Vážení divadelní přátelé,
na standartě presidenta naší země je k přečtení nápis, jenž všichni už od dětských let známe zpaměti: „Pravda vítězí“. Vždy se mi ta myšlenka jevila jako svatá a nepřestupitelná, i když se se lží setkávám poměrně často. Vždy jsem si však dle myšlenky obsažené v onom nápisu myslel: „Aha, takže ten, kdo lže, nechce zvítězit…“ Slovo „zvítězit“ jsem totiž vnímal jako zásadní etický a morální imperativ, který spoluurčuje smysl našich životů: „Nelhat a chovat se za každé situace fair play a to i tehdy, kdy se mi pravda nehodí.“
Stávající americký president nedávno zavedl zvláštní, pro mě bezobsažný termín, „alternativní pravda“. To jako že může vedle pravdy absolutní existovat varianta nějaké pravdy jiné. Když to připustím, je zřejmé, že takovýchto alternativních pravd může být nekonečné množství, a tím je tedy prostý význam slova „pravda“ pro mě zničen. Nechápu, proč by tento president nemohl svůj bizarní novotvar „alternativní pravda“ nazvat jednoduše lež… On však raději, aby si nezadal s různými mravokárci tvrdí: „Když to říkám já, přestává být lež lží a proměňuje se v alternativní pravdu, tedy v pravdu.“
Kolem sebe, a to i v naší zemi, však vidím, že dnes už ani lež není to, co bývala… dokáže se umně převlékat ze svého jednoznačného určení do měkčích podob, které jako by její použití zjemňovaly a tyto pak mají ze slova „lež“ učinit již něco ne tak odsouzeníhodného. Jako například „taktická lež“, kterou homo sapiens použije, když chce s pomocí lží dosáhnout výsledku, na který by mu pravda nestačila. A přitom prý „pravda vítězí“…
Ovšem, abych byl spravedlivý, musím konstatovat, že to zas tak velká novinka není. Vzpomeňme na sofisty: „Objektivní pravda neexistuje – pravdu má ten, kdo ji dokáže prosadit…“ Lže se, či s pravdou se všelijak nakládá, co je člověk člověkem… Nové ovšem je, že se tím začali někteří mocipáni chlubit a snaží se ze svého lhaní učinit normu k prosazování vlastních cílů. Oni chytře a umně lžou, tedy překrucují pravdu jen trošičku, kdežto jejich soupeři moc. Tak v souboji dvou lží dle jejich úchylné morálky má zvítězit ta menší. Lež ovšem, jak dobře víme, není menší, či větší. Lež je prostě lež a lží zůstane, ať již jí nazvou těmi nejrůznějšími přídomky: altruistická, obranná, sebezáchovná, pozitivní, kamarádská… Jedinou lež, kterou snad, ale ani tím si nejsem zcela jist, můžeme ospravedlnit, či pochopit, je tzv. lež milosrdná…
Už naše babičky říkávaly, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Braňme se tomu, prosím! Vždyť infekce drobného i velkého lhaní se šíří světem, jako kdysi morové rány. A pro používání jakýchkoliv lží neplatí, že co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. Lhát není dovoleno nikomu. Lež je prostě nepravda a já bych si moc přál, aby presidentskou standartu na tom našem Pražském hradě zase někdo neukradl a nevyvěsil místo ní jinou s nápisem „Taktická lež vítězí“.
Na shledanou při zkoumání nepřeberného počtu lží a s vírou, že pravda zvítězí, se s vámi na jevištích našeho divadla těší
