2006 zorganizovali zaměstnanci divadla otisk dlaní na dlaždici slavného chodníku pro svého ředitele a režiséra Stanislava Mošu coby dárek k jeho padesátým narozeninám.

V květnu roku 2008 přibyli herci Jan Apolenář, Radka Coufalová a Erik Pardus, hudební skladatelé Vladimír Franz a Petr Kofroň a dlouholetý fotograf a šéfredaktor revue Dokořán Jef Kratochvil, v jehož hlavě se vlastně myšlenka chodníku slávy zrodila.

K této řadě významných osobností, které přinesli prestižní ocenění nejen divadlu na Lidické, ale vlastně i městu Brnu, se v roce 2013 připojila také muzikálová herečka Hana Holišová, herec Petr Štěpán, grafik a scénograf Petr Hloušek, kostýmní návrhářka Andrea Kučerová a scénograf Jaroslav Milfajt.

Hned o rok později své dlaně do betonu otiskli herečky Svetlana Janotová a Ivana Vaňková, herec Boleslav Polívka a herec a kritik Jiří Dušek. Rok 2014 byl však oproti předchozím neobvyklý. Doposud se totiž do kachlíků zvěčňovaly osobnosti žijící, které do betonu otiskly své dlaně. V tomto roce byl však vzdán hold také kolegům, jejichž stopy rukou jsme za jejich života bohužel otisknout nestihli. Zavzpomínali jsme tehdy na hudebníka a dirigenta Igora Vavrdu a na herce Ladislava Lakomého a Jaroslava Dufka, kteří nastudovali a zahráli si svoji poslední inscenaci právě na Činoherní scéně MdB. Do betonu byly tenkrát otisknuty jejich divadelní boty.

V květnu 2017 řady svých kolegů v této výjimečné síni slávy doplnily herečky Lucie Bergerová a Andrea Zelová a herci Viktor Skála, Aleš Slanina a Stanislav Slovák.

Michal Isteník

Pochází z Nového Strašecí, kde strávil své dětství a dospívání. Jeho počínající nadějnou fotbalovou kariéru překazil úraz, na gymnáziu jej však naštěstí uchvátilo divadlo. V letech 2003–2008 studoval činoherní herectví na JAMU v Brně a již během studia hostoval v několika brněnských divadlech. Nejen jako herec, ale i autor a režisér je rovněž aktivní v brněnském nezávislém divadle BuranTeatr. Ve stejném roce, kdy absolvoval JAMU, vstoupil do angažmá v Městském divadle Brno. Od nové sezóny se na něj můžeme těšit například jako na Domitia Enobarba v milostném dramatu Antonius a Kleopatra. Pravidelně se také objevuje v různých televizních seriálech. Jeho nejúspěšnější rolí v této oblasti byl výčepní Eda v nekorektním komediálním seriálu Most!. Získal Cenu Alfréda Radoka 2011 v kategorii talent roku a Cenu Thálie 2014 za roli Čičikova v inscenaci MdB Mrtvé duše.

Jan Mazák

Nezaměnitelný hlas a soustředěné herectví – to jsou typické znaky Jana Mazáka. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1976 nastoupil na JAMU a studia úspěšně ukončil v roce 1981. Jeho prvním angažmá se na 16 let stalo Divadlo Petra Bezruče Ostrava, poté působil šest sezón v Klicperově divadle Hradec Králové a od roku 2003 je stálým členem souboru Městského divadla Brno. Již do začátku 80. let se také objevoval na obrazovkách v televizních filmech a seriálech a dlouhá leta patřil k hereckým oporám Divadla U stolu. V současné době jej mohou diváci obdivovat jako Peachuma v Žebrácké opeře či Karenina v Anně Karenině. Od nové sezóny se na něj můžeme těšit v nové roli pátera Kašpara Zachara v inscenaci Noc pastýřů.

Karel Cón

Absolvent brněnské konzervatoře a JAMU. Působil v řadě divadel v celé republice, kde psal scénickou hudbu k inscenacím nebo hrál v orchestru. V polovině 80. let, po svém působení v divadlech v Hradci Králové, Liberci a Šumperku, začíná pracovat se Státním divadlem Brno, zpočátku s činohrou a začátkem 90. let se zpěvohrou. Od roku 2004 začal s Městským divadlem Brno spolupracovat jako dirigent a pro řadu titulů vytvořil také hudební aranžmá. V roce 2008 napsal hudbu pro oblíbený pohádkový muzikál Sněhurka a sedm trpaslíků a od té doby pravidelně spolupracuje s autorskou trojicí Stanislav Slovák, Petr Štěpán a Jan Šotkovský. Spolu s nimi se podílel na inscenacích Baron TrenckMendel aneb vzpora hráškůBrněnské kolo či Osmyčky a v budoucnu jistě budou následovat tituly nové.

Emil Konečný

Narodil se v roce 1948 v Opavě pro divadlo zahořel, až když vystudoval architekturu na Vysokém učením technickém v Brně.

Profesi jevištního výtvarníka se vyučil v proslulém scénografickém ateliéru Josefa Svobody na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Od roku 1983 pracuje jako scénograf v brněnském divadle na Lidické ulici. Na svém kontě má dobrých sto čtyřicet inscenací realizovaných jak na domovské scéně, tak v jiných divadlech českých i v zahraničních. Jako architekt je jedním z autorů budovy Hudební scény MdB dokončené roku 2004.

Jiří Záviš

Vystudoval teatrologii na Karlově Univerzitě v Praze. Své první profesionální angažmá nastoupil v Karlových Varech, kde se během třinácti sezón podílel na stovce inscenací. Působil zde také jako umělecký šéf a nějaký čas jako ředitel. Od roku 1994 byl dramaturgem ve Východočeském divadle v Pardubicích, odkud v roce 1997 přešel na pozvání Stanislava Moši do Městského divadle Brno, kde jako šéfdramaturg působí dodnes. Je zde podepsán pod velkým počtem inscenací, do programových brožur píše obsáhlé odborné studie, které se věnují osobnostem napříč divadelní historií. Je také autorem mnoha zdařilých překladů, často je také autorem inscenační úpravy a z poslední doby autorem zdařilé dramatizace románu Anna Karenina.

 

 

 

 

Zpět

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->