Vážení divadelní přátelé,
uprostřed listopadu se odehraje dlouho očekávaná premiéra Shakespearova „Krále Leara“ s Boleslavem Polívkou v titulní roli. Jedná se o jeho již druhou velkou shakespearovskou postavu, kterou v našem divadle vytvoří. Tou první byl Šajlok v „Benátském kupci“, kterého stále uvádíme, a teď „Lear“… G. B. Shaw kdysi prohlásil, že se jedná o nejlépe napsané drama v historii světového divadla. Co k tomu dodat…? Když jsme inscenaci zkoušeli, právě v přímém kontaktu s jeho myšlením v celku, v detailech, v souvislostech, v přesazích, v nadčasovosti, ve skromnosti i smyslu pro zkratku i pro inteligentní, vícevrstevnatý humor, uvědomovali jsme si více než jindy velikost autorova génia. Na rozdíl od řady rádoby inteligentních „politických vůdců národa“ vždy na počátku každé scény, každého monologu přesně ví, k čemu směřuje, jaká myšlenka bude tok jeho myšlení korunovat na konci. A navíc jak bravurně dokáže klamat své posluchače-diváky a jak dokonale umí vrstvit ono zdánlivě jasné do nepřehledného a z onoho kvázi chaosu zrodit úžasně originální myšlenku. Obecně se například soudí, že postava Leara se v průběhu inscenace zblázní. Ano, ono se to tak může jevit těm, kdo jej vnímají tzv. zvenčí, ale je Lear skutečně bláznem, nebo se jen ocitá v naprosto extrémní situaci, které je čas od času lidská bytost vystavena a kterou je v tomto dramatu součet hned dvou mimořádných událostí, kdy je poprvé konfrontován s nenávistí svých dětí a podruhé s faktem, že jeho celoživotní práce – kralování – dospělo do čiré katastrofy. Po dlouhém a úspěšném životě, ze všech stran utvrzovaný v dokonalosti, se během pár chvil ocitá v absolutně odlišné pozici. Nakonec velký William Shakespeare na scénu přivádí hned několik dalších postav, které se za blázny vydávají, či jsou blázny-šašky z profese, nebo musejí hrát v půjčených šatech a se změněným hlasem jinou bytost, aby unikli fatálnímu trestu.
Jaká radost pro režiséra zkoušet tuto inscenaci v titulní roli s Bolkem Polívkou, který je celoživotním představitelem klaunství, jaká radost mít k dispozici pro tuto hru i další senzační herce našeho divadla, kteří svou osobitostí, profesionalitou a odevzdaností dílu vytvářejí společně něco mimořádného...
Slova Šaška, kterého hraje Michal Isteník, v mnohém potvrzují výše řečené. Autor nabádá, ponouká, čtenář souhlasí, aby nakonec vše zpochybnil, a nám nezbývá než souhlasit znovu…
Šašek: Ukazuj míň, než co máš,
neprozrazuj vše, co znáš,
utrať míň, než vyděláš,
co komu dáš, nejdřív zvaž,
všeho vzácného si važ
a nic předem nepokaž;
vzdej se děvek, vzdej se pití,
chraň si dobré živobytí,
pak ti štěstí pokyne,
ale možná taky ne. (překlad Jiří Josek)
No, není to tak nakonec se vším? Včetně našeho života?
A v jiném svém díle zase velký William píše:
Vždyť chloubou Času má být smířit krále,
odhalil faleš, pravdu vyjevit,
důstojnost stáří hlídat neustále,
probouzet světlo, v noci pořád bdít,
viníky trestat, křivdy napravit,
pokoře učit pyšné paláce,
pozlátko slávy v prachu utrácet. (překlad Martin Hilský)
Jak moudré, chytré i marné ve vztahu ke každodennosti.
Za všechny kolegy z našeho divadla se s vámi na shledanou těší, a to nejen při onom nádherném „Králi Learovi“
