Proč bychom se netěšili na Smetanu s nadsázkou?
Josef Meszáros 12. červen 2024 zdroj www.scena.cz
(…) V roce 2024 se textu ujali Klára Latzková a Igor Ondříček a ti nám ve své úpravě a dramatizaci dávají nahlédnout na toto dílo úplně jinou optikou, která zachycuje dané dílo s patřičnou nadsázkou, jak je zvykem u open air produkcí na Biskupském dvoře v Brně. Diváci mohou očekávat komické situace, zejména když pár hodin před premiérou není k mání hlavní postava Jeník.
Vznikla tak drobná hříčka o bohatém radovi Vostrovském, který na svém statku podporuje činnost ochotnického spolku připravujícího právě premiéru Prodané nevěsty. (…) Režisér Igor Ondříček od samého počátku vede soubor k rozmáchlým gestům. Jazyk inscenace je patřičně staročeský, kořeněný různými tvary a zejména s velkým důrazem na slovo d´cera. Celé taškařici velmi pomohl dirigent Matěj Voda. Opět hudebně velmi vtipný s velkými girlandami v notoricky známých motivech, ať už se jedná o předehru, árii Kecala, duet Jeníka a Mařenky a samozřejmě titulní Proč bychom se netěšili.
Scénograf Jaroslav Milfajt nabízí jednoduché scénické prvky - paravány, a k tomu stoly a židle, to vše doplňují nádherné muškáty, samozřejmě umělé. A nejdražší scéna - secesní arkády a ikona kostela sv. Petra. Nechybí ani sousoší Merkurovy kašny od Ignáce Bendla. Ovšem velkou významnou ozdobou celé inscenace jsou kostýmy Romana Šolce. Zejména vzor cibuláku nejen na sukních a kabátech, ale třeba i na punčochách. Tato bílo modrá čistota opravdu povyšuje celou inscenaci.
(…) Inscenace Proč bychom se netěšili na Smetanu ustála premiéru i vrtochy počasí. Všichni protagonisté zvládli průtrž mračen. Posilou jim určitě byli nadšení diváci. Tato zkratka komické opery doplněná o zmatky kolem divadla na divadle je tím pravým na letní open air produkci.
Prodaná nevěsta zase trochu jinak
Jan Trojan 12. červen 2024 zdroj www.brnozurnal.cz
Na scéně, tentokrát Biskupského dvora pod katedrálou sv. Petra a Pavla, vidíme a slyšíme Smetanovu druhou operu, ovšem poněkud zkrácenou a v podání sólistů muzikálového divadla. Ale nebylo by to Městské divadlo, aby na uvedenou scénu, v nádherné kulise Merkurovy kašny a biskupských arkád, nepřišlo s něčím úplně novým. Smetanovo mistrovské dílo předchází pro diváka naprosto nečekaná jednoaktová fraška, která předvádí, jak se ochotníci připravují na provedení Prodané nevěsty. (…) Nastanou roztomilé zápletky a komické situace, také napětí, když pár hodin před premiérou není tenor, představitel důležité postavy Jeníka. Do toho rodinné problémy se zamilovanou dcerou zmíněného rady…
(…) S kamarády a kamarádkami, milovníky opery, se nemůžeme shodnout, zdali toto představení přivábí ke skutečné opeře ty, kteří ji dosud neobjevili, nebo naopak stejné lidi od opery odradí. Buď jak buď, muzikáloví herci se opravdu snažili, ostatně před premiérou se někteří novinářům svěřovali, že opera je nadmíru těžká. Zvládají však toto úskalí velmi dobře. Nejvýraznější mezi všemi je skvělá muzikálová herečka Andrea Zelová, představitelka dcery rady Vostrovského slečny Ludmily a také Mařenky. Za ní nezaostává Lucie Bergerová jako paní radová Amalie a také představitelka dvou operních matek – Ludmily Krušinové a Háty Míchové. Krásně předvádí statkářku rozzlobenou na překážející divadlo. Do toho nečekaně přijíždí baron Jesenický v plastickém podání rozeného komika Aleše Slaniny. „Konečně mohu využít svůj baryton,“ zažertoval před premiérou. A využil. Také v roli Kecala. V obou postavách využívá též svého temperamentu a šarmu, Kecala vystihuje jako v klasické opeře. Robert Jícha vytváří ve frašce nejdůležitější postavu rady Vostrovského, na svých bedrech nese veškeré starosti s divadlem a také snáší stížnosti své ženy na roztahující se divadelníky. Své pěvecké schopnosti prokazuje také jako rozvážný sedlák Krušina. Libor Matouš musí být určitě vnitřně spokojen s rolí profesora Jaroslava Ctibora. Ve frašce se přestrojuje, aby zmátl radu Vostrovského a zároveň mu pomohl k roli Jeníka. Kterou pak naplno a dobře vyzpívává. Starosti s divadlem nese též ředitel Koubek, jenž se mění v sedláka Míchu v podání dobrého herce i pěvce Marka Huráka. Kristián Pekar dává svůj šarm a herecké umění sluhovi barona Jesenického a také Vaškovi, Evelína Studénková je ve frašce Herečkou i svůdnou operní Esmeraldou. Jan Brožek má více příležitostí v opeře coby Principál než Sluha ve frašce.
V ní je půvabný archaizovaný jazyk z doby vzniku původního textu, režisér dává důraz na „kritické“ momenty zvyšující napětí. Kvalitu inscenace povyšují kostýmy zmíněného Romana Šolce v obou částech inscenace. V opeře použil cibulákové motivy na bílém a modrém podkladu, je to velmi působivé, oku lahodící. Nápaditá je spíše klasická operní choreografie Martina Paceka a Hany Kubinové. Hraje se na jednoduché, přesto pěkné scéně Jaroslava Milfajta. Ladí s okolní kulisou. Pochvalu zaslouží živý orchestr hrající v arkádách nad jevištěm řízený skvělým hudebníkem Matějem Vodou.
