Vážení divadelní přátelé,
časy se proměňují a my se proměňujeme s nimi… (Tempora mutantur et nos mutamur in illis…) …jedno však zůstává neměnné, a tím je odvěká lidská touha setkávat se v divadle, užívat si divadla, kochat se divadlem. Bez divadla totiž nemůže být člověk kompletním člověkem.
Převážná většina toho, co člověk užívá, se v čase proměňuje. I divadlo zaznamenalo mnoho změn, ale to podstatné přetrvává. Aktér, jeho divák a jejich vzájemná bohatá koexistence. A ony změny se v historii projevovaly především v podmínkách jejich setkávání. Nejlépe o tom vypovídá architektura prostředí, v němž se divadlo odehrává. Když procházíte divadelními prostory lidské historie, zjistíte, že to nejlepší z minulosti v různých formách setrvává a to nejlepší ze současnosti minulost obohacuje.
Postavit nový, moderní – současný, funkční divadelní dům nemůže být zadáním pro experimentující architekty bez znalostí dějinných kontextů, bez pokory vůči názorům současných divadelníků, kteří mají jasnou představu o tom, jak by mělo vše nově, moderně – současně, funkčně fungovat, představu vycházející z jejich každodenních zkušeností ze setkávání se svým publikem.
My jsme měli dvojí ohromné štěstí. To prvé spočívalo v tehdejší právní situaci, která nám umožňovala vybrat si architekty podle svého nejlepšího úsudku. Žádné soutěžení, jež by prakticky znamenalo, že se staneme „čekateli“ na výsledek architektonické kreativity, kterou bude posuzovat nějaká komise bez následné odpovědnosti, když její členové z většiny nikdy nebudou novou divadelní budovu užívat, či dokonce navštěvovat. (Měl jsem možnost vidět takto realizované „moderní“ nefunkční divadelní domy. Například jeden z nich měl uspořádání sálu vůči jevišti takové, že se diváci museli na scénu dívat téměř přes rameno. Prostě divácké řady nebyly rovnoběžné s hranou jeviště, byly šikmé! Zajisté velmi novátorské, ovšem zcela nepřijatelné, jednoduše blbé...)
Druhé naše štěstí spočívalo ve výběru architektů, kteří se projevili jako výsostně profesionální tvůrci schopní naslouchat. Plně akceptovali všechny zásadní principy, které měly naše nové divadlo charakterizovat. Především demokratické uspořádání hlediště vycházející z antických amfiteátrů a scénický prostor odpovídající zásadám kouzelného barokního divadla s hlavním jevištěm, dvěma bočními a zadní scénou. Oba architekti Roman Mach a Jozef Kubín se dva roky intenzivně scházeli nad plány nové budovy se všemi profesemi z našeho divadla, s jevištními techniky, osvětlovači, zvukaři, s garderobou, vlásenkárnou, rekvizitárnou, dílnami a v rozhovorech s nimi získávali veškeré nutné informace ohledně celkových potřeb až po detaily a následně je se svou úžasnou profesionální výbavou převáděli na papír a pak hlídali jejich přerod do reality.
Na počátku naší spolupráce jsem je vyslal do mnoha evropských divadel, která jsem měl možnost předtím navštívit a našel v nich inspiraci pro naši stavbu.
Kdo dělá divadlo, nemá se stydět za to, že použije něco, co jinde znamenitě funguje. Nikdy jsme netoužili být nejlepšími na světě, přáli jsme si být nejlepšími pro naše diváky…
Významnou práci odvedli i další dva architekti. Emil Konečný, který byl nápomocen svými dlouholetými divadelními zkušenostmi, a Mirek Svanovský, ideový autor interiérů a jejich vybavení.
Skvělá spolupráce byla s generálním dodavatelem stavby, dnes OHLA ŽS, a.s. Dodržení všech termínů a kvality práce nakonec přinesla ocenění Nejlepší stavba Jihomoravského kraje a Stavba roku 2004. OHLA ŽS je dodnes jedním z našich nejvýznamnějších sponzorů. Moc se mi líbilo, když mi tehdejší generální ředitel Ing. Michal Štefl vyprávěl o tom, že na této akci přímo moc nevydělali, ale když naše hotové nové, moderní – současné a funkční divadlo ukázali případným investorům s poukazem na to, co dokázali postavit, další nabídky se jim jenom hrnuly…
Všichni dobře víme, že když si pořídíme nový automobil, budeme po čase potřebovat nejprve jeho servis a následně i jeho výměnu za nové. A stejné je to tak s jevištními technologiemi. Jejich dodavatelem byla firma s dnešním názvem GRADIOR TECH a.s. Dnešní název používám proto, že nám tato společnost celou dobu průběžně dodává perfektní servis všech technologických zařízení, a že jich není málo, a kromě toho nás sponzoruje od otevření Hudební scény až dodnes…
Tak to je jedna část. Dům. Tou druhou jsou lidé – všichni ti, kteří tento dům užívají a rozžívají. A to je jako v pohádce naše třetí štěstí. Lidé, kteří společně toto divadlo dělají, ať už před otevřením Hudební scény, nebo po něm, v něm nacházejí radost z naplnění svých životů.
Nově, moderně – současně, funkčně! I když se časy mění a my s nimi, to nejpodstatnější zůstává stejné. Chuť divadelníků dělat dobré divadlo a touha diváků si dobrého divadla užívat. A proto, aby to bylo možné, je nutné neustále dbát na podmínky, které to umožní.
Jsem nesmírně rád, že nejsme jediným divadlem na světě ani v našem městě, kterému to umožněno je. Rekonstruuje se, staví, modernizuje… je to zapotřebí, je to nutné, vždyť kultura je pro naši lidskou civilizaci historicky jedním z nejvýznamnějších fenoménů! Dvacet let naše budova Hudební scény báječně funguje. Všechno nasvědčuje tomu, že bude takto fungovat k vašemu potěšení i nadále!
Na shledanou s vámi se při všech dalších divadelních zážitcích na obou našich scénách za všechny své kolegy těší
