Michal Isteník & Jaroslav Matějka

Když mám trochu volného času a potřebuji si tzv. odfrknout, vždycky si zajdu na nějaké to autorské čtení, nejraději na poezii. Teď v době vrcholu příprav nové inscenace MdB Večer tříkrálový jsem si minulý pátek v neobvykle dlouhé polední pauze odskočil na festival Nadělení do Centra volného času Lužánky. Sám jsem totiž vzešel z dramatického kroužku a mezi mladé divadelní nadšence a talenty mě to stále táhne... A co čert nechtěl, na jedné z diskuzí o představení Malý princ souboru Brnkadla jsem spatřil zamyšleného Jardu Matějku. Jarda nastoupil do MdB ve stejný den jako já, v pondělí. Trochu mi tedy přišlo líto, že Dokořán chce udělat rozhovor jen se mnou. Prodral jsem se davem mladých řečníků až k Jardovi, který si zrovna bral slovo a chtěl vstoupit do diskuze, která ale právě skončila. Trochu zklamaný Jarda tak souhlasil alespoň s mou žádostí o rozhovor a přemístili jsme se na Jardovu oblíbenou lavičku do parku. Co čert nechtěl, je hned vedle té mojí...
Jardo, můžu ti říkat Jardo? (smích)
Můžeš. A já tobě? (smích)
Jo. (oba smích) Jardo, jaké je zkoušení nové inscenace Večer tříkrálový?
Víš, Michale, a ty to víš, je polední pauza, nechci se zabývat divadlem. Nech mě nabrat nové síly. Děkuji.
Jasně. Ale co Nadělení, vždyť to je přece také divadlo...
Ano, to je Michale, to je přesné. Ale přesto jiné. A za to jsem rád.
Jasně. Jardo, co podzim, dělá s tebou podzim nějaká kouzla?
Kouzla se dějí každý den a nezáleží na tom, jestli je anebo není podzim.
Jasně, myslím, že rozumím. Jardo, co děláš po večerech, když nehraješ a nezkoušíš?Michale těch chvil je málo (smích)... jsem v podstatě rád, že se stihnu proběhnout s Maxíkem.
To je tvůj pes?Ano, můj miláček. Kólie Maxík. Loni jsem vždy o víkendech vzal své auto a vyrazil na takový plácek k Soběšicím, kde jsem se potuloval, četl, poslouchal hudbu a tak. Pravidelně jsem tam Maxe potkával, myslel jsem nejdřív, že patří k nějaké chatě, ale ne. Lidé jen říkali, že se tam poslední týdny občas potuluje...
Takže je v podstatě adoptovaný... (smích)
V podstatě se dá říct, že jo.
Co nějaké jiné koníčky...
No, tak jsem teď zcela zavalen prací, takže opravdu nemám čas. Ale stýská se mi po dobách, kdy jsem jezdil veslovat na Lipno (Jarda tam má chatičku). Mám taky rád fotbal, tenis, poslední dobou mě baví sledovat i hokej. Fandím Kometě...
Jardo, působíš často na lidi jako nepřístupný samotář. Vnímáš to?
Tak samozřejmě to vnímám. Myslím, že je to škoda, že jsem takhle vnímán. Jsem velice společenský, rád posedím s přáteli, jen mi trochu déle trvá navázání kontaktu z dlouhodobého hlediska. Myslím, že jsi, Michale, v podstatě jediný, koho znám, kdo vydržel tak dlouho čekat.
Ale vyplatilo se to. (smích)
Bezpochyby. Jak dlouho se vlastně známe?
Pět let, ale kamarádit jsi se mnou začal až před rokem.
Teď trochu přeháníš, se mi zdá.
Jardo, tvůj oblíbený film.
Tak to nevím, jaký říct, beru to spíš podle režisérů, miluji třeba Felliniho, Bergmana, Tarkovského samozřejmě, Kim-Ki-duka a z našich nejvíc asi Poledňákovou a Chytilovou.
Oblíbený herec.
Al Pacino, Brando a z našich Větrovec, Čenský, Trávníček a Tonda Procházka. Ale dost už o mně, co ty?
Co, co já. (smích)
Ty, pokud vím, taky nezahálíš?
Neza co? (smích) Ne, opravdu teď nezahálím, hraju, zkouším, režíruju, studuji a k tomu učím na fakultě manažerky herectví... No a když zbude trocha volného času, zkouším psát.Ale to nevím.
Zatím jsem měl jen jedno čtení v Salmovské literární kavárně v Praze. To je taková moje pražská oáza. Je to jen takové psaní pro sebe, nemám žádné velké ambice. (smích) Ale propad to rozhodně nebyl.Pokud vím, ty máš, Michale, také pejska?
No, Jardo, včera umřel. Už byl slepý, jak víš, a hodně starý.No tak to mě mrzí, Michale. Otočme list.
Takovej je život, Jardo.
Já vím, co koníčky.
Na takovej přepych nemám čas. (smích) Ale vždycky si rád vyrazím s blízkými přáteli za dobrým jídlem a pitím.Máš nějakou restauraci, kterou bys mohl doporučit?
Ne.
Takže je ti jedno, kde prožiješ večer s přáteli.
Ano.
Aha. Vím o tobě, že jsi velký milovník masa.
Ano. Maso, to je mor.
Oblíbený herec či herečka?
Tohle jsou hrozně těžký otázky.
Ty sis začal. (smích)
Tak asi Hugo Haas, toho si opravdu vážím, stejně jako třeba Jindřicha Plachty. No a pak De Niro, Nicholson, Pacino, jasně. A z našich asi Trojan, Chudík a Zounar.Film?
Jejda, tos mě zaskočil. Nevím. Budeš se možná divit, ale je to film The Party at Kitty and Stud's.Proč bych se měl divit, ten film je geniální. Třeba ta hudba... Michale...
Jardo?
Je už skoro čtvrt na čtyři, měli bychom se vrátit do divadla.
No, musíme, Jardo, musíme. Děkuji ti za krásnou pauzu.Já taky, Michale. Čau.
Čau.
Michale, my můžeme jít spolu... (oba smích)

Michal Isteník 25. 12. 2008

On-line rozhovor se Stanislavem Mošou

Dobrý den, pane řediteli, chtěla bych Vám poděkovat za všechno, co pro divadlo a pro Brno děláte, a říci Vám, že si Vás velmi vážím nejen jako divadelníka a manažera, ale především jako člověka se srdcem na pravém místě. Díky moc a přeju hodně sil a elánu. Neobyčejná DivačkaJá rovněž děkuju a přeju vše dobré.
Před kým jste v životě hrál největší divadlo?
Celý náš svět je jedno divadlo, jedno divadelní představení stejně jako divadlo obsahuje v sobě celý svět. Osobně se snažím o takovou svobodu, abych před nikým nemusel nic hrát... ptáte se však divadelníka, takže...
Dobrý den. Jak se bude ještě rozrůstat Městské divadlo? teď mám na mysli spíše budovy a další vaše projekty. BětaPro provoz naší instituce by bylo znamenité, kdybychom především získali pro naše diváky možnost dobrého parkování v blízkosti divadla. Nějaké plány zde již léta jsou, leží však mimo naše možnosti. Stejně tak usilujeme o lepší skladování našich dekorací, kostýmů a archivních materiálů. Pakliže dojde k naplnění obou těchto záměrů, naše prostorové dispozice budou absolutně odpovídat našim potřebám.
Jste znám jako úspěšný manažer a režisér, neměl jste někdy chuť s tím "seknout" a věnovat se něčemu jinému? Petr KovaříkJá už jsem dávno sekl s něčím jiným. V dospívání jsem se chystal na to, že budu sochařem, a když jsem kolem sebe tenkrát viděl, co to znamená, sekl jsem s tím a našel se v divadle. Na jeden život jedno seknutí stačí.
Dobrý den, můžete říci, jaké jsou plány ohledně chystaného festivalu Divadelní svět? Četla jsem, že by se měl poprvé konat v roce 2010. Dočkáme se tedy v závěru této sezony ještě klasického Dokořánu a zanikne Dokořán po zavedení celobrněnského festivalu? MirkaPříprava festivalu je sice dobře nastavena, ale ne vše je zatím jasné. Dnes se dá říct, že náš Festival hudebního divadla Dokořán pro Brno by se stal součástí onoho velkého brněnského festivalu. Avšak ještě uvidíme...
Dobrý den, pane řediteli. Jsem pravidelnou návštěvnicí Vašeho divadla. Co říkáte pražským muzikálovým produkcím? Po zhlédnutí několika "představení" jsem se rozhodla tyto akce přestat navštěvovat. Děkuji za odpověď. Andrea KameníkováJsem rád, že se v našem divadle můžeme koncentrovat především na kvalitu práce a ne na prvém místě na její „prodejnost“, jsem vskutku někdy překvapen, koho v Praze na jeviště v některých produkcích „pouštějí“, slavné jméno, byť kolikrát vzešlé-vyrobené z ničeho, nemůže být zárukou odpovídajícího výsledku v řemesle, které patří mezi ty nejnáročnější. Obchod nesmí diktovat nejenom obsazení, ale i volbu tématu atd. V tomto ohledu, ale i při množství, ve kterém naši pražští kolegové působí, jsou mnohem více nesvobodnější, než my v Brně.
Dobrý den, který z muzikálů je váš vysněný, že byste jej chtěl uvést u vás v divadle? Lucie, BrnoJsme v takové pozici, že si můžeme vybírat to, co nakonec realizujeme. Nikdo nás k ničemu nenutí a tak vlastně stále realizujeme naše sny. V Evropě se v současné době uvádí více než stovka hudebních inscenací - muzikálů ročně, mezi nimi vznikají úžasná díla... naši domácí autoři pak přímo pro naše divadlo každoročně připravují několik původních děl (letos hned 3)... z toho vyplývá, že máme z čeho nadlouho vybírat a ne všechny naše sny nakonec budou naplněny.
Dobrý den, co si myslíte o Slováckém divadle? Tam také dělají úspěšné muzikály...
Přeju kolegům v Uherském Hradišti jenom to nejlepší, dělají to se svým principálem Igorem Stránským znamenitě, však jsou taky pravidelnými hosty našeho festivalu.
Dobrý den. Neměl byste chuť zkusit zase jednou rockovou operu ? Znám jednu s nádhernou hudbou, jmenuje se Král Štěpán a je z Maďarska, z dílny legendární skupiny Illés. Dá se provozovat jak na velkém pódiu, tak i v komorním prostředí. Kdybyste ji neznal a chtěl se seznámit, milerád vám půjčím DVD s několika verzemi!
Jiří Kuchta.
Krále Štěpána znám již léta. Děkuju za dobrý nápad - uvidíme...
Dobrý den. Národní divadlo v Brně chystá představení Daniela Landy. Co tomu říkáte? Vy byste Landu do svého divadla pustil?
Václav

V inscenaci Deník krále, kterou s úspěchem v našem divadle uvádíme, jsou hned tři skladby Daniela Landy a nikdo se nad tím zatím nepozastavil. Škoda. Měli bychom reklamu zadarmo.
Máte židovské předky, víte něco o svém příjmení? SilvieO svém příjmení toho vím hodně, snad všechno, ale když jsem přistoupil na tento rozhovor, rozhodl jsem se, že na otázky z mého soukromí nebudu odpovídat. Děkuju Vám za pochopení.
Která je nejkrásnější herečka, co prošla vaším divadlem? JarekNaším divadlem stále procházejí krásní lidé, nikdy jsem si je nezařazoval do žebříčku vnější krásy. Pro mne jako divadelního ředitele a režiséra má nejvyšší hodnocení ten, kdo disponuje mnoha jinými vlastnostmi než jen vnější krásou.
Zdravím, chtěl bych se optat, zda a kdy budou konkurzy na Bídníky a Evitu. Děkuji a těším se na konkurzu na viděnou. ThenardierNa Bídníky už konkurzy proběhly, na Evitu ještě není stanoven termín. Jinak vše zveřejňujeme na našich www stránkách.
Brnem hýbe korupční kauza v ODS, vaše divadlo v oné době prostavělo minimálně desítky milionů a o spojení s ŽS se povídá už léta. Setkal jste se někdy s tím, že byly zakázky dělány někomu na tělo a odevzdávaly se z nich peníze ODS? Filip NováčekV našem městě se toho povídá až moc. Lidé zde bojují nefér prostředky a místo toho, aby kolikrát přemýšleli nad tím, jak společně naše město povznést, házejí na sebe bláto. Konkrétně - nikdy jsem se osobně s podobnými praktikami nesetkal.
Jak si dokážete poradit s nepředvídatelnými problémy? FráňaCelá moje práce je o řešení nepředvídatelných problémů - představují snad 90 % mé každodenní činnosti, avšak právě proto divadlo miluju - není to nuda, tu bych nesnesl.
Jaký máte názor na počínání Hudebního divadla v Karlíně v poslední době? Dostávají obrovské dotace, přitom dělají velmi malé množství premiér za sezonu, neposkytují skoro žádné slevy a ceny jejich vstupenek se rovnají cenám v komerčních divadlech. A vnímáte HdK na poli muzikálu jako konkurenci pro MdB? Tereza
Na podobnou otázku jsem již zde odpověděl, nyní jen dodám, že vaše otázky o počínání HdK jsou tématem na mnohem větší diskusi, než pro kterou je zde vymezen prostor.
Často spolupracujete se Z. Mertou a P. Ulrychem. Přemýšlel jste o tom, že byste oslovil někoho dalšího? Renata, Podolí u Brna. Spolupracoval jsem i s mnoha dalšími skvělými hudebními skladateli - s Milošem Štědroněm, Jirkou Bulisem, Danielem Forró, Mirko Vuksanovičem - ničemu se nebráním, byť by Zdenek Merta s Petrem Ulrychem byli pro mne z mnoha důvodů ti nejvýznamnější.
Již jste byl v kině na filmu Máj? Co mu říkáte? LudvíkJeště jsem to nestihl, ale chystám se...

25. 12. 2008

Les Misérables - muzikál bez hranic

Les Misérables/Bídníci – to je mohutný plápolající obraz o životě a smrti na barikádách politické a sociální revoluce ve Francii doby Viktora Huga. Společně s několika dalšími díly, jako je např. Sondheimův Sweeney Todd, muzikáloví Bídníci přispěli ke znovudefinování hranic hudebního divadla.  Jsou cele zpívaní, dotýkající se celosvětových témat i individuálního lidského utrpení.  Už původní verze z pařížského Palais des Sports (1980, režie Robert Hossein) obsahovala všechny hlavní pochodové písně. Nesou obrovskou energii a operní sílu jako např. „Slyš tu píseň zástupů“ (Do You Hear the People Sing), „Chcem bejt“ (Look Down), působivý smysl Francouzů pro národní historii, patrný v instrumentaci: trumpety, housle, kytary, cella, dále vtipné písně pro pobavení „Hlava mazaná“ (Master of the House), anebo stále se vracející „Prázdný stůl a židle prázdné“ (Empty Chairs at Empty Tables), tklivé dětské „Zámek v oblacích“ (Castle on a Cloud), náležející malé Cosettě, hudební čísla, vyprávějící
o lásce, jako „Už vás dávno znám“ (A Heart Full of Love), válce, smrti skrze sóla, dueta, sbory. Vzniklo mohutné alarmující orchestrální dílo, adaptující pro divadlo Hugův román
o 1400 stranách do tří hodinového jevištního klání. Podobně jako West Side Story nejde ani v Les Misérables o půvab či úspěch. Pohybují se někde na hranici mezi Hugem, Dickensem a Brechtem. Bídníci nedávají velké šance zářivé choreografii, tak jako je tomu u většiny ostatních muzikálů, není to show, založená na prezentaci hvězd. Francouzského textaře Alaina Boublila a skladatele Claude-Michela Schönberga objevil pro angloamerickou kulturu jeden z nejlepších producentů 20. století Sir Cameron Mackintosh a inicioval výrazné přepracování původní francouzské verze do angličtiny za přispění textaře Herberta Kretzmera, dvou skvělých režisérů, Trevora Nunna
a Johna Cairda, a aranžéra Johna Camerona. Od londýnské premiéry v Barbican Centre 8. října 1985 (broadwayská 12. 3. 1987) zhlédlo Les Misérables na 50 milionů diváků v 39 zemích světa, vzniklo přes 60 dalších produkcí, jsou uváděni v 21 světových jazycích, získali dosud 50 mezinárodních ocenění. Pražská premiéra v kongeniálním českém překladu Zdeňka Borovce byla uvedena v Divadle na Vinohradech v roce 1992 a poté na Výstavišti 2003 v režii Petra Novotného. Vznikly také vynikající koncertní verze – k nejpůsobivějším patří londýnská k 10. výročí Bídníků, uvedená v Royal Albert Hall (1995), při níž vystoupilo na 250 zpěváků a na závěr proběhlo nezapomenutelné defilé 17 Jeanů Valjeanů ze 17 zemí světa. Za Českou republiku zazpíval Jan Ježek, za Británii premiérový Colm Wilkinson. V nedávné době oslavili londýnští Bídníci již neuvěřitelných třiadvacet let na jevišti a jsou stále na repertoáru. Stali se tak nejdéle uváděnou show v historii muzikálového divadla vůbec! Předčili dokonce i Kočky, které hrály dosud prim (1981 – 2002) a Fantoma Opery (1986 – stále na repertoáru) Andrew Lloyd Webbera. Tak se stalo, že Alain Boublil s Claude-Michelem Schönbergem, dva francouzští autoři, dobyli anglofonní svět hudebního divadla a vytvořili jeden z nejúspěšnějších muzikálů všech dob.
Uvádět tak slavné dílo na prknech Hudební scény Mdb si celý tým v čele
s režisérem Stanislavem Mošou pokládá za čest. Slavnostní brněnská premiéra se uskuteční 7. února 2009. Budou se na ní podílet dirigenti Jiří Petrdlík, Dan Kalousek, Igor Vavrda a sbormistr Karel Škarka. Scéna je z dílny německého scénografa Christopha Weyerse, kostýmy Andrey Kučerové. V hlavních rolích zpívají Petr Gazdík, hostující Jan Ježek (Valjean), Igor Ondříček, Petr Štěpán, Lukáš Vlček (Javert), Markéta Sedláčková, Lenka Janíková, Hana Fialová (Fantine), Jakub Uličník, Dušan Vitázek, Tomáš Novotný (Marius), Radka Coufalová, Marta Prokopová (Cosette), Johana Gazdíková, Hana Holišová (Eponine), Jan Apolenář, Jan Mazák, Tomáš Sagher (Thénardier), Lenka Bartolšicová, Jana Musilová, Zuzana Maurery (Madame Thénardier) ad.

Pavlína Hoggard 25. 12. 2008

Rozhovor Martina Havelky s Dušanem Vitázkem

Ahoj, Dušane, je sice už dost pozdě, ale hodina popůlnoční je hodina časná, takže na email je to vlastně ještě brzo… Nechci vnášet chaos do pořádku v našem rozhovoru při šálku kávy s tebou, ale úvodem by mělo zaznít několik technicko-taktických dat o tvé osobě, protože podle hesla „Neházejte nám vajgly do mušlí, my vám také nečůráme do popelníků“, by měl mít náš rozhovor také nějaký řád, abychom prošli výstupní kontrolou, takže první otázka je: „Dušane, co ty jseš vůbec zač?“… a pak už to povalí samospádem z Útěchova až do Městského…
Myslím, že by to měl říct někdo z redakce Dokořánu, protože se na to nedá upřímně… upřímně odpovědět...
…Ach, ano chápu, držitel Thálie, chápu, já jsem ji měl několikrát nadosah, už mě tam víckrát nedostanou!... Je to normální?... Konečně, to si říkáme, když se má něco změnit a my bychom měli být u toho a zase nic. Přiznáním se k průměrnosti nezačíná nový život!
…Jsem tady, abych se tě zeptal na něco, co ohromí a čtenáři oněmí hrůzou a ukojí svoji touhu po skandálu, zdali je to vůbec možné, zdali je to normální? Nabídněme jim něco po čertech normálního, kdy si konečně řeknou ne, je to normální, že ten člověk tančí jako tarantule a je to normální, že je normální a to od tebe očekávám já, Martin Havelka, herec z Brna, 707. občan obce Radostice, náčelník kmene siouxů a zapřisáhlý vyznavač krásna… konečně, co já, ale co ty na to? Je to normální?
Ty kokos, co je normální? Je normální, že tenhle rozhovor píšu během představení Tři mušketýři, které hraju ve tvých starých botách, ve kterých jsi ty stál na jevišti MdB, když já jsem měl ještě před vojnou a prodával jsem v obchodě červy rybářům z Trenčína? Když si dá člověk dohromady ty nejšílenější souvislosti, tak mu pak už všechno ostatní přijde naprosto normální. Například že tančím jako tarantule je absolutně normální, protože jsem začal tančit na JAMU, když mi bylo 21, a to jsem měl za sebou sportovní školu – plavání a kanoistiku a rok vojny, takže jsem byl roztahaný zhruba jako ta skřečovaná tarantule, což znamená, že jsem byl tvrdý jako divé hovado. A i když jsem se pokoušel roztahovat jako Jean Claude van Damme ve filmu  Karate Tiger II, tak jsem se od té tarantule moc nevzdálil. Možná byl Barbar Conan pro klasický balet ne úplně šťastný vzor.
Je to normální, že jako herec, kterého všechny chtějí, sis vzal herečku, kterou všichni chtějí?
Je to normální, že dva lidi, kteří pro sebe celý život rostou, se nakonec fakt najdou?
Je to normální, že jako herec, se jako špičkový sportovec po 70 kilometrech na kole objevíš v Radosticích u nás na pívo a pak si klidně odjedeš, aby si se obden objevil na kole na Pradědu a zase se v klidu v dešti vrátil na tom samém kole a navíc s ředitelem Mošou v tandemu zpět?To je normálka, jsem mladý a zdravý muž, nekouřím a nepiju (tedy když zrovna jedu na kole) a navíc mám tenhle rok docela najeto, když jsem s bratránkem dojel na kole z Bratislavy k Jaderskému moři. Navíc jsem divé hovado, takže se ode mne očekává, že takovéhle hrůzy jsou u mne na denním pořádku. Spíš by mě ale zajímalo, jak to zvládá Standa, který na ten Praděd dojede, nasedne do auta, odveze se zpátky do Brna na premiéru v našem divadle, pak znovu skočí do auta, odveze se na Praděd, tam mě na pokoji o půl druhé v noci vzbudí a s úsměvem od ucha k uchu mi nabídne vychlazené pivo, zalehne, aby už v sedm ráno v plné síle vstával a jel na kole zpátky do Brna… tak to si říkám, že to není úplně normální. A to ho podezřívám, že u toho v nestřežené chvíli přečte ještě dvě knihy a domluví si na pondělí na ráno tenis. 
Je to normální, že se ptám na zdánlivé ptákoviny, protože jsem jich plnej a už je sám nestihnu, a tak se chci dozvědět, jak to dopadne přes tvoji schránku? „Divadlo je takovej mišmaš, že se v tom ani kokos nevyzná“, jsi řekl, ale čas šel dál, mluvíš velice dobře česky, nezastesklo se ti po malebném slovenském jazyku, ty kokos?
Ty kokos, no já jsem těch 20 let na Slovensku zrovna moc nemluvil, když tak jsem zpíval, a to česky, no a na vojně jsem jenom nadával, a to hrubě. Takže mluvit mě vlastně začala učit až Pavlínka……. No a keď mi ten mišmaš občas prerastie cez hlavu, fúknem si do fujary, ktorú mi vystrúhal majster Michal Filo z Banskej Bystrice, alebo vyleziem s padákom alebo s lyžami na nejaký hrozný kopec a po mišmaši zostane len ticho…
Je to normální, že hledám poklad už dlouhá léta? Byl jsem už v moři u Puly, na Hvaru, v Moulin Rouge, na hradě Veveří, v Sazce a pořád nic… Kde je ten poklad?
A je to normální, že se jako herec nepotácíš pod vlivem alkoholu po scéně a pak podél venkovních kulis her, ve kterých již nehraješ, a že vůbec na představení nepiješ a že vůbec nepiješ?

Je to normální, že tak rozhleděný člověk jako ty má tak mylné informace? Z druhé strany je to ale nenormálně hezké, že na tomto světě jsou pořád lidi, kteří věří v moji duchovní čistotu…
Je to normální, že jsme normální, co ty na to, Dušane, herče z Brna?Ne, asi ne, ale stalo se a to znamená, že se to může stát a z toho, že se to může stát a já chci, aby se to stalo, vyplývá, že to tak být asi musí. Takže ano... na prostou otázku, zdali je to normální, že jsme normální, odpovídám, a je mi líto, že mi to není líto: ano, jsme normální!
Je to normální, že je to rozhovor při šálku kávy a děláme to přes internet? Je to normální?....... 
V době, kdy se dá choreografie poslat smskou, je všechno normální. Navíc, Dokořán se přece u kávy čte a ne píše, che che . . . . . . . . . . Ty kokos, kdybychom se my dva potkali u kávy, to by nebylo úplně normální, co? Tak ať je vždycky co pít, na zdraví!
Děkuji za rozhovor, běž si po své práci!
Martin Havelka 25. 12. 2008

Vážení divadelní přátelé!

Čas – ten nejméně milosrdný a zároveň nejspravedlivější pán veškerenstva opět ukrojil další ze symbolů našich životů – rok. A na prahu nového se ocitáme v období, kdy přijímáme i rozdáváme všelijaká přání s prostým a jednoduchým účelem: potěšit naše blízké. Technické zdokonalování mezilidské komunikace tuto neustále více oddaluje skutečnému lidskému setkávání se. Mnohým dnes dostačuje zpráva přes mobil typu „Všechno nejlepší! Tvůj X.Y.“ a je vystaráno. Dá se poslat dokonce v kopii mnoha blízkým a náš čas – tolik vzácný element našich životů – je ušetřen. Je to však dobře?  
Onehdy mi dokonce jeden známý představil s obrovským nadšením údajně svůj zlepšovák, (ale možná jenom vydával za svůj nápad ideu vyčtenou z příručky pro úspěšné podnikatele): „všechna má jednání jsou teď neuvěřitelně úspěšná - žádné zbytečné kecy, žádné obcházení témat… hned na začátku řeknu: mám na Vás 10 minut… a to bys neřekl, jak se všechno okamžitě zracionalizuje.“ Rozuměl jsem mu především ve smyslu neustále se v posledních letech opakujícího hesla: „Time is money“, které natolik zokupovalo naše mysli, náš čas, že si už ani neuvědomujeme, jak obludně hloupý je ten-hle bonmot. Neurážejme, prosím, věčný čas něčím tak pomíjivým, jako jsou „peníze“.

A při tom hystericky opatrnickém nakládání naší moderní doby s časem, kdy téměř všichni spěchají, nikdo nemá pro nikoho a pro nic čas, žijeme s oním časem v absurdním vztahu. Tak, jako se pes s nadšením i marně honí za svým ocasem, se i člověk „honí“ v řadě zbytečných a marných činností za svým koncem. Těší se na něco, co není, a přehlíží to, co je. Z hrůzy z nudy, z nicnedělání dokáže podlehnout takovým zhovadilostem zabíjejícím jeho jsoucí čas, jako jsou např. herní automaty. Gamblerství není pouhou touhou po zbohatnutí, je to i lákavý návod, jak aktivně (byť zcela marně!) prožít čas. Od počátku lidské existence na tomto světě provází každého člověka bytostný strach z nekonečnosti času – z představy, že by v něm lidská duše zůstala navěky bez možnosti jakékoliv aktivity uvězněna. Všichni známe tíseň, která nás atakuje, pokud nemůžeme usnout nebo pokud třeba nejsme schopni nalézt pro svou znuděnou mysl, duši, tělo odpovídající činnost, chcete-li zábavu. 

„NEJKRÁSNĚJŠÍ  VĚCI  JSOU  ZADARMO“ – tento nápis jsem kupodivu potkal napsán na betonové zdi jednoho podchodu v jedné zahraniční metropoli. Chodil jsem kolem něj poměrně často a vlastně jsem se na něj těšil. Na potvrzení toho, že jej nikdo nepřemaloval a na jeho místo nenapsal něco mnohem prozaičtějšího. Tu velkými bílými písmeny napsanou myšlenku jsem si pak převaloval v hlavě jako bonbon v puse a představoval si, co všechno to znamená, co všechno to může znamenat. I nyní se, v začátku nového roku, s Vámi o ni dělím bez ponoukání, co si o ní máte myslet. Mě evokovala jako protimluv tu ve své současné bizarní autoritativnosti, v tom přeekonomizovaném a čím dále tím více neoduševnělém světě těžce vyvratitelnou myšlenku: „ČAS  JSOU  PENÍZE“. Ty dvě věty přece nejdou dohromady!“. A přemýšlejme spíše, čím nejkrásnějším obdarovat lidi kolem sebe. 
Dejme třeba svým blízkým více svého času. Je to kolikrát větší a významnější věc než „ty prachy“! A je to zadarmo…
Na shledanou se s Vámi v Městském divadle Brno po celý nový rok 2009 těší za všechny své kolegy

 
Stanislav Moša 25. 12. 2008
Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->