Vážení divadelní přátelé,
jak se říká: „Lidé jsou různí…“ a na své cestě životem potkáváme vskutku rozličné typy. Od melancholiků až po choleriky, což jsou zásadní osobnostní rozdíly v temperamentu, od lidí čestných až po ty prolhané, což souvisí jen a jen s jejich charakterem. A jestli je nám temperament do vínku dán geny a výchovou, pak charakter je jednoznačně v našich rukou. O tom, zda bude člověk mluvit pravdu, nebo lhát, rozhoduje jenom on sám. Při lži se na geny vymlouvat nemůžeme, pokud ovšem někdo své lži nepovažuje za pravdu a pak už ani necítí potřebu se omlouvat.
Naše životy jsou prostoupeny za sebou velmi rychle se střídajícími křižovatkami, na nichž se musíme rozhodnout, kterým směrem se vydáme, jak naložíme s danou situací, zda budeme jednat čestně, nebo naopak. A dá se předpokládat, že ti, kteří na svůj charakter dbají, se jej budou snažit za každou cenu i nadále podržet, zato ti, kteří se vydali cestou lží, otrnou a budou je na sebe vrstvit i nadále.
Dovolím si zde citovat Karla Čapka, který k danému tématu i k jiným lidským vlastnostem poznamenává: „Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou… Národ nepředěláš, ledaže bys měl na to staletí, jenom davy můžeš vést dnes tak a zítra tak. Kdo nenávidí, měl v sobě tu nenávist vždycky, kde by se v něm tak najednou vzala! Kdo sloužil, bude sloužit dál, kdo chtěl dobré, bude zase chtít dobré. Ani vůle se nemění. Nedívej se do tváře, která se změnila, nikdo se nestane krásnějším tím, že změnil tvář. Tvrdá zkouška je i tvrdé poznání. Budoucí foliant našich dějin o této době bude mít jeden podtitul: Kdo byl kdo. I dobrá paměť patří k těm stálým věcem, jichž je a bude třeba.“
Dnes a denně jsem svědkem toho, jak se jedna osoba na veřejnosti dušuje, že to, co nám dnes tvrdí, je svatosvatá pravda, ačkoliv toto své dnešní tvrzení před nedávnem vášnivě popírala. Se smutkem sleduju, jak kolem nás vítězí účelové jednání, které se na pravdu neohlíží.
U nás v divadle je hlavním přikázáním držet se pravdy za všech okolností. Už při výběru jakéhokoli textu pro naši novou inscenaci společně s kolegy zvažujeme, zdali se plně identifikujeme s autorovým pohledem na svět, s posláním, které je v jeho díle obsaženo. Pokud by tomu tak nebylo, nemohli bychom jeho dílo uvést. Ocitli bychom se na území ovládaném mocnou čarodějkou Lží, která své otroky nutí všechno překrucovat.
Onen vnitřní soulad a spřízněnost s autorovou filozofií je zásadním předpokladem toho, že divadelní dialog, který se svým obecenstvem skrze naše inscenace vedeme, bude vždy čestný.
Na shledanou se s vámi při návštěvě našeho divadla za všechny své kolegy těší
