Vážení divadelní přátelé,
ocitáme se v novém roce a jsme tak jako obvykle plní různých plánů a předsevzetí. Pokud v nich někdo má ještě nějakou rezervu, dovoluju si přijít s jedním návrhem, který může pomoct při vylepšování mezilidských vztahů. Nepoměřovat se. V parodii na Hvězdné války mě uhranul kratinký dialog: „Můj dešvorc je větší než tvůj!“ „Ne, můj dešvorc je větší než tvůj!“, který mě hodně často „navštěvuje“ v situacích, kdy se někdo trapně snaží přesvědčit své okolí o tom, že je lepší než ostatní. A obzvlášť veselé či vlastně smutné je to v naší branži – v umění, kde mezi sebou o uznání toho nejlepšího z nejlepších probíhají stejně tak urputné jako nesmyslné boje. Proč nesmyslné? Protože umění prostě není a nikdy nebude sportovní disciplínou, ačkoliv si někteří na tom postavili svou kariéru. Cožpak si vážně někdo může například myslet, že ten nejlepší zpěvák ze všech zpěváků je ten, který nakonec získá titul „Zlatý slavík“? Už jenom onen název této ceny je podezřelý… A navíc, jaký je jeho význam z hlediska historického či geografického? „Opíjí se“ třeba v Austrálii někdo nadšením z toho, kdo zrovna tento rok získal v Čechách toto ocenění? A vědí v té Austrálii, co právě uhranulo diváky třeba v našem divadle? A víme my, co právě dnes v oblasti umění hýbe Austrálií? A stejně tak bych mohl napsat Kolumbií, Gruzií, Islandem atd. atp. …
Veškeré to lidské soutěžení se vyvinulo do obludné podoby. Já osobně jsem se kdysi rád díval na cyklistický závod Tour de France. Ale pak jsem se (opakovaně) dozvěděl, že ten, komu jsem držel palce, a nakonec titul šampióna i získal, to dokázal pouze díky tomu, že dopoval. Dnes se na Tour de France dívám stejně rád, ale cyklistů, kterým už nevěřím, si nevšímám. To, co mě baví, je krajina, vesnice a města, kudy závod vede. Nádherné!
Kolikrát se nám už stalo, že jsme byli absolutně fascinováni zpěvem člověka, který se nikdy nedostal ani do první tisícovky pořadí ve Zlatém slavíkovi. A tak je to se vším. To vzácné žije kolem nás beze snahy po světovém zviditelnění. Ale přitom jsme stále vystavováni tunám informací, v nichž dominují zprávy o těch s největším dešvorcem. A v poslední době se navíc vyrojily mraky různých snaživců, kteří vlastně vůbec nic neumějí, ale jejichž popularita je založena pouze na jejich obratnosti šířit o sobě nespočetné množství různých nesmyslů.
A kdo je na tom našem světě ten nejlepší? Kdo disponuje nejdelším dešvorcem? Někteří to vědí a nestydí se to dokonce o sobě tvrdit. Třeba takový Donald Trump a před ním mnozí jiní, kteří toužili „přetavit“ celý svět dle svého absolutně jediného pravdivého přesvědčení – Lenin, Hitler, Mao… kolik za sebou tihle nejlepší z nejlepších zanechali hrůz a neštěstí! Všichni ti, kteří trpí stigmatem traumatu s ostatními soutěžit, nakonec ve své úporné snaze uspět za každou cenu svému okolí ubližují. A ubližují o to více, oč méně jsou úspěšní. Jednoduché recepty neexistují a neexistují ani ti nejlepší už jenom proto, že pak bychom museli definovat i ty nejhorší. Chceme to? A k čemu by to vedlo? K opovrhování našimi bližními jenom proto, že v soutěži o nejdelší dešvorc neuspěli.
Jsem nadšený z toho, že pro převážnou část lidstva je tím nejdůležitějším prostá pohoda vyplývající z toho, že žijí ve společnosti lidí, kteří si navzájem drží palce, kteří jsou laskaví a užívají si darů života bez toho, že by se s ostatními poměřovali…
Na shledanou se s vámi při dalších návštěvách pro vás toho nejlepšího divadla na celém světě za všechny své kolegy těší a zároveň to nejkrásnější v novém roku přeje
