Vážení divadelní přátelé!
Je to již šest let, co provozujeme novou budovu Hudební scény našeho divadla. Uvedli jsme na ní již celou plejádu originálních i světově proslulých muzikálů, hudebních představení. Systematicky zde pěstujeme rozvíjení múzičnosti našich interpretů, která je vybavuje výjimečnou citlivostí pro realizaci činoherních představeních, aby pak zpětně v těch hudebních zhodnocovali svůj herecký potenciál. Vy, kteří jste již měli možnost zhlédnout první inscenaci nové sezóny „Škola, základ života“ v režii Hany Burešové, jste zjistili, že téměř všichni naši herci zvládají hru na nějaký hudební nástroj, někteří na více nástrojů a samozřejmě všichni skvěle zpívají. Jsem přesvědčen, že hudba je obsažena ve všem, co nás obklopuje, a čím více ji pěstujeme, provozujeme a hýčkáme, tím více jsme jako živé myslící bytosti kompletní, tím pozornější jsme k dění kolem nás, ke svým bližním, k přírodě a nakonec i k sobě… Hudba je totiž jiným, zvláštním i absolutním typem jazyka, mezilidského a vpravdě mezinárodního dorozumívání. Nemusíme znát jazyk člověka, abychom pochopili, v jakém pocitu se nalézá zdroj jeho zpěvu… a skrze emocionální barvu tónů, skrze tempo i rytmus zjišťujeme naprosto přesně, co právě cítí, co si myslí, čeho se bojí, po čem touží. Hudba je naší přirozeností! Vždyť pozorujeme-li např. malé dítě, které když slyší hudbu, jsme zaskočeni tím, že netušíme, proč tančí, ačkoliv taktak drží právě nedávno získanou rovnováhu. Jsme povzneseni, když totéž batole slyšíme, jak samo sobě ještě nevybaveno slovy broukavě mňouká – zpívá. Lidský jedinec je z hudby zkonstruován, je jí prostoupen, žije s ní i v ní.
Někdy ke své škodě zapomínáme na to, že jedním z nejvýsostnějších lidských projevů hudby je poezie. Ty nejstarší legendy byly psány ve vázané – rytmické řeči, jejichž správný přednes, vlastně jiný typ zpěvu, se stává výjimečným hudebním zážitkem. Je mi nesmírným potěšením, že vám můžeme na konci tohoto měsíce představit jeden z klenotů světové dramatiky, Sofoklovo drama – báseň Oidipus Král v překladu jednoho z nejvýznamnějších českých básníků Jana Skácela, který byl za svého života pravidelným hostem premiér našeho divadla.
A rád bych vás i nad rámec nabídky našeho divadla upozornil ještě na jiné úžasné dílo, které vzniklo na bázi básně francouzského básníka Paula Claudela. Jako základ pro své oratorium „Jana z Arku“ ji využil geniální hudební skladatel Arthur Honegger. Brněnská umělecká agentura Ars koncert je uvede jako závěrečné představení hudebního festivalu Moravský podzim 2010 v jediném provedení, a to 14. října v 19.30 v k tomuto účelu upraveném hokejovém stadiónu Rondo. Někteří z vás možná byli pár dnů po 11. 9. 2001 ve stejném prostoru svědky jedinečného koncertního představení „Mše“ Leonarda Bernsteina. I tentokrát bude tuto událost zaznamenávat Česká televize. Více informací naleznete ještě na jiném místě našeho časopisu.
Srdečně vás zvu k svátkům nádherné poezie, k svátkům hudby, k svátkům divadla!
Za všechny kolegy se na setkání s vámi těší
Stanislav Moša 4. 10. 2010
