APLAUS PRO „TŘESKUTOU KOMEDII“
Vít Závodský 18. říjen 2016 zdroj www.brnozurnal.cz
(…) Dramaturgie MdB v relativně proporčním zastoupení vyvažuje hry myšlenkově závažné s žánrově rozrůzněným spektrem veseloherním, vědoma si faktu, že diváky vyhledávaná, ba preferovaná rekreativní funkce zůstává přirozenou repertoárovou složkou. Právě v komediálních titulech mívá ostatně šťastnou ruku, jak o tom svědčí stále reprízované stálice, např. Feydeauův Brouk v hlavě (1996) nebo Charleyova teta od Brandona Thomase (2007). Slavnostní 100. reprízou se do této série 9. října 2016 na Činoherní scéně připojila fraška Robina Hawdona, v novém svižném přetlumočení Jana Šotkovského nazvaná Dokonalá svatba. (…) Hned zpočátku nasazuje režie prostřednictvím spolehlivé aktérské souhry hbité tempo a nevulgárně vkusné nastudování s řadou gagových výstupů, dokáže si s podporou hudby Karla Albrechta udržet rytmus, gradaci a víceméně též neextemporující ukázněnost. (…) Až hraniční nasazení uplatnil hned od expozice Milan Němec jako ženich Bill. Zprvu zděšeně a hystericky zmatkuje z ranní ložnicové přítomnosti sympaticky upřímné, milé a příjemné Judy (Hana Holišová) a poté se beznadějně zaplétá do pasti kamuflujících lží, sklízeje za svůj eruptivní slovní i pohybový projev též potlesk na otevřené scéně. Dobrým typovým kontrastem je mu uměřenější a chlapštější přítel i svatební svědek Tom Petra Štěpána, postupně propadající cholerickým záchvatům žárliveckého vzteku. (…)
Žádný strach před vtipným bulvárem
Vít Závodský 1. září 2010 zdroj Kam
Dramaturgicky pestrá nabídka Činoherní scény Městského divadla Brno dbá na repertoárovou vyváženost náročných a oddechových titulů. K těm druhým se po Veberově konverzačce Blbec k večeři přidala jarní premiéra frašky Robina Hawdona (nar. 1939) Perfect Wedding (1994), v novém svižném přetlumočení Jana Šotkovského nazvaná Dokonalá svatba. Při sledování delšího úseku tak volně navazuje na linii tamních úspěšných francouzských či angloamerických zápletkových komedií typu Brouk v hlavě nebo Vydrž, miláčku!
R. Hawdon je komerčně zdatný všestranný britský spisovatel (mj. tvůrce dvou románů) a divadelník věnující se jevištnímu, filmovému a televiznímu herectví i režii. Z dvacítky jeho her u nás několik souborů včetně amatérských uvádělo právě jen světoznámou Dokonalou svatbu, existující ve více autorských verzích. Děj dvojdílné komorní předlohy nevelkého obsazení snadno splňuje klasické „pravidlo tří jednot“, ba její jevištní čas se kryje s reálným. Proběhne v útulném apartmá venkovského hotelu během rušného předsňatkového rána a komediálně nosná lechtivá výchozí situace připomíná např. Feydeauovu více nežli stoletou Dámu od Maxima: ženich s kocovinovou amnézií po proflámované noci se probudí v posteli po boku neznámé dívky, z čehož podle osvědčených principů žánru vyplynou rozličné záměny, výmluvy a nedorozumění ústící do závěrečného paradoxního konce, resp. šance na nový začátek.
Překládající dramaturg s kolegyní Klárou Latzkovou a režisérem Stanislavem Slovákem, postupně se prosazujícím zatím v oblasti muzikálové (Jánošík, Sněhurka a sedm trpaslíků), zručně zkonstruovaný text mírně zkrátili a upravili, takže jeho rychlé lakonické repliky poskytly předpoklad pro nedlouhý, dynamický večer, jehož ztřeštěnosti naštěstí divákovi ani nedovolují uvědomit si absenci nějaké hlubší myšlenkové roviny. Autorem vyžadovaná, přijatelně popisná neměnná výprava Jaroslava Milfajta (kostýmy navrhla Andrea Kučerová) s hojně využívanými dveřmi, náznakem dělící stěny a imaginárním zrcadlem směrem do hlediště umožňuje potřebnou simultaneitu výjevů s různými konstelacemi postav v obou místnostech. Hned zpočátku nasazuje režie prostřednictvím spolehlivé aktérské souhry hbité tempo a nevulgárně vkusné nastudování s řadou gagových výstupů (kalhoty oblečené obráceně, skok „skrz zeď“ aj.) si dokáže udržet rytmus, gradaci a prozatím též neextemporující ukázněnost.
Až hraniční nasazení uplatnil hned od expozice Milan Němec jako ženich Bill. Zprvu zděšeně a hystericky zmatkuje z ranní ložnicové přítomnosti sympaticky upřímné, milé a příjemné Judy (Hana Holišová) a poté se beznadějně zaplétá do pasti kamuflujících lží sklízeje též potlesk na otevřené scéně. Dobrým typovým kontrastem je mu uměřenější a chlapštější přítel i svatební svědek Tom Petra Štěpána, postupně propadající cholerickým záchvatům žárliveckého vzteku. U nevěsty Rachel vystihla Lenka Janíková její středostavovskou upjatost a komandérskou autoritativnost. Ve figuře eroticky svůdné, do intrik se zapojující pokojské Julie se představila čerstvě angažovaná Lucie Zedníčková, naivní, dekorum zachovávající nevěstinu matku Dafné v růžovém kostýmku a klobouku ztělesnila Irena Konvalinová, epizoda magořícího ředitele hotelu Duponta připadla Zdeňku Burešovi.
Anglická „třeskutá komedie“ Dokonalá svatba má v solidním brněnském provedení všechny předpoklady stát se titulem publikem zaslouženě vyhledávaným a po příkladu svých zdejších žánrových předchůdců dlouho reprízovaným.
Dokonalý svatební, přívěsek kulový
Pavel Růžička 1. květen 2010 zdroj Kult
Nedostává-li se vám v poslední době smíchu, na Dokonalou svatbu do Městského divadla Brno si rozhodně zajděte. Je typem komedie, kde výborný námět a do detailu promyšlené dialogy „fidlají“ jen druhé housle v porovnání s hereckými výkony. Několik úvodních rozpačitých minut, kdy se nemůžete především v hraní Hany Holišové zbavit pocitu nucenosti, je naštěstí rychle vystřídáno situační smrští a příchodem dalších herců. O to víc si užijete citlivě zahranou postavu pokojské July. Lucie Zedníčková, nová členka souboru, znamená totiž pro Brno nepochybnou posilu. Hraje postavu daleko mladší a jen těžko uvěřit, že od dob jejího ztvárnění jirotkovské Barbory Terebové uplynulo už šedesát let!
Milan Němec – Bill s poklopcem dozadu – sklesle poskakuje po prknech Městského divadla, a kdyby se v tu chvíli před ním místo jeho budoucí divadelní manželky Rachel (Lenky Janíkové) objevili příslušníci dopravní policie, určitě by jim „pěkně“ nadýchal. O moc líp na tom není ani svědek (Petr Štěpán), Billův kamarád Tom. Jenže ten na rozdíl od ženicha strávil noc v hotelovém pokoji sám a o to ve hře půjde. Billova rozlučka se svobodou se zkrátka trochu nepovedla. Co nepovedla, ona se pěkně zvrhla! Když se Bill ráno probudí vedle neznámé ženy a jeho nastávající už klepe na dveře novomanželského apartmá, průšvih je tu. Kam teď narychlo s Judy, když v hotelu je taky Judy, to už se budete muset dozvědět v hledišti sami!
Je to jednoduchá scéna Jaroslava Milfajta, kterou bravurní Milan Něměc svým klukovským spontánním vtípkem ještě překročil nad původní prostou funkčnost, je to bezpochyby skvělý timing vtipů, dozajista také herecká sladěnost pánské dvojice (Němec, Štěpán) doplněná velmi dobrými výkony ostatních herců, co činí z Dokonalé svatby i dokonalou podívanou.
Když se svatba dokonale povede, je to průšvih
Jiří P. Kříž 1. duben 2010 zdroj Právo – Jižní Morava
Třeskutá komedie Robina Hawdona je diváckým bonbónkem Městského divadla Brno
V určitém věku nenajde se nejspíš jediný/jediná, kdo by nechtěl/nechtěla zažít dokonalou svatbu. Jenom Robin Hawdon měl tolik drzosti, že v Dokonalé svatbě rozvrátil během předsvatební noci všelijak poslepované a udržované vztahy, a ještě stačil vybudovat nové, možná nadějnější.
Nejznámější Hawdonova komedie z jeho rozsáhlého komediálního rejstříku se u nás hraje zatím jako jediná. Po Pardubicích, kam ji před pěti lety do Česka uvedl Zdeněk Dušek s Milanem Němcem v roli svědka Toma, ji pro brněnské Městské divadlo znovu přeložil Jan Šotkovský a na scénu uvedl Stanislav Slovák, režisérská štika.
S cizí ženou v cizím pokoji
Překlad je to rozhodně současnější než u perníkářů Fahnerův. Zvučí i slovy, která se ještě před pár lety na jevištích objevovala s uzarděním.
A Milan Němec, který se zatím od Labe stačil přesunout ke Svratce, exceluje tentokrát v roli ženicha Billa.
Mohla by tato recenzní glosa být vlastně studií jeho hereckého vývoje. Dokonalou svatbu proměnil se Slovákem z konverzačky v geniální crazy. Gag stíhá gag od chvíle, kdy se Bill probírá z kocoviny v ložnici určené až k radovánkám svatební noci. Ale s jinou slečnou.
Milan Němec herecky vyzrál v majstra pardusovského typu. To je poklona, kterou hned tak někomu nevyseknu.
Peripetie několika málo hodin před svatebním obřadem vedou k netušenému cíli takřka v reálném čase vydatně infarktové dvouhodinovky. V kulise obýváku a ložnice hotelového apartmá (Jaroslav Milfajt), v provokativních kostýmech Andrey Kučerové a s muzikou Karla Albrechta, zběsilou stejně jako příběh.
Ženské jako lusk
Protipólem ženicha je usedlejší, ale stejně nevyrovnaný svatební svědek Tom, v Brně Petr Štěpán. Příkladem budiž nevěsta Rachel, dívka Judy, pokojská Julie a matka nevěsty Dafné. Lenka Janíková, Hana Holišová, Lucie Zedníčková a Irena Konvalinová k hraní přidávají ještě opečovávaná těla. Role jim pak na ně pěkně padnou.
Zedníčková je typově dobrým přírůstkem Městského divadla. V pokojské Julii hlasově bouří přímo barově.
Z téhle dokonalé svatby vás zabolí bránice
Luboš Mareček 31. březen 2010 zdroj MF Dnes
Britská komedie, která tříská dialogy a je třeskutá i směrem k publiku, se v brněnském Městském divadle vážně povedla
V Městském divadle Brno uvádějí od víkendu třeskutou komedii Dokonalá svatba. A dlužno uznat, že text Rona Hawdona je skutečně brilantně napsanou švandou, která tříská od repliky k replice herce a se stejnou intenzitou vlastně i samotného diváka.
Bulvární komedie, která od roku 1994 doslova obletěla Evropu a v tuzemsku se hraje popáté, těží z jednoduchého fórku. Nastávající ženich se probudí den před svatbou v posteli s jinou dívkou. Do svatebního apartmá se v tomto okamžiku dere jeho kamarád, nastávající, pokojská a další lidé...
Jako když rozrazíte koule na kulečníkovém stole a stále šťoucháte do těch, které o sebe ještě nenarazily. Na stejném principu je sestrojen Hawdonův příběh. Nedorozumění jsou stále násobena stejně jako záměny ženských jmen. Zkušený britský dramatik to prostě s jazykem i zápletkami umí a téměř marnotratně si s nimi pohrává.
Komika rozhazovaná po hrstech
Je jasné, že podobně namazaný stroj na švandu vyžaduje hereckou perfekci ve smyslu pohotového jazyka a neumdlévajícího postřehu. V tomto pohledu je inscenace Stano Slováka solidní pulzující podívaná.
Králem večera je Milan Němec jako postižený ženich, kterého zkoušejí okolnosti v lyrickém happy endu i jeho vlastní srdce. Němec je nefalšovaný jeliman chycený do vlastních pastí a komiku umí rozhazovat po hrstech. Ideálně zvoleným protihráčem je mu fyzicky i herecky robustnější Petr Štěpán jako svědek Tom.
Oběma potom výtečně sekunduje dámská šatna v podobách ženství novomanželsky panovačného (Lenka Janíková), nešťastně zamilovaného (Hana Holišová) či manipulovatelného (Lucie Zedníčková).
Solidně odvedená legrace je na divadle skutečně těžký a vážný kumšt. Tady se vcelku povedla. Před publikem stojí, co do fórků, výkonů i rytmu, vyvážená fraška. Fekálními vtípky na první signální to tady naštěstí – až na jednu záchodovou štětku – moc neprokvétá.
Herci slovně svižný komediální odér nepřehrávají do laciných pitomostí. K bláznivému mumraji ústrojně slouží prostá, v kýčovitém divadelním realismu vyvedená, ale už autorem předepsaná scéna. Dva propojené pokoje jsou dílem Jaroslav Milfajta.
Podrženo, sečteno. Anglicky břitký vtip kořeněný českou hereckou vervou. Tato svatba sice nevyjde, srdce vás z toho bolet nebude, ale bránice ano.
Dokonalá svadba - dokonalá komédia
Peter Stoličný 31. březen 2010 zdroj divadlo.sk
Robin Hawdon: Dokonalá svadba. Preklad: Jan Šotkovský. Dramaturgia: Klára Latzková, Jan Šotkovský. Réžia a úprava: Stano Slovák. Scéna: Jaroslav Milfajt. Kostýmy: Andrea Kučerová. Hudba: Karel Albrecht. Premiéra: 27. 3. 2010 v Mestskom divadle Brno.
V Mestskom divadle v Brne mala na konci marca premiéru hra Angličana Robina Hawdona Dokonalá svadba. Autor v českom divadelnom priestore nie je napodiv veľmi známy, hoci sa jeho hry v ostatnom desaťročí hrajú nielen v desiatkach britských divadiel, ale aj v tridsiatich krajinách sveta. Preto treba pochváliť Jana Šotkovského (je prekladateľom aj jedným z dramaturgov hry), že sa rozhodol zoznámiť české publikum s autorom a jeho komédiou. Je totiž najmenej tak vydarená a lákavá, ako napríklad na celom svete hraný Slamený klobúk Eugéne Labicha.
Tie dve hry majú veľa spoločného. Ženícha s nevestou a ostatnými, ktorí sa medzi nich pripletú, a spôsobia, že všetko, čo by mohlo ísť hladko, skomplikujú tak, že všetci na všetkých narážajú, navzájom sa klamú, vyhovárajú na druhých, zaplietajú do vlastných lží, až je situácia taká neúnosná, že musí všetko „rachnúť“. A keď nastane ten výbuch, napodiv sa všetko skončí dobre, každý nájde svoju lásku a všetci sú spokojní.
Tento typ divadelnej hry má dávne korene snáď už v bakchantských hrách antiky, ale ustálil sa vo svojej typológii v talianskej commedii dell´arte, ktorú kočovní umelci v časoch renesancie rozviezli do celej Európy. Možno je najpriliehavejšie žánrové označenie „fraška“, hoci v našej jazykovej praxi fraška znamená skôr čosi odsúdeniahodného. Ale áno, Dokonalá svadba JE fraškou v tom najlepšom zmysle slova. Je to konverzačná komédia, kde má každý svoje nezameniteľné postavenie. A postavy sa nevyvíjajú, len sú bezmocne vláčené od trápnosti k trápnosti a divák sa smeje nad bezmocnosťou protagonistov, ktorí sa neuveriteľne zaplietajú do vlastných lží.
Autor komédie Robin Hawdon sa v ktoromsi rozhovore priznal, že veľmi vážil každé slovo, aby nebol príbeh príliš utáraný a plynul čo najrýchlejšie. Treba konštatovať, že sa toho držal aj prekladateľ a využil všetky finesy češtiny, aby dej plynul rýchlo, ale aby dialógy boli aj komické, hoci sú vždy interpretované čo najvážnejšie. (A čím sú protagonisti vážnejší, tým sú smiešnejší.) Nevdojak mi tie scény (hneď prvá posteľová, keď sa hlavný hrdina zobudí s cudzou ženou v cudzej posteli...) pripomínajú komédie Georgesa Feydeaua, zvlášť Dámu od Maxima. Už samotná situácia, keď sa chlap zobudí nahý vedľa krásnej nahej ženy a má do minulosti otvorené obrovské prázdne okno, je neskonalá sranda. (Odvolávam sa na pána Wericha, ktorý tvrdil, že sranda nie je nadávka, ale terminus trechnicus.) Tak teda, sranda to je, od začiatku do konca. Určite na tom má veľkú zásluhu režisér Stano Slovák, ktorý si vlastne prvýkrát vyskúšal réžiu rýchlej komédie. A zvládol ju bravúrne. Klobúk dolu. Všetky gagy sú správne načasované, situácie, napriek obrovskej rýchlosti, ktorú nasadil, sú zrozumiteľné, nie je tam zbytočné ani prebytočné gesto, krok, každý detail je nádherne prepracovaný. Určite mu v tom pomohol celý tvorivý tím. Ako vždy veľmi funkčnú scénu navrhol Jaroslav Milfajt, kostýmy Andrea Kučerová. Výborné hudobné bodky skomponoval Karel Albrecht a na dramaturgii sa podieľala Klára Latzková, ktorej práca v MDB je stále viditeľnejšia. A to hlavné „klobúk dolu“ patrí hercom.
Milan Němec ma prvý raz zaujal ako Celestén v Mam´zelle Nitouche. Prišiel do Mestského divadla v roku 2007 z Pardubíc už ako vyzretý herec. Ale svoju komediálnosť naplno „rozbalil“ skutočne až v Dokonalej svadbe. Jeho herectvo je dosť expresívne, ale dokázal svoje gestá, rozorvanosť duše udržať v tej správnej komediálnej rovine. Ako ženích Bill bol úprimne nešťastný a diváka tešilo, že nie je v jeho prekérnej situácii.
Partnerom Billovi bol jeho priateľ a svadobný svedok Tom, ktorého rovnako energicky so zmyslom pre komično zahral Petr Štěpán. Častejšie som ho videl v hudobno-dramatických inscenáciách, napríklad v postavách Nikolaja Šuhaja v Koločave, Javerta v Bedároch, ale zahral si vlastne aj Viktora Champsboisa v komédii Chrobák v hlave. To bol tiež pekný komediálny výkon. No a je nositeľom prestížnej Ceny Thálie za rok 2007, za postavu Horna v muzikáli Čarodejnice z Eastwicku.
Trochu nevďačná je postava nevesty Rachel. Lenka Janíková ju zahrala dobre, aj keď je ťažké nájsť si k neveste, ktorá netuší, čo sa okolo nej deje, prístup. Je to jediná vážna postava v povahe aj v hereckom podaní a jej nevďačnosť tkvie práve v tom, že sa od tejto vážnosti odrážajú všetky tie bláznivé a komické situácie.
Na druhej strane postavy milenka a chyžná sú napísaní výborne, inšpirujúco a protagonistky to, samozrejme, využili. Judy Hany Holišovej nie je len pekná a krehká mladá žena. Prvýkrát som Hanu Holešovú videl v takejto komediálnej úlohe a skutočne prekvapila. Vždy som ju mal totiž zaradenú ako muzikálovú herečku, už od jej prvého vystúpenia v Národnom divadle Brno, kde hrala v Divotvornom hrnci a no potom, a predovšetkým, v úspešnej inscenácii MDB, v Čarodejniciach z Eastwicku. V Dokonalej svadbe bola výbornou partnerkou obom do nešťastia sa hrnúcim kamarátom (ženíchovi a jeho svedkovi), ktorým ten pletenec lží a výmyslov ešte viac krehká Judy komplikuje.
Júlia, chyžná v hoteli, je úprimná bytosť, ktorá sa dobrácky snaží zachrániť budúcu svadbu, napraviť nenapraviteľné a tým ešte viac skomplikuje sériu lží a trapasov. Hrala ju Lucia Zedníčková, nová posila Mestského divadla v Brne. Po absolvovaní herectva na pražskej DAMU ostala Prahe verná. Začínala v Realistickom divadle, potom hrala v Činohernom klube, nakoniec roky účinkovala v divadelnom spolku Háta. Je známa aj z televízie (napr. Dobrodružstvo kriminalistiky), ale vždy som mal dojem, že na tie pravé herecké príležitosti iba čaká. A dočkala sa. Jej chyžná je energická, úprimná a smiešna súčasne. Pre diváka je to lahôdka. Nazdávam sa, že nástup Lucie Zedníčkovej do MDB bol „dobrý kauf“ pre obe strany.
Dokonalá svadba je krásna komédia plná srandy. Vždy je dobré baviť sa na problémoch, ktoré sa nás netýkajú. A výborné je baviť sa, keď máme istotu, že sa všetko dobre skončí.
