Vážení divadelní přátelé,
když jsem pro náš časopis Dokořán, jehož název jsem si vypůjčil z básnické sbírky Františka Halase, psal svůj první článek, předsevzal jsem si, že nikdy nebudu psát o aktuální politice a konkrétních politicích. Ani dnes nedělám výjimku. Chci totiž napsat o politice a jejím křehkém vztahu vůči svobodnému umění, ale jen v obecné rovině – beze jmen.
Anglický filosof John Locke prosazoval oproti houštím dnešních zbytečně vykonstruovaných, odlidštěných a mnohomluvných definic jednoduché zásady, které formuloval takto: „…kde není zákona, tam není svobody – legislativa je vázána vykonávati spravedlnost podle vyhlášených stálých zákonů a známými oprávněnými soudci, jejichž jediným úkolem je dobro lidí.“ …velmi přirozené.
Před pár dny proběhly jedny z dalších voleb v naší zemi, které daly novým i staronovým zcela konkrétním lidem i uskupením možnost pomoci různým nedostatkům, se kterými se různě dlouhou dobu potýkáme. Všichni tito noví i staronoví politici mají výtečnou šanci se nově rozhlédnout a uvědomit si spoustu animozit, které dlouhodobě negativně omezují rozvoj např. onoho segmentu, kterému jsme si uvykli říkat kultura. Ona kultura, která, čert ví už po kolikáté, měla získávat na svou činnost ze státního rozpočtu dle slibů všech stran usilujících o vítězství ve volbách 1 % ročně. A přestože je stávající rozpočet této země v nebývalém přebytku, je touto vládou, která deklarovala, i jako jiné před ní, ono 1 %, na příští rok v rozpočtu naplánováno pouhých 0,67 %, tedy dvě třetiny slibovaného... (Zvláštní a nepochopitelné…)
Stejně tak stojí v programu této vlády, že v průběhu svého vládnutí přijme zákon o vícezdrojovém financování kultury. Ačkoliv senátní návrh Zákona o veřejné instituci v kultuře byl v Senátu ČR bez výhrad přijat, Vláda ČR jeho projednání nadále odkládá. Zvláštní a nepochopitelné.
Celá tisíciletí se v politice lže, klame, uhýbá, manipuluje se a tancuje se všelijak kolem pravdy za účelem dosažení osobních rozhodovacích mocenských pozic bez ohledu na dobro lidí. Na rozdíl od umění… „Umění je tím zvláštní a dobré, že v něm nelze lhát. Je možné lhát v lásce, v politice, v medicíně, je možné oklamat lidi i samého pánaboha, avšak v umění klamat nelze.“ …řekl před pár lety A. P. Čechov… a mně nezbývá, než dodat, že si jako na jedné straně programový optimista působící v kultuře sice můžu myslet, že se v této nesmírně významné sféře naší civilizace znovu díky posledním volbám „blýská na lepší časy“, avšak na druhé straně se jako historií poučený pragmatista můžu nanejvýš těšit na budoucí plané sliby.
Při uvažování o tom, proč prozatím stát a kraj družně nechávaly obce v celé naší zemi na holičkách při jejich péči o kulturu, nakonec nutně přijdeme na to, že to dozajista souvisí s přesvědčením představitelů státu a krajů o tom, že i když se budou chovat bez ohledů na své sliby, tak se nakonec nic vážného nestane. Vždyť se ta kultura nakonec nějak postará sama o sebe…
O tom, že se o to všemožně snažíme, a to na co nejvyšší úrovni, se můžete přesvědčit třeba při návštěvě našeho divadla. A zároveň vám děkujeme za vaši veškerou podporu!
Na shledanou v hledištích našeho divadla se s vámi za všechny své kolegy těší
