Vážení divadelní přátelé,
zveme vás do našeho divadla k návštěvě v měsíci prosinci, v měsíci, který zahrnuje čas adventní, vánoční i poslední okamžiky tohoto roku. Přejeme si totiž, abychom vás v hájemství nádherných i moudrých inscenací na našich obou divadelních scénách alespoň trochu ochránili před tou nemilosrdnou smrští, kterou na nás ze všech stran útočí svým diktátem ono materiální zneužití nádherně duchovního poselství svátků Vánoc.
Odvážný německý filosof a spisovatel Oswald Spengler mimo jiné napsal, že „Člověk je šelma“… a my přece dobře víme, že šelmy jsou stejně tak silné, jako i chytré. A obzvlášť právě ty lidské. Avšak ona chytrost i síla se ne vždy uplatňují v ušlechtilé službě bližních vůči bližním. Vždyť celá naše historie je vesměs plná válek a hádek, ve kterých jedni více silnější přemáhají ty méně silné a k vládě se dostávají myšlenky těch vychytralejších. Celý Starý zákon je protkán obrazy dobývání, plenění a totálního zničení mírumilovných osad a měst.
Onen důvod vítězit v soubojích zbraní i ducha (nedělejme si iluze, že myšlení je vždy jen svaté – 90 % všech válek se vedlo „pro barvu slepičího peří“) je až příliš prostý – ukořistit majetek těch druhých!
A ten chytrý člověk vyvinul i jinou formu osvojování si majetku jiných než prostou silou, a to sice skrze zboží a peníze. Kup zboží a dej peníze! Nebo i jinak: „Kup si (půjči si) peníze!“ Ze všech stran na nás útočí imperativ „kupuj!“. A v předvánočním čase obzvlášť silně. Skoro jako bychom se měli stydět, pokud neutrácíme dostatečně mohutně. A prý se z toho nakonec radují všichni. Nabízí se však otázka na jak dlouho, když se za rok odstartují nové závody v nakupování a z nich roste nová všeobecná radost z toho, jak se nakupuje, resp. utrácí… a za další rok znovu a hlavně víc! Takže radost vždycky jenom na rok a vždycky jenom na Vánoce a vždycky jenom pro ten akt rozbalování všemožných dárečků? Vždyť hodnota většiny těch vesměs narychlo pořizovaných věcí je smutně rychle pomíjivá.
Avšak obdarovávat nemusíme pouze předměty. Vždyť kolik těch rozličných věcí nás již obklopuje a kolik z nich se po nějakém čase ukáže vůbec k něčemu potřebnými a kolik z nich budeme vskutku potřebovat v okamžiku, až budeme tento svět opouštět…? Važme, co pořídit pro to, aby se oči námi obdarovaného nerozzářily radostí z dárku pouze v jediném pomíjivém okamžiku, nýbrž pokusme se mu učinit radost, která bude mít trvalejší charakter.
Když už žijeme ve světě, který, jak se mi jeví, nás všechny jednou znehybní přes veškeré ty své, na prvý pohled vždy potřebné, avšak v konečném efektu nelidské a proti normalitě jdoucí stále se množící zákony, když už tedy nejsme schopni prosadit se se selskou logikou v té džungli zákazů a příkazů, kterou hlídá obrovská a stále se zvětšující armáda nic nevytvářejících byrokratů, nepodřizujme se zákonům tzv. obecných zvyklostí, z nichž např. vyplývá i diktát nakupovat věci, a to právě v onom předvánočním období. (Jo… a taky na Silvestra musí být sranda, děj se co děj…!)
Samozřejmě, že nevolám po Vánocích bez dárků nebo po Silvestru bez humoru, jenom se rozhlížím po koutech, ve kterých se krčí naše lidská svoboda a obává se, zda-li to nebude jednou trestné, když nějaký lidský jedinec odmítne mašírovat se všemi ostatními v jednom davu.
Takže vám přeju svobodné, klidné, nešílené a přitom radostné svátky vánoční a všechno dobré pro vás i vaše blízké v novém roce 2013! A přijďte si toho užít do vašeho Městského divadla Brno, kde jsme pro vás připravili mnoho moudrého, radostného i veselého…! Abychom se mohli zastavit, zamyslet se, zasmát se a vůbec, abychom byli šťastní!
Za všechny kolegy z MdB
Stanislav Moša 1. 12. 2012
