Vážení divadelní přátelé,
končí další divadelní sezóna, ovšem jenom v našich zastřešených budovách. Již potřetí se naše divadlo s počátkem žhavého léta přestěhuje do nádherného prostředí Biskupského dvora, kde se budeme oddávat svátkům divadla pod širým nebem, tentokrát společně s výpravnou historickou inscenací Baron Trenck tří mladých autorů Stanislava Slováka, Jana Šotkovského a Petra Štěpána. Srdečně vás zveme na dobrodružný příběh o cti, lásce, válce, lsti a krutosti i o té děvce ze všech největší – o špinavé politice. O té politice, která má zvelebovat, zklidňovat, umravňovat, chránit a rozjasňovat, a přitom je to právě politika, to odvěké zřídlo hádanice o barvu slepičího peří, kvůli které se odehrálo na 90 % všech válek v té naší smutně trapné lidské historii! Ano, na prvý pohled se zdá, že je to pro myšlenku – pro ideu… ovšem my všichni přece dobře víme, že žádná idea ještě nikdy nikoho nezabila.
To lidé, kteří se ve jménu ideálu snaží manipulovat jinými lidmi, a to hlavně a především ve svůj prospěch, to jsou ti konkrétní viníci našich strastí. Jakmile začne kterýkoli prosazovatel jakékoliv ideje zastávat a následně šířit svou absolutní pravdu, stane se jeho myšlenka, ať je jakákoli, zločinnou, neboť – a to je, bohužel, jedna z našich základních lidských vlastností – začne ji tento „svatý“ jedinec vnucovat všem ostatním. Například křesťanství se svou láskou k bližnímu je krásně nádherná idea, avšak prosazování křesťanství stálo naši lidskou společnost mnohem více životů než spousta jiných teorií, jež byly už třeba samy od sebe podezřelé, či přímo zvrácené. Vinu za milióny mrtvých však nesou právě oni fundamentální nositelé např. křesťanské víry, nikdy ne však např. křesťanství jako idea. Idea, jak víme, ještě nikdy nikomu neublížila. Zabíjí tupá snaha o prosazení se s tou svou jedinou pravdou, zabíjí prokletá lidská pověra o tom, že se dá všechno spočítat a ten, kdo neodpovídá vzorcům aktuální většiny, musí obvykle z kola ven. Staré známé: „Kdo nejde s námi, jde proti nám – čili – kdo nejde se mnou, jde proti mně“, vedlo lidstvo k ukamenování, ukřižování, pak k upálení, ke gilotině, k plynu, provazu, zákazu, dehonestaci…
Ano, náš svět vůbec není a nikdy nebyl laskavý. I když by mohl, i když by měl. Začnou prázdniny, začne to pravé léto a s ním nastoupí ona pro mnohé vžitá a hrozná tzv. okurková sezóna. To jako že se nic neděje: žádné zločiny, skandály, žádné to „otevřené a krvavé maso“, po kterém údajně „dav“ tolik baží. A baží po něm vskutku? Nebo je to jenom hra mediálních kormidelníků s chutí co nejvíce se prodat, a tedy co nejvíce vydělat... Není to náhodou taky jistý typ ideologie, která spočívá v přesvědčení, že je nutno podporovat nešťastné voyerství pasivních členů našeho světa, krmících se na bídě jejich tzv. populárních bližních? Ty do umrtvení se opakující zaručené zprávy o tom, že se ten někdo jenom trochu více známý, (představte si), někde nějak něco…
Okurková sezóna je pro tento typ novodobých tvůrců ideologie, těch, kteří si osobují dělit na správné a špatné, čirou tragédií. Celebrity zmizí! Okurková sezóna, která pro mě, pro mé blízké a pro řadu mých přátel přináší prostý pocit, že si můžeme odpočinout, že můžeme užívat neobvyklého – to jsou jednoduše prázdniny, léto. Nenechejme si to zkazit ani těmi, kteří na nás hulákají, že jenom ta jejich pravda je ta opravdová (známe ty konce), nebo těmi, kteří pokřikují, že normální život je nudný. Náš všední život je nádherný!
Na počátku léta, v červenci, pro vás budeme hrát na Biskupském dvoře o tom, jak je náš svět krásně komplikovaný. Přijďte si to užít, beze strachu, že by vámi chtěl kdokoliv jakkoliv manipulovat. Jsme svobodní lidé – užívejme si jak krásného léta, tak i dobrého divadla!
Nashledanou na Biskupském dvoře a pak zase po krásném létě pod střechami vašich dvou scén Městského divadla Brno se s vámi za všechny kolegy těší
Stanislav Moša 5. 6. 2012
