básnické drama
Faidra
- Žánr Činohra
- Scéna Činoherní scéna
- Premiéra8. září 2012
- Délka představení1:30 hod.
- Počet repríz23
- Derniéra12. březen 2013
Autor
- Seneca
Režie
Překlad
- Eva Stehlíková
Kostýmy
- Hana Fischerová
Dramaturg
Scéna
- David Marek
Hudba
- Petr Skoumal
Pohybová spolupráce
- Hana Halberstadt
Úprava
Hippolytos, syn Thesea a Amazonky Antiopy
Faidra, žena Theseova
Theseus, athénský král
Chůva Faidřina
Posel a Vedoucí chóru
Chór krétských žen
BÁSNICKÁ TRAGÉDIE FAIDRA UHRANULA BRNO
Michal Prax 10. říjen 2012 zdroj www.studentpoint.czTragédie o nenaplněné lásce Faidry k nevlastnímu synovi Hippolytovi se představila Brnu. Jaká hra byla? Strhující, dojemná a dokonce došlo i na krev.
Jako již tradičně první premiéru sezóny v Městském divadle připravila Hana Burešová j.h. (v minulosti např. Mojžíš, Škola základ života, Znamení kříže a další). Tentokrát si z Prahy kromě svého inscenačního týmu přivezla i kompletní scénu a dokonce i herečku v hlavní roli. Do Brna se v roli Faidry vrací Helena Dvořáková, za stejnou roli již oceněná cenou Alfréda Radoka. Kromě Dvořákové se v titulní roli představí také Lukáš Janota jako její nevlastní syn Hippolytus, Viktor Skála ztvárňuje roli jejího manžela Thesea a Irena Konvalinová její chůvu. Chór představují Hana Kováříková, Eva Ventrubová a Eva Jedličková. Role vedoucího chóru a posla špatných zpráv se ujal Igor Ondříček.
Drama pojednává o nešťastné lásce Faidry a Hippolyta, který odmítá jak ženy, tak i jejich společnost a raději se oddává přírodě a lovu. Veškerá jeho duševní rovnováha je však zničena Faidrou, jež se přizná ke své lásce. Celý příběh vrcholí návratem jejího manžela Thesea z míst, ze kterých se nikdy nikdo nevrátil – ze samotného podsvětí.
Brilantní herecké výkony vás ohromí
Helena Dvořáková jako Faidra ukazuje svoji vrcholnou formu a její výraz nepostrádá žal, bol ani upřímnou lásku k Hippolytovi. Na jevišti odvádí naprosto špičkový výkon a dokazuje, že Cenu Alfréda Radoka dostala zcela zaslouženě. Faidru hraje jako ženu pološílenou, která se nebojí odhalit ani duši, ani tělo. Hippolytos Lukáše Janoty se projevuje zprvu jako rozjívený chlapec, který si bezstarostně pluje svým životem královského dědice. Po vyznání Faidry však neváhá sáhnout po meči a ukázat svou temnou a bezcitnou stránku. Viktor Skála v roli Thesea představuje muže zestárlého, který se vrací z podsvětí a doufá, že zbytek života dožije po boku milované ženy a syna. Irena Konvalinová zdatně sekunduje Heleně Dvořákové a chůvu stylizuje nejprve do role přísné vychovatelky, která však nakonec podlehne prosbám své „svěřenkyně“ a pomáhá jí získat srdce Hippolytovo.
V jednoduchosti je krása
Celé drama se odehrává na poměrně jednoduché černé scéně, jež je v popředí doplněna o několik průhledných plastových „boxů”, které nahrazují lože či pařezy. Zadní část scény je efektně nasvícená dle aktuální nálady. Faidra v Brně nabídne náročnému divákovi kvalitní divadelní krmi, brilantní herecké obsazení v čele se skvělou Helenou Dvořákovou. Příležitost vidět jednu z největších hvězd současné činoherní scény v republice by vám rozhodně neměla uniknout. Proto neváhejte a vyrazte do Městského divadla Brno.
DVOŘÁKOVÉ FAIDRA ZÁŘÍ I V BRNĚ
Kateřina Slámová-Bartošová 9. říjen 2012 zdroj MF DnesSenekova tragédie Faidra se u nás poprvé hrála v Divadle v Dlouhé před pěti lety. Režírovala ji Hana Burešová a do hlavní role obsadila Helenu Dvořákovou (za roli získala Cenu Alfréda Radoka), kterou přivedla z Městského divadla Brno. Inscenace měla v Praze derniéru letos na jaře a nyní byla „přesunuta“ (a přeobsazena ve vedlejších rolích) do Brna.
Hana Burešová zvolila pro text vysoce stylizovanou formu. Dominuje mu práce se symbolicky i emocionálně působícími barvami (rudá, bílá, šedá, zlatá). Určující je zde sytost a koncentrovanost barev, přesných gest tvarujících těla jako dokonalé sochy, emocí. Důležitá je dávka majestátnosti v herectví, hudbě, kostýmech i působivé minimalistické scénografii (téměř prázdné jeviště dotvářené světlem). Použité prostředky jsou účinné, a navíc režisérka rozbíjí statičnost textu, rytmizuje jej pomocí chóru. Faidra Hany Burešové je estetizovaný tvar mimořádné účinnosti.
V brněnské inscenaci je nejživotnější postava Faidry. Helena Dvořáková se snaží skloubit stylizovaný gestický projev i přednes verše s uvěřitelným, emocionálně vypjatým obrazem ženy zničené city. Ne vždy se jí to daří dokonale, kromě jiných jsou zde ale dvě mimořádně silné scény: Faidra svádí panice a mizogyna Hipplolyta a balancuje při tom na šikmém skleněném hranolu v popředí jeviště. Pokouší se tak vyslovit city, za které se stydí. Bohatost výrazu Dvořákové přechází od dívčí nesmělosti k razantnosti a zoufalství a je završena čistým obrazem jejího nahého těla odhozeného na skleněném „obětišti“. Druhou je proměna Faidry navedené chůvou ke lži a svalení viny na Hippolyta. Po návratu manžela Thesea se původně do zlata oděná, v lese s Hippolytem do bílé svlečená Faidra, objeví v šedé, tvář posypanou popelem. Barevná symbolika zavádí ke kajícnosti, ale Faidra se nekaje. Lže a zabíjí tím milovaného muže i sebe. Už zde je prázdná a neživá a Helena Dvořáková nachází účinné prostředky, aby tuto první z jejích smrtí přesvědčivě rozkryla.
Ostatní postavy se drží více vnějškové stylizace, Theseus (Viktor Skála) je zdeptaný, zestárlý hrdina. Hippolytos Lukáše Janoty zůstává také více u vnějšího projevu opřeného o stylizované gesto, proměnlivá a tvárná je postava Chůvy (Irena Konvalinová). Do rudé barvy oblečený Chór (Eva Jedličková, Hana Kováříková a Eva Ventrubová) funguje bezvadně. Igor Ondříček jako Posel a vedoucí chóru provází se střízlivou důstojností hru.