Vážení divadelní přátelé!
Za pár dnů skončí divadelní sezóna a podobně jako ve všech školách i všechna divadla (včetně našeho) zahájí tzv. divadelní prázdniny. Již několik let se však v našem případě stává tento časoprostor příležitostí k exportu českého – brněnského umění do světa. Možná je právě nyní vhodný moment krátce připomenout, jak k tomu došlo a jak to stále až do dnešních dnů probíhá.
Psal se rok 1991 (12. září) a my jsme na žádost německých partnerů připravili náš muzikál (Z. Merta, S. Moša) „Sny svatojánských nocí“ nejprve v německém jazyce, aby byl teprve po dvou dnech uveden i v naší mateřštině.
Bylo to pro mnohé z nás divné, ale… byla to podmínka, byl to začátek našich „spanilých jízd“ po Evropě. Nejdále z České republiky jsme zatím hráli na ostrovech, které jsem do té doby znal pouze ze zpráv o počasí – na Azorech. Nejčastěji pak hrajeme v Německu, ale taky ve Švýcarsku, Holandsku, Dánsku, Španělsku, Portugalsku… vlastně bude výhodnější napsat, že jsme zatím nehráli z evropských zemích jen na Islandu. Inscenaci West Side Story jsme hráli v Düsseldorfu v hale pro deset tisíc diváků, ale stejnou inscenaci i v hotelovém divadle pro dvě stě diváků v Garnisch-Partenkirchenu a nejvíce diváků (25.000) při jediném večeru nás s koncertní verzí West Side Story vidělo v rakouském Villachu na pontonovém jevišti postaveném na hladině řeky. Vlastně nemám spočítáno, kolikrát celkem jsme od počátku devadesátých let v zahraničí hostovali, ale jedná se o sto, až sto padesát představení ročně. Na počátku devadesátých let jsme byli všude vítáni s úsměvem a nadšením, stejně jako další kolegové z bývalého východního bloku. Ovšem samozřejmě, že se našla celá řada různých „vykuků“, kteří kazili dobrou pověst umělců z těchto zemí. Např. mi jeden z pořadatelů na severu Německa vyprávěl historku o jednom dětském rumunském sboru, který přijel s přenosným, špatně hrajícím magnetofonem, na kterém byly na kazetě nahrány ony sbory, které ti chudáci děti nejenomže neuměly ani zpívat, ani je dokonce neznaly zpaměti!
Naše drobné chyby ve výslovnosti, (především němčiny, angličtiny a španělštiny), přestaly být na konci devadesátých let s úsměvem přehlíženy a my jsme museli najmout přísné jazykové lektory, abychom v rostoucí konkurenci za snižujícího se zájmu různých pořadatelů obstáli. V současnosti jsme jedním z mála divadel, která jsou na západním divadelním trhu vnímána jako umělecká instituce schopná předvést tu nejvyšší kvalitu, a která získává opakovaně nabídky k další spolupráci. Ale zájem o naše vystoupení se v posledních letech začíná ozývat i z východních zemí. Naposledy jsme s ohromným úspěchem hostovali na festivalu operetních souborů v Bukurešti.
Samozřejmě, že je pro nás hostování v zahraničí především přínosné v oblasti finanční, avšak to mnohem podstatnější se odehrálo s úrovní našich interpretů. Když jsme odjížděli poprvé, třásli se hrůzou v očekávání, jak uspějí ve srovnání s profesionály, kteří se hudebním divadlem zabývají celé generace. Ale postupně zjistili, že se nejenom s nimi mohou hrdě srovnávat, ale že někteří z nich, (dnes Petr Gazdík, Dušan Vitázek, Stano Slovák, Igor Ondříček, Ivana Vaňková, Alena Antalová, Radka Coufalová a mnoho dalších), převyšují i celou řadu kolegů z takových měst, jakými jsou Londýn a New York. I to je jeden z důvodů, proč stále častěji zajíždějí diváci ze zahraničí na naše představení i k nám do Brna – do Městského divadla na Lidickou.
Dovolte, abych Vám za všechny kolegy z našeho divadla popřál krásné, slunečné i klidné letní dny při Vaší zasloužené prázdninové dovolené! Až budete na svých prázdninových cestách Evropou projíždět, či navštěvovat různá města, vězte, že v mnohých z nich vaše divadlo již hrálo a v mnohých i opakovaně sklízelo ovace vstoje. Nemáme se za co před Evropou, (alespoň v této oblasti), proč stydět.
A po prázdninách? Těšíme se nashledanou s Vámi v našem – Vašem divadle! Už nyní připravujeme další nové inscenace…
Stanislav Moša 1. 6. 2009
