Začátky působení druhé divadelní scény v Brně spadají do poválečného období, kdy skupina divadelníků, sdružených kolem tehdy pětadvacetiletého režiséra Milana Páska získala licenci k provozování činoherní scény. Soubor začal působit v tehdejší Falkensteinerově, dnešní Gorkého ulici. Během krátké doby dvou let díky elánu, velkému nadšení a samozřejmě také hladu po českém divadle, odpremiérovalo tehdejší Svobodné divadlo 71 titulů. Nejúspěšnější inscenací se stala Manon Lescaut Vítězslava Nezvala, která byla zároveň první premiérou (14. 6. 1945) této scény.
Následující desetiletí byla ve znamení reforem, nových uměleckých koncepcí, ale také změn názvu divadla. Svobodné divadlo se mění na Městské a oblastní divadlo, chvíli hrozí i název po tehdejším ministru Zdeňku Nejedlém, až se divadelníkům podaří přesvědčit své nadřízené, že slavní dramatici Alois a Vilém Mrštíci se k Brnu hodí více. Tento název – Divadlo bratří Mrštíků – nesla druhá činoherní brněnská scéna po dlouhá léta, až se v 90. letech vrací k jednomu z prvních jmen – Městské divadlo Brno. Ve své historii prošlo divadlem mnoho slavných osobností. Je třeba zmínit prof. Rudolfa Waltera, dr. Libora Plevu, Antonína Kurše, Jana Fišera či Milana Páska. Novodobé dějiny jsou již spojeny se jménem Stanislava Moši, který se stává v 90. letech ředitelem. S jeho příchodem jsou spojeny velké změny – přestavba Činoherní scény na moderní divadelní prostor a hlavně otevření Hudební scény v roce 2004.
Profesionalita a důslednost, inteligentní a umělecky náročný dramaturgický plán a v neposlední řadě i čiré nadšení z dobře vykonané práce, to jsou hlavní znaky, kterými se všichni, kdo pracují pod značkou Městského divadla Brno, vykazují. A že výsledky jejich úsilí jsou kvalitní a hodnotné, lze doložit nejen značným množstvím odborných ocenění, které byly umělcům přiděleny (Ceny Thálie, Alfréda Radoka, Českého divadla, Divadelních novin ad.), ale především neustále vyprodanými sály a diváckou oblíbeností (vždyť MdB bylo již šestkrát zvoleno nejoblíbenějším divadlem v České republice v divácké anketě portálu internetového portálu I-divadlo.cz).
Oslavy 70. výročí se uskuteční v Divadelní dvoraně v sobotu 6. června od 10.00 hod. a pro návštěvníky je připraven bohatý program: art bazar, hry pro děti, naši herci provedou zájemce divadelním zákulisím, Aleš Slanina, kterému budou pomáhat vybraní dobrovolníci z řad diváků, předvede své kuchařské umění, a na posilnění se budou podávat grilovaná selátka Alois a Vilém. Více informací v článku Program slavností.
Ve 14.00 hodin bude vysílán přímý přenos z našich oslav Českým rozhlasem Brno, moderovaný Zdeňkem Junákem, a tak se i posluchači budou moci alespoň na dálku účastnit dění na Divadelním dvoře. Čekají na ně živé vstupy se všemi deseti oceněnými herci divadelní Cenou Thálie. Nebudou chybět ani muzikálové hity.
Na účastníky našich oslav čeká také módní přehlídka v kostýmech z představení, vylosovaní šťastlivci si budou moci zazpívat duet a zatančit se sólisty divadla a vše bude završeno koncertem s živým orchestrem a umělci MdB, který začne v 19.15 hodin.
Kromě již zmíněných se může veřejnost těšit na Pavlu a Dušana Vitázkovi, Alenu Antalovou, Michala Isteníka, Hanu Holišovou, Zdenu Herfortovou, Stanislava Mošu, Petra Gazdíka, Petra Štěpána, Stanislava Slováka, Vojtěch Blahutu a mnohé další. Oslavy na Divadelním dvoře skončí ve 20.45 hod. Na Brněnské přehradě pak ve 22.30 hodin odpálí společnost Flash Barrandov SFX první soutěžní ohňostroj v rámci festivalu Ignis Brunensis, který bude mj. věnován právě 70tinám Městského divadla Brno.
Přijďte s námi oslavit 70. výročí založení našeho divadla! Veškerý program je zcela zdarma.
(inf)
Něco málo slov ředitele Stanislava Moši k sedmdesátinám divadla:
SVOBODNÉ divadlo!
I když se naše divadlo v průběhu 70 let své existence jmenovalo různě, vyznávám, že nejvíce ze všech názvů se mi zamlouvá právě onen původní – „Svobodné divadlo“.
Zajisté bylo ono pojmenování evokováno znovu nabytou svobodou po šestileté fašistické okupaci naší země, avšak mě ono slovo „svobodné“ fascinuje především v kontextu ke svobodné tvorbě, kterou se zde v našem městě Brně snažím poměrně vážnou část existence našeho divadla realizovat. A rád dodávám, že jsem měl jako tvůrce, šéf i ředitel obrovské štěstí, že mě nikdy nikdo nic nepřikazoval – co, s kým a jak hrát – co, s kým a jak nehrát. Starší kolegové mi často vyprávěli o tom, jak o mnohém rozhodoval „zásah anonymních mocipánů shůry“, (trochu jsem si to užil v Národním divadle v Praze, když jsem tam na jaře 1989 režíroval „Ptákoviny podle Aristofana“), a tak vím, že ne každé období tvorby jakéhokoliv divadla bylo vskutku svobodné. Užívejme si tohoto „blahobytu svobody“, neboť nikdy nikdo neví, jak rychle se v čase mohou proměnit situace kolem nás, a my tu budeme mít znovu totalitu namísto demokracie. To, že je svět každý den starší, a tedy by měl být moudřejší, nám ještě nezaručí, že se znovu nenajde někdo, kdo bude chtít násilnit své bližní na bázi pouze svých úchylných představ o tom, jak mají žít a čemu věřit a co je umění a co ne. A s tím se pojí zákazy a pálení a ničení… Když zahlédnu dokumenty o tom, jak se dnes v Islámském státě programově ničí tisícileté poklady lidského umění, fyzicky se mi svírá srdce nad tím barbarstvím a modlím se za zachování stavu, ve kterém je nám v naší zemi umožněno být divadlem vskutku svobodným – neboť jenom takové divadlo má smysl! Svědkem toho nechť nám jsou i statisíce našich diváků, kteří s tak spontánním nadšením vítali výsledky práce stovek našich umělců, stovek jejich kolegů v technickoprovozních složkách divadla. Byla to a, jak pevně věřím, i bude nadále mnoho desítek, (stovek), let nádherná práce přinášející radost z divadelního umění, které je fascinující, dobrodružné, originální, současné, živé a svobodné!
Stanislav Moša
