Vážení divadelní přátelé,
možná znáte slavný obraz Věštkyně, který je dílem neméně slavného italského malíře konce 16. a počátku 17. století Caravaggia. Na něm krade věštkyně své oběti, která naivně naslouchá jejímu výkladu budoucnosti, prsten. Nassim Nicholas Taleb, americký akademik a investiční poradce, ilustrací tohoto obrazu ve své myšlenkami fascinující knize Černá labuť dokládá, jak lidstvo odjakživa sedalo na lep různým podvodníkům živícím se naší hloupostí.
Na jeho knihu jsem si nemohl nevzpomenout při čtení různých zpráv a komentářů, které jsou v poslední době v křiklavých titulcích uváděny: „Názor experta“, „Co na to expert“ atp. Jak jinak, když bylo historické pojmenování profese „věštec“ v naší době nahrazeno slovem „expert“. Všimli jste si toho, že se současná média, ale i různé instituce dnes až překotně často zaštiťují především tím, že za sebe nechávají mluvit tyto takzvané experty? Experty, kteří nás převážně svévolně, téměř vždy negativně, mnohdy účelově, a hlavně beztrestně zavalují svými věštbami?
Nassim Nicholas Taleb ve své moudré knize mimo jiné použil výsledky výzkumů kanadsko-amerického politologa Philipa Tetlocka, který se zabýval ekonomickými a politickými experty. „Oslovil některé z nich a požádal je, aby odhadli pravděpodobnost různých politických, ekonomických a vojenských událostí, jež by mohly zhruba v příštích pěti letech nastat. Celkem získal od tří set specialistů kolem 27 000 prognóz. Ukázalo se, že experti jednoznačně vykazují několikanásobně vyšší míru chybovosti, než jakou si sami přisuzují. Studie tak poukázala na „problém s experty“: její výsledky nijak nezávisely na tom, zda měl dotyčný prognostik doktorský titul nebo jen obyčejné vysokoškolské vzdělání. Profesoři, kteří publikovali v prestižních časopisech, si nevedli o nic lépe než novináři. Tetlock narazil na jediný pravidelně se vyskytující jev: negativní vliv renomé na kvalitu předpovědi. Odborníci, kteří se těšili vysokému věhlasu, předpovídali hůře než ti, kteří srovnatelnou pověst neměli. Ukázalo se, že pro tuto jejich nekompetentnost existují logické důvody – především ochrana vlastního přesvědčení a sebeúcty.“
Sám Nassim Nicholas Taleb o fenoménu „expertů“ dále píše: „…naši prognostici si mohou vést dobře u záležitostí obyčejných, nikoliv však u těch nepravidelných, kde také nakonec selhávají. Stačí když vám v dlouhodobé projekci uteče jediný pohyb úrokových sazeb z šesti na jedno procento (což se stalo v letech 2001–2002) a další předpovědi už vám pak při napravování bilance nebudou k ničemu. Nezáleží na tom, kolikrát máte pravdu, ale jaký je součet vašich chyb. Finanční, političtí a ekonomičtí prognostikové je nejenže nevidí, ale navíc se stydí sdělit svým klientům cokoliv nezvyklého či výstředního – jenže jak se ukazuje, události se chovají výstředně téměř vždy. Nadto mají tito experti sklon blížit se spíše sobě navzájem nežli pravdě. Nikdo nechce vypadnout z řady.
Občas se říká, že moudrý je ten, kdo je obdařen jasnozřivostí. Možná je moudrým naopak ten, kdo ví, že věci a události, které leží ještě daleko před námi, vidět nemůže.“
V naší zemi máme s různými prognostiky různé zkušenosti a jak se nakonec ukázalo, v zásadě jim obvykle šlo jenom o ten prsten… a je se tedy proč těchto věštců-expertů obávat i nadále.
Na shledanou se s vámi při návštěvě našeho divadla za všechny své kolegy těší
Stanislav Moša, ředitel MdB
Citace jsou použity z knihy N. N. Taleba Černá labuť v překladu Jana Hořínka
