Vážení divadelní přátelé,
během pár dnů bude otevřena nová sezóna našeho divadla – sezóna, na kterou jsme se dlouho a pečlivě připravovali, pro kterou jsme pro vás vybrali celkem deset nových titulů – premiér – inscenací, které vám, jak pevně věřím, přinesou mnoho nádherných uměleckých zážitků a to na obou našich scénách, z nichž každá navíc zažije v průběhu této divadelní sezóny kulaté jubileum své existence. 4. října 2014 si na Hudební scéně slavnostním rekapitulačním koncertem připomeneme, že to bude právě deset let od jejího otevření. A 14. června 2015 budeme na Činoherní scéně vzpomínat a oslavovat 70 let (!) existence našeho divadla, které vzniklo pod jménem Svobodné divadlo se sídlem na Gorkého ulici (naproti dnes vyhlášené pivnici Bláhovka). Názvy našeho divadla se v průběhu času měnily za Svobodného divadla na Městské a oblastní divadlo Brno (1949), Krajské oblastní divadlo v Brně (1950) až na dnešní Městské divadlo Brno.
Zvláštní epizodou byl název Divadlo bratří Mrštíků (1954 – 1993). Dovolte, abych zavzpomínal na to, jak naše divadlo k tomuto názvu přišlo a proč jej opustilo. Za oběma těmito akty lze nalézt mimořádnou brněnskou divadelní osobnost, profesora Bořivoje Srbu, se kterým jsme se, bohužel, před letošními prázdninami navždy rozloučili. Potkal jsem se s ním poprvé v rozhovoru po konkursu, který jsem před ním jako před jedním z komisařů absolvoval, abych mohl učit herectví na JAMU i po devadesátém roce. Vyhledal mě po mém vystoupení na chodbě akademie, poblahopřál mi a rychle přešel k meritu věci – potřebuje se mnou vážně projednat jedno téma. V následujících několika rozhovorech mě zapřísahal, abych jako současný šéf Divadla bratří Mrštíků „něco“ udělal s tím nešťastným názvem, neboť už nechce být nadále svědkem toho, jak jeho „nápad z nouze“ nadále přetrvává i v této nové – svobodné době. Vše mi taky samozřejmě osvětlil. Byl dramaturgem onoho Oblastního a krajského divadla, když přišel příkaz „z vyšších míst“, že se musí divadlo přejmenovat, a jak bylo tehdy v naší zemi zvykem, očekávalo se „spontánní řešení“ a to, že se divadlo přejmenuje na Divadlo Zdeňka Nejedlého stejně jako v dalších městech ČSR. A dodal: „…a tak mě v té nouzi napadlo, že bychom se té hrůze mohli vyhnout názvem Divadlo bratří Mrštíků. Zajížděli jsme tehdy hodně mimo Brno na zájezdy i do vesnic a tak se Mrštíci ujali a my si oddechli. Jenomže mě to dodnes nedá spát. Vždyť jsou to autoři jediné pozoruhodné, avšak naturalistické hry, na jejichž umělecký a filozofický odkaz se nedá navázat tak, jako je tomu třeba u Mahena…“ Rád jsem jeho logickému přání se svými kolegy vyhověl a naše divadlo získalo v roce 1993 název, pod kterým jej dnes znáte, i když v našich kořenech tvůrčí práce, v naší míze uměleckých výkonů stále vévodí a je nanejvýš hájeno ono slovo z názvu původního: DIVADLO SVOBODNÉ.
A ještě zpátky pár slov k oněm desátým narozeninám naší Hudební scény – ptají se mně novináři, jaký obzvláštní dárek připravíme divákům, tvůrcům, interpretům a vůbec všem, kteří naši Hudební scénu milují… Odpovídám rád: „Ten nejdůležitější dárek pro diváky a všechny ty další spočívá především ve skutečnosti, že tato naše scéna funguje a že za dobu své existence představila svým divákům 48 (!) inscenací, mnohdy jinde neviděných! V den výročí, (4.10.2014) se odehraje sumarizační slavnostní koncert a vyjde i rozsáhlá publikace mapující onu desetiletou historii... A pak - dál - budeme připravovat a hrát inscenace nové a, jak pevně věřím, za stále nevšedního zájmu našeho obecenstva tak, jak tomu bylo doposud. Byť je krásné oslavovat, divadlo je tu pro své diváky především pro teď a pro příště… pro soudobé hudební divadlo se u nás i ve světě stále píšou nová díla a stále je se na co těšit…!
Za všechny kolegy z Městského divadla Brno se na všechny narozeninové i jiné běžné sváteční divadelní dny plné zázraků s vaší účastí těší
