Vážení divadelní přátelé,
jak jinak v novém roce než: „…výše, dále, rychleji, lépe, nově a radostněji!“ Taky to znáte? Taky jste to slyšeli? Já ze všech stran… Chvílemi to vypadá, že ona neustálá touha po zlepšování a zdokonalování lidem nedovoluje přemýšlet o čemkoli minulém jako o něčem hodnotném. Vždyť všechno, včetně HDP, musí být dle obecných norem neustále vylepšováno. A já si přesto docela dobře vzpomínám na spoustu nádherných dnů před méně i více lety, kdy bylo HDP na zlomku dnešní úrovně, kdy jsem nejenomže neměl spojení přes internet, ale dokonce ani telefon… A nebylo mi vůbec zle. A zároveň se mi dnes, bohužel, zdá, že při veškerém tom zbožštění zářivější a technologicky úžasnější budoucnosti se intelektuální kapacita lidstva nevyvíjí ani zdaleka tak úspěšně, jako například ono HDP… Zdaleka ne všechny ty změny totiž vedou k lepší a přinejmenším duchovně kvalitnější lidské výbavě. Ovšem jako vždy, existují výjimky…
Rád se s vámi podělím o jednu z nich. V různých knihách o historii jsem četl o hlasitých výkřicích všelijakých „odborníků“ po vynálezu filmu, že to má divadlo spočítané. Film byl podle nich „lepší“… Nestalo se. A pak přišla televize a znovu to mělo znamenat konec divadla… Televize byla znovu podle mnohých ta „lepší.“ Ale divadlo si žilo po svém dál nehledě na televizi. Přišla sametová revoluce a po ní, i když to nikdo nepředpovídal, došlo vskutku k velkému odlivu obecenstva. To už jsem zažil sám. Ale trvalo to jenom tak rok až dva.
A pak to začalo nanovo a o to intenzivněji. Stal jsem se toho aktivním svědkem. Byli jsme den co den vyprodaní. Postavili jsme novou Hudební scénu, která je vyprodaná každodenně od svého otevření v roce 2004. A přesto mě zaskočila informace, kterou vydal Český statistický úřad. Píše se v ní, že v roce 1993 přišlo v Čechách do divadel 4,3 miliónů lidí. A vloni? Bylo jich 6,4 miliónů! A počet divadel se ztrojnásobil! V roce 1995 se odehrálo celkem 18.527 představení a vloni jich už bylo celkem 30.891! To jsou tedy změny! A jistěže k lepšímu!
Kde jsou všechny ty věštby o konci divadla? A kdo a proč je vůbec pronáší? Ti, kteří se domnívají, že to, co je nové, je i zákonitě lepší? Ti, kteří netuší, že je divadlo jednou z nejvýznamnějších biologických potřeb člověka… že je prostě dobré… že je tu odnepaměti… že mělo v Čechách zásadní roli v období temna, kdy zachraňovalo naši českou řeč… že mělo zásadní roli v době nacistické i ruské okupace, kdy lidem pomáhalo věřit ve znovunabytí svobody… a že mělo zásadní roli v okamžiku, kdy nastartovalo sametovou revoluci, díky níž se lidé u nás oné svobody i dočkali. Divadlo je totiž věčné potud, dokud existují alespoň dvě lidské bytosti. Herec a jeho divák…
I další informace z téhož zdroje je nadmíru zajímavá. „Největším divadelním producentem co do počtu diváků i představení zůstává pražské Národní divadlo.“ (Logické.) „Na druhém je Městské divadlo Brno…“
Nesmírně mě těší, že se svátky kouzelného divadla odehrávají tak často a tak intenzivně právě v našem divadle! Vzpomínáte…? Těšíte se…? My s vámi. Na stále stejně dobré divadlo, jakým umí právě dobré divadlo být.
Jménem všech svých kolegů vám přeju úspěšný nový rok! Těšíme se, jak si s vámi budeme znovu, často a rádi užívat v našem – vašem divadle!