Když se láska a čest ocitnou na koridě
Luboš Mareček 24. únor 2012 zdroj Lidové noviny
Výtvarné řešení v podobě arény pro býčí zápasy určilo nejen vizuální podobu nové inscenace Cid, kterou režisér Roman Polák připravil v Městském divadle Brno. Na zdejší činoherní scénu se tak dostala ve světě proslulá tragikomedie francouzského dramatika Pierra Corneille, kterou od obrozeneckých dob objevilo české divadlo pouze osmkrát. S vášní, city a povinností se v Polákově inscenaci nakládá stejně horečnatě jako na koridě. Chvílemi vítězí toreador, jindy má převahu býk, ale jde o to, zvíře uštvat a vidět krev.
Podobně v tomto klasicistním kousku: Don Rodrigo alias Cid zabije své milé Jiméně otce. Zlomená dcera žádá po králi spravedlnost a hlavu Rodriga, který se ale mezitím stihl proslavit jako národní hrdina v boji s Maury. Zásluhy mají převážit někdejší vraždu, která byla ovšem čestným řešením rodinného sporu. Jiména svého reka stále miluje, ale stále také musí žádat jeho smrt...
Hrát toto drama dnes vyžaduje nejen dramaturgickou odvahu, protože termíny jako rodinná čest, právo, zákon a rodová hrdost jsou zašlapány v prach a neústupní hrdinové dožadující se jich nám přijdou patetičtí. Dlužno však říci, že Cid je krásná hra v krásném překladu Vladimíra Mikeše.
Cid má trochu zašmodrchaný, ale mistrně napsaný příběh, v němž lidé skutečně stojí za svými milostnými city se stejnou rozhodností jako za obhajobou tradice a cti. Tady se prostě hovoří vznešeně o vznešených věcech.
Ve výsledném dojmu nyní vyhrává na celé čáře dámská šatna vyjma Lukáše Janoty, který dokáže přesvědčivě traktovat své okouzlení Jiménou. Evelína Kachlířová v hlavní roli staví před publikum rozhodnou dívku a dokáže přesvědčivě kroužit ambivalentní zápas mezi svojí velkou láskou a vnitřní logikou a řádem, pro který chce milencovu hlavu. Zajímavou studii urozené ženy, která musí svoje okouzlení Cidem skrývat, zase nabídla Pavla Vitázková jako kastilská infantka. Obě herečky umí pracovat se silnými emocemi, které rozlévají po jevišti s uvěřitelnou a účinnou mírou.
Cid - Corneillův příběh z časů reconquisty
J.P.Kříž 14. únor 2012 zdroj Právo
Roman Polák stvořil další výrazově jedinečnou inscenaci, tentokrát v Městském divadle Brno
Pro Francouze je Pierre Corneille (1606–1684) dramatikem velkým jako pro Angličany Shakespeare. U nás ho národní obrození opomenulo a už jsme to zpoždění nikdy nedohnali. Je proto dobré, když se z množiny jeho her čas od času objeví aspoň nejznámější – Cid.
V překladu Vladimíra Mikeše ho s citem pro vykročení z mantinelů barokního divadla nastudoval v Městském divadle Brno Slovák Roman Polák. Z množiny jeho inscenací zaujali v posledních letech Ivanov Slovenského komorního divadla Martin nebo Anna Karenina Slovenského národního divadla.
Inscenace Cida v MdB má vyhraněný styl. Zaujme scéna Pavla Boráka řešená jako aréna pro býčí zápasy. Jako šíjí zraňovaného zvířete jí projíždí toreadorova kopí. Také kostýmy Petra Čaneckého jsou inspirovány pikadory a matadory maursko-španělské koridy. Dominantní rudá a bílá s černými – nebo zlatými královskými prvky.
Láska dětí rodů z královy družiny, urážka otce, synova pomsta ve jménu otcovy cti, dovolávání se práva dcery v souboji zabitého otce jejího, zrození Cida z nešťastné lásky k Jiméně a po vraždě jejího zploditele smrt vzývajícího Dona Rodriga.
Porce vášnivosti
Stylotvorným prvkem je i taneční La banda torera (choreografie Hana Kratochvilová), jen naznačující flamenco či paso doble. Udává tón i přepjatým hereckým výkonům. Větší vášnivostí disponují Evelína Kachlířová (Jiména) a Pavla Vitázková (kastilská infantka Urraca), která ji v sobě musí krotit. Jsou jí obdařeny i vychovatelky Elvíra a Leonora, Miroslava Kolářová a Irena Konvalinová.
