Vážení divadelní přátelé,
po celém světě neexistuje jediné, byť malé město, nebo dokonce vesnice, kde by se nehrálo divadlo. Jedná se totiž o fenomén, který lidé potřebují ke svému životu stejně tak jako jídlo, pití, spánek atd. atd. … A divadlo těší nejenom ty, kteří jej navštěvují, ale i ty, kteří ho dělají. A to ať se jedná o divadlo výsostně profesionální, nebo to amatérské. Samozřejmě že se jedná o různé typy divadel, která, i když vždy s láskou, tvoří především podle svých možností. Mě samozřejmě těší, že v našem divadle disponujeme takovými technickými dispozicemi: veškeré jevištní technologie, světelný a ozvučovací aparát, dílny, které jsou na špičkové světové úrovni, a stejně tak i herci, tanečníci, zpěváci a muzikanti, které nám všude závidějí.
Před několika dny jsme uvedli premiéru muzikálu Pohádka o živé vodě a já jsem opět intenzivně zažíval ty vzácné chvíle, kdy vzniká nové představení a kdy všichni ti kolem – báječní umělci, dramaturgové, režiséři, výtvarníci, osvětlovači, zvukaři, jevištní technika, strojníci, inspicienti, lidé ve výrobě dekorací a kostýmů, rekvizitáři, pracovníci ve vlásenkárnách a garderobě a mnoho dalších na pozicích různých správních, servisních, ekonomických, propagačních – bez nichž by žádné naše představení nemohlo vzniknout, jak je každý jeden z nich připraven odvést svůj úkol ve prospěch celku na maximální dosažitelné úrovni. Jak jsou perfektně profesionálně vybaveni, jak vše konají s odpovědností, láskou i v úctě vůči všem svým kolegům a taky ve víře, že právě teď děláme společně něco, co se blíží zázraku a co tak taky budou naši diváci vnímat. Je nás v našem divadle celkem 420 a k tomu ještě desítky dalších, kteří u nás hostují. A mě nikdy nepřestane fascinovat, že spolu existujeme právě v takovémto harmonickém prostředí…
A pak, když náš šťastný divadelní svět konfrontuju se světem kolem, bolí mě, kolik je v něm lží a nenávisti. Chápu, že se všichni nemohou vzájemně milovat, ale nechápu, proč mnozí jiné burcují k nenávisti a pohrdání s použitím lží, a stejně tak nechápu, že těmto lžím a pomluvám ti jiní zase s nepochopitelnou naivitou podléhají a šíří je dál. Je to snad lidská přirozenost kopat nespravedlivě do jiných, jen abych si pozvedl své sebevědomí?
Před pár lety jsem zjistil, že všichni mí tři náměstci, výborní a charakterově vytříbení lidé, jsou významně aktivní v amatérském divadle. Jeden z nich byl úspěšným režisérem a producentem, druhý skvělým režisérem a výborným hercem hlavních rolí a třetí pak hercem, který za své mimořádné výkony pravidelně získává ocenění na celostátních přehlídkách amatérského divadla. Nesmírně mě to zaujalo. Celý den jsou zaměstnaní náročnou činností našeho divadla a pak, když si mohou odpočinout, jdou místo toho za přáteli, se kterými dělají zase divadlo…! Když jsem se jich zeptal, proč to dělají, odpověděli mi stejně: „Naplňuje nás to štěstím…“ Nikdy jsem od žádného z nich neslyšel jedinou pomluvu, jedinou lež, a svět kolem sebe vnímali s porozuměním.
Hrajte si, dělejte divadlo, choďte do divadla a věřte, že budete šťastni.
Za všechny kolegy vám to ze srdce přeje
