Vážení divadelní přátelé,
měsíc červen již dávno není tím posledním v naší divadelní sezóně. Bývávaly časy, kdy se s koncem tohoto měsíce odehrálo poslední představení a pak všichni „Hurá na prázdniny“! Jak jste si mohli všimnout, budeme pokračovat v našem hraní na „třetí“ scéně našeho divadla (letos již podesáté), na Biskupském dvoře. 16. července tam chceme například vzdát hold jednomu z nejznamenitějších herců současnosti, Bolku Polívkovi, se kterým při představení Molièrova Lakomce, v němž Bolek hraje roli titulní, oslavíme jeho 70. narozeniny. V tomto roce se však bude na „Biskupáku“ hrát až do konce srpna. A budou tam k vidění i jiné produkce než našeho divadla. Například tam přivítáme Divadlo na Vinohradech, které hned třikrát (26.–28. srpna) odehraje představení historického dramatu Jamese Goldmana Lev v zimě v hlavních rolích s Dagmar Havlovou a Tomášem Töpferem atd.
Ale ještě než se pro vás Biskupský dvůr otevře naší premiérou velkolepého Shakespearova milostného dramatu Romeo a Julie, rád vás upozorňuju na náš obnovený festival Dokořán pro hudební divadlo, který se odehraje na našich domácích scénách od 7. do 12. června! Myslím si, že je na co se přijít podívat.
A nyní k něčemu jinému. Vlastně jsem se vždy tak trochu divil, že měsícem knihy byl zvolen březen. To jakože „za kamna vlezem“ a když tam budem, tak co jiného než číst? Pro mě osobně je měsícem knihy v podstatě kterýkoliv měsíc, protože pořád je proč číst a stále je co číst… ovšem z toho, co kolem sebe již drahnou dobu pozoruju, jsou skutečnými měsíci knihy obzvlášť červenec a srpen, kdy si lidé „balí“ do svých dovolenkových zavazadel kila knih, nebo „pěchují“ své čtečky, aby využili prázdninového volna a načerpali vedle slunečních paprsků i něco moudrosti. Nádhera! Vždyť řečeno se Sokratem je to ta hlavní zbraň proti zlu. Před více než 2 400 lety tento chytrý pán řekl: „Existuje jen jedno dobro, a to je vědění. Existuje jen jedno zlo, a to je nevědomost.“
A proti zlu je třeba bojovat, jinak bude zle. Jak jinak, že? A při přemýšlení o zlu mě často pronásleduje myšlenka, zdali by si ta naše všeobecně vychvalovaná demokracie nezasloužila jisté rekonstrukce. Fakt, že pro vládnoucí strany je důležitější úspěch v dalších volbách, než skutečné „blaho národa“, mě vrací k myšlence jiného chytrého pána, který ji zformuloval těsně před Sametovou revolucí. Básník Jiří Žáček tehdy přepisoval Aristofanovy Ptáky pro Národní divadlo v Praze (měl jsem tu čest je tam jako režisér uvést v premiéře v květnu roku 1989!) a napsal ji tehdy takto:
„Ó, demokracie, cožpak je to zdrávo,
že každý hňup má hlasovací právo?“
…a hned se opět vracím k jiné antické moudrosti, která je sice připisována Sokratovi, ale její skutečný autor je neznámý: „Demokratické zřízení doplatí na to, že bude chtít vyhovět všem. Chudí budou chtít část majetku bohatých, a demokracie jim to dá. Mladí budou chtít práva starých, ženy budou chtít práva mužů, a cizinci budou chtít práva občanů, a demokracie jim to dá. Zločinci budou chtít obsadit veřejné funkce, a demokracie jim to umožní. A až zločinci demokracii nakonec ovládnou, protože zločinci od přírody tíhnou po pozicích moci, vznikne tyranie horší, než dovede nejhorší monarchie anebo oligarchie…“
Takže prosím, hojně čtěme a často choďme do divadla a přemýšlejme…!
Na shledanou se s vámi při těchto „slavnostech ducha“ za všechny kolegy z vašeho Městského divadla Brno těší
