Krásny začiatok 20. storočia
Peter Stoličný 1. prosinec -1 zdroj www.divadlo.sk
Koncom septembra 2006 bola na činohernej scéne Mestského divadla Brno zaujímavá premiéra. Zdôraznil som, že na činohernej scéne, pretože divadlo má ešte nádhernú novú hudobnú scénu. Zdá sa však, že to so žánrovým určením nebude tak prísne, pretože práve na doskách činohry diváci videli pôvodnú českú operetu. Jej názov Ferdinand, kd’E ste? zvukomaľbou pripomína meno arcivojvodu Ferdinanda, na ktorého bol v Sarajeve spáchaný atentát, ktorý formálne naštartoval prvú svetovú vojnu. Presun písmen „d’este“ na „kde jste“ naznačuje, že pôjde o ľahší žáner, o akúsi, po česky nazvanú „taškařici“. Bodaj by nie, keď sa pod libreto podpísal Karel Šíp, známy český humorista, hudobník, výmyselník a zabávač. Hudbu zložil Zdenek Merta, ktorý skomponoval nejedno dielo uvádzané v Brne. Rovnako „kmeňovým umelcom je choreograf Vladimír Kloubek. Autorom scény, mimochodom nádherne prázdnej, a režisérom inscenácie je Švajčiar Thomas Schulte-Michels.
Opereta má mať jednoduchý príbeh. Ten, ktorý K. Šíp situoval do posledných rokov Rakúsko Uhorska, jednoduchý je a vychádza zo skutočných udalostí. Následník trónu Ferdinand pričasto navštevoval arcivojvodkyňu Izabellu, ale nie preto, aby sa dvoril jej dcéruške Kristíne - to sa považovalo za samozrejmé a všetci sa tešili na sobáš urodzených. Pán arcivojvoda Ferdinand sa však zapozeral do jej dvornej dámy, Žofie Chodkovej, ktorá pochádzala zo schudobnenej českej šľachty. Vyššia spoločnost chcela nebezpečiu nerovného sobáša zabrániť, ale ako to už v operetách býva, láska prekoná všetky prekážky. A tak sa na scéne objaví staručký cisár František Jozef, aby mladým požehnal. Už nič nestojí v ceste šťastnému zamilovanému
páru.
Všetci vieme, ako to dopadlo a stať sa to muselo aj na javisku brnenského divadla. Príbeh, ktorý sa odohráva na obľúbenom mieste arcivojvodu Ferdinanda - na Konopišti a potom v prekrásnej Opatii, sa končí sarajevským atentátom. Je koniec operety a koniec idylickej doby počiatku dvadsiateho storočia.
Scenárista Karel Šíp si ťažkú hlavu s výstavbou príbehu určite nerobil. Nástup pesničiek väčšinou je nie vždy - umiestnil tam, kde by sa spievať malo. Dialógy raz vtipné, inokedy menej vtipné rýchlo plynú a zbytočne nezdržujú dej. Šíp vsadil na svoj svojský humor, ktorý má veľakrát odskúšaný na reakciách divákov vo vlastných predstaveniach rôznych talkshow. A nemýlil sa, Napriek neoperetnej výstavbe príbehu sa divák baví na drobnostiach a vôbec mu neprekáža, že celok je iba akousi mozaikou, skladačkou, leporelom.
Ozaj a prečo zvolil názov opereta v dobe, kedy sa všade „muzikáluje na plné pecky“? Dôvodom zrejme bola snaha o vytvorenie dobovej patiny. A to sa skutočne vydarilo. Keď k tomu prirátame výborné vedený živý orchester dirigentom Karlom Cónom (ale tiež Karlom Albrechtom) a už tradične kvalitne herecké výkony všetkých protagonistov, vychádza nám jediné: brnenskému mestskému divadlu sa zasa podarilo vytvoriť „kasové“ predstavenie. Lístky budú, ako vždy v tomto divadle, beznádejne vypredané. Hľadisko bude zasa burácať smiechom a odchádzať z MdB uspokojené.
Vždy keď odchádzam z tohto divadla, prídu mi na um niekdajšie brnenské protesty, keď sa stavala muzikálová scéna mestského divadla. Vraj načo toľko javísk, Brno ich nedokáže uživiť. Nuž dokáže. Záleží však na kvalite.
Hudebně-dramatická hra Ferdinand
Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult
Původní hudební hříčku Ferdinand, kd‘E ste? z pera hudebního skladatele Zdenka Merty a libretisty Karla Šípa uvedla v brněnské premiéře činoherní scéna Městského divadla Brno. Ač byl Ferdinand napsán na míru MDB, jeho první nastudování se uskutečnilo roku 2004 v Plzni, kde hru se souborem zpěvohry Divadla J. K. Tyla nastudoval režisér Roman Meluzín.
Brněnští diváci měli možnost shlédnout tuto verzi v rámci festivalu Dokořán pro hudební divadlo 2005. Režie brněnské inscenace byla svěřena švýcarskému režisérovi Thomasi Schulte-Michelsovi, hudební nastudování připravili dirigenti Karel Cón a Karel Albrecht. Zatímco Plzeň nabídla operetně-naivistickou operetku, Brno vsadilo na svůj osobitý styl – perfektní obsazení, kvalitní hudební nastudování, solidní choreografie s vtipnými tanečními party (Vladimír Kloubek) a hravé herecké exhibice. Tím vznikla inscenace naprosto odlišného ladění.
Vedle inscenačního pojetí prošel „modernizací“, na níž se podíleli jak autoři hudby a libreta, tak režisér, i text hry. Hra s notnou nadsázkou vypráví zapeklitý příběh následníka trůnu Ferdinanda (Oldřich Smysl) a jeho lásky Žofie Chotkové (Hana Holišová) na pozadí složitosti dobových politických i historických událostí, společenských konvencí i každodenních starostí či intrik. Jednání historických osob je inspirováno skutečnými postavami, oděnými do kostýmů Andrey Kučerové, avšak sled událostí je zhuštěn a přizpůsoben ději hry, který je z velké části situován na Konopiště. Druhá novinka letošní sezóny MDB, která nabízí příjemnou hudebně-dramatickou podívanou, se stane nepochybně jedním z oblíbených trháků divadla. Z předpremiérového obsazení nelze nevyzdvihnout vynikající herecký, pěvecký i pohybový výkon Jana Apolináře (Otto), například ve scéně s rovněž vynikajícím Jiřím Horkým (Franz Josef), či nezapomenutelný výstup Jany Musilové v roli staré cikánky a mnohých dalších. Snad jen možno dodat, že by měl divák počítat s poměrně vysokou hlasitostí živé hudby v podání Orchestru MDB.
Ferdinand, kd’e ste? Lebedím si v Brně!
Vladimír Čech 1. prosinec -1 zdroj Kam
Současnost nepřeje operetě. Když už lehkonohý hudebně-divadelní žánr, pak zpravidla padne volba na muzikál. Ale výjimky se najdou. Jednou z nich je Městské divadlo Brno, které 23. a 24. září ve dvojí premiéře s rozdílným obsazením uvedlo operetní komedii Zdenka Merty (hudba) a Karla Šípa (libreto) Ferdinand, kd’E ste?
Do jaké míry je přívlastek „operetní“ namístě, je druhořadý problém. Rozhodující je, že vzniklo vydařené představení, které nezastírá, že chce především inteligentně pobavit. Netváří se tudíž nikterak hlubokomyslně, na druhé straně se však také nepodbízí, nesklouzává k pokleslému estrádnímu humoru. „Operetní šmé“ však z této hudební hříčky vyzařuje už příběh sám - nezapře totiž jemný design červené knihovny, třebaže zpracovává historickou skutečnost, která nakonec dokonce nevyúsťuje ani v happyend, ale v tragédii. Navíc jsme tematicky v období Rakouska-Uherska, což byl pro operetu zlatý věk.
Oba autoři nabízejí svého operetkového „Ferdinanda“ s výraznou ironizující nadsázkou, kterou signalizuje ostatně už sám titul komedie s přesně předepsanými velkými a malými písmeny. Celkový vtipný nadhled a odstup od historických faktů vytvářejí předpoklad pro kaskádu bujarých scén a výstupů, v nichž nejednou přichází na paškál kýč tím, že se zjevně záměrně zveličí a přejde do grotesky. A tak takřka hned v úvodu tu tančí lesní smrčky, po Ferdinandovi se sápou hned tři tygříci a brzy po pauze začne vemlouvavý sbor lovců prolínat ženský chór tančících zajíců i s jejich hračkovitými ratolestmi.
Operetka Ferdinand, kd’E ste? byla před více než rokem již uvedena ve zpěvohře plzeňského divadla. Současné brněnské nastudování však zdaleka není věrnou kopií této „předpremiérové“ inscenace. Ke změnám a posunům došlo snad ve všech ohledech. Zatímco v Plzni třeba účinoval středně velký orchestr, v Brně muzicíruje pouhopouhých 10 instrumentalistů včetně dirigujícícho Karla Cóna nebo Karla Albrechta, přičemž oba zvládají ještě klavirní part. Zdenek Merta se tentokrát nechal inspirovat „vousatými“ šantánovými popěvky a kuplety let anno dazumal nemajícími většinou propastně daleko třeba k takovému Hašlerovi. Ale těch dobových esencí na sebe skladatel nechal působit mnohem víc. S velejemnou karikující ironií vše náležitě rozpohyboval Vladimír Kloubek, takže mnohdy jsou to právě jeho svěží nápady, které v hledišti vyvolávají hlasité salvy smíchu. Inscenace, pod kterou je podepsán švýcarský režisér Thomas Schulte-Michels, ten na svá bedra vložil i její scénografickou podobu, se prý rodila v záviděníhodné pohodě. Lze tomu věřit, protože o tom přesvědčivě vypovídá snad každý výstup. I když scéna zůstává v podstatě holá, přičemž ji rámují jen holé černé stěny, nemá divák pocit prázdnoty. Schulte-Michels přichází s dílčím výtvarným nádobíčkem, tu a tam odkrývá pozadí, aby dal nahlédnout do císařského dvora, k rybářům, Srbům, do nevěstince apod. Prolíná-li inscenací všudypřítomná humorná nadsázka, nemohou jí leckdy zůstat ušetřeny ani kostýmy Andrey Kučerové. Historické postavy, zejména příslušníci císařského dvora, však v tomto ohledu parodováni nebo dokonce karikováni nejsou. K dokreslení vizáže mnohdy napomáhají bělkou natřené tváře.
O sobotní premiéře bylo evidentní, že se herci ve svých rolích vyžívají s očividným gustem. Snad nejodvázaněji v tomto ohledu působil Martin Havelka jako Ferdinandův bratr Otto, známý bonviván. Výkon to byl natolik přirozený a přesvědčivý, že se snad i zdálo, že herec „nehraje“. V titulní roli exceluje „náležitě operetně měkčí“ Petr Gazdík. Josefa Lányiho, učitele maďarštiny, s roztomilou hatmatilkou profiluje vizuálně takřka k nepoznání Ján Jackuliak. Dvojici tajných policistů Berger-Šmíd, která tu figuruje i jako jakýsi průvodcovský tandem celým představením, ztělesňují výřečností a vzhledem k sobě kontrastní Tomáš Sagher a Lukáš Kantor. Z dam zmiňme alespoň Zoru Jandovou, jíž part Staré cikánky, především pak její interpretačně krajně náročný závěrečný song, šil Zdenek Merta na tělo.
Operetka Ferdinand kd’E ste? slaví v jihomoravské metropoli jednoznačný úspěch. A tak její otázkový název si autor těchto řádků dovolil hned v titulku rozšířit o odpověď: Lebedím si v Brně.
