V BRNĚ ZAČALI ZPÍVAT ANDĚLÉ A VRABČÁCI
Jiří P. Kříž 20. duben 2016 zdroj Právo
(…) Líčit, co všechno Edith a Marlene spolu prožívají na jevišti, nebo řešit, jestli opravdu byly i milenkami a jestli chladná kráska Marlene záviděla Piafové vůli starat se až o tři milence najednou, není v recenzní glose nejspíš zapotřebí. Zato stojí za zmínku výkony Ivany Vaňkové a Hany Holišové v těch postavách. Ivana Vaňková je dlouhonohou brněnskou kráskou, které podsouvají stejný chlad, mimikry symbolu krásy před Marilyn Monroe. Jenže ona oplývala i temperamentem nezkrotné Rady v Cikánech. Její Marlene je přesným obrazem sentimentálnosti, odvahy a jasného životního postoje, za který si vysloužila titul zrádkyně třetí říše. Edith Hany Holišové ční vysoko hereckým pojetím. Divákům běhá mráz po zádech nejenom s identickým výrazem při interpretaci šansonů Piaf až po finální Non, je ne regrette rien. Holišové Piaf není jen symbolem nedostižnosti, ale také životní troskou, postavou k podpírání. Zničenou alkoholem a morfiem. (…)
VRABČÁK A ANDĚL – KOMORNÍ DRAMA O VZTAHU EDITH PIAF A MARLENE DIETRICHOVÉ
Kateřina Šebelová 25. listopad 2015 zdroj www.epochtimes.cz
(…) Současná inscenace Vrabčák a anděl se zabývá mimo skutečných životních momentů obou hrdinek hlavně jejich přátelstvím od doby, kdy se poprvé setkaly, po smrt Edith Piaf, potažmo po úmrtí Marlene Dietrich. (…) Komorní inscenace je napsána pro šest herců. Nutno podotknout, že prim tu hrají pouze dvě role – Vrabčák (Piaf) a Anděl (Dietrichová). Ostatní herci (bez kterých by to ale rozhodně nešlo) pouze lehce dokreslují pozadí pro dvě ústřední postavy. Jako Edith Piaf září Markéta Sedláčková, která se do role francouzské šansoniérky plně položila a ztvárňuje Piaf precizně do všech detailů. V písni Mon Dieu z jejího zpěvu jde doslova mráz po zádech. Sedláčková dokáže všechny polohy svojí postavy prodat dokonale. Její Piaf nepostrádá dětskou duši, povahu hvězdy z ulice, která se dostala na výsluní, nebo ženu bičovanou osudem. Sedláčkové Piaf je hravá, emoce z ní přímo tryskají, a přesto zůstává prostě svá. I přes některá převzatá gesta slavné Edith se nesnaží násilně kopírovat svoji předlohu. Z jiného soudku je ukovaná Ivana Vaňková ztvárňující chladnou německou (i hollywoodskou) hvězdu stříbrného plátna Marlene Dietrichovou. Známá svým chladným kouzlem, kterým dokázala očarovat muže i ženy, je zde vypodobněna až do ledové dokonalosti. Marlene ve ztvárnění Ivany Vaňkové nepostrádá ženský šarm a půvab a přitom i jistou praktičnost, se kterou se ve světě běžného i uměleckého života „ztracené“ Edith věnuje. Její svůdnická, mateřská i přátelská Marlene jí prostě sedí, stejně jako dobře střižené kostýmy. (…)
VRABČÁK A ANDĚL, DVA PROTIKLADY
Vratislav Mlčoch 16. listopad 2015 zdroj www.babocka.vram.cz
Dvě hodiny krásného představení s písněmi, které nikdy nezestárnou a publikum je bude navždy milovat, to je nové představení Městského divadla Brno o Edith Piaf a Marlene Dietrich na Činoherní scéně. Ale činohra to zrovna není, je to spíše muzikál, protože o co tu jde především, je dostat opět na scénu všechny krásné písně obou legendárních zpěvaček 20. století, doplněný o dojemný příběh o přátelství a vzájemné lásce dvou žen až za hrob. (…) Edith byla báječná, Markéta Sedláčková tu roli prožívala a ještě víc si prožila její nejkrásnější písně, samozřejmě především Mylord a Je ne regrette rien. Ten zpěv zvedal lidi ze sedadel a nutil je aplaudovat do rytmu. Marlene Ivany Vaňkové zase všechny dojímala svými melodramatickými písněmi. (…) Muzikanti zrovna jako herečky se překonávali a díky vynalézavě krásným aranžím Karla Cóna nasazovali písním korunu. (…)
KDYŽ SE MILUJE VRABČÁK S ANDĚLEM
Luboš Mareček 11. listopad 2015 zdroj www.mestohudby.cz
(…) Přestože se tady používá faktografie, nejde toliko o historický příběh – Vrabčák a anděl je zejména jakýmsi divadelním retro návratem ke starým šlágrům, které dodnes zná celý svět. Divák má tedy příležitost prožít nejen hudební biografické drama, ale zejména megahity jako La vie en rose, Milord, Non, je ne regrette rien nebo třeba Sag mir, wo die Blumen sind. (…) Při premiéře jsem viděl Ivanu Vaňkovou (Dietrich) a Markétu Sedláčkovou (Piaf). Přestože je výtvarnice kostýmů oblékla téměř do replik jejich nejznámějších rób, nejde o herecké vytváření klonů slavných umělkyň. Jde tady zejména o srážku dvou světů: nenápadného zjevu neokázalé živočišné Piafky a uhrančivé elegance i krásy Modrého anděla. To se snaží v herecké rovině nabízet zejména obě jmenované herečky, které se v pěveckém projevu naopak nepokoušejí o nějaké napodobeniny nedostižných hlasů. Vaňková sází na hlubší temnější hlasový témbr, o mnoho halasnější Sedláčková zase těží z expresivity a silné citovosti svých Piaf-šansonů. Je nutno říci, že v obou případech se jedná o přesvědčivé a pěvecky velmi suverénní výkony. Režisér Igor Ondříček protagonistky nenutí k napodobování, i když Sedláčková logicky využívá slavná gesta i postoj Piaf zpívající až trochu přihrbeně s dlaněmi položenými na boky. Nutno pochválit také hudební aranžmá Karla Cóna, který nechal písním jejich hudební patinu, ale nehraje je se svým orchestrem jako čistě muzeální kousky.
NOVÝ MUZIKÁL O EDITH PIAF A MARLENE DIETRICH JE PŘEDEVŠÍM HUDEBNÍM SVÁTKEM
Peter Stoličný 10. listopad 2015 zdroj www.musical-opereta.cz
(…) Režie zvolila několik jasných výrazových prostředků. Vše je „položeno“ na dvou interpretkách, ostatní postavy včetně jevištních přestaveb obstará několik herců v mnoha převlecích, v mnoha rolích. Tak vzniká iluze živého, postavami zaplněného prostředí, ve kterém dominují ty dvě: Vrabčák a anděl. (…) V podání Markéty Sedláčkové to byl gejzír, orkán v křehké tělesné schránce. Obdivuhodný výkon pěvecký i herecký. Hodně obdivu si zaslouží i Ivana Vaňková jako Marlene. Byť byla její role napsána „andělsky“ a kladné role se hrají většinou těžce, její postava byla věrohodná, upřímně starostlivá a s nádherně citlivou interpretací zpívaných textů. (…)
VRABČÁK A ANDĚL: SEX, DROGY A ŠANSONY
Magdaléna Baumannová 9. listopad 2015 zdroj www.mestohudby.cz
(…) Režijní koncepci pro Brno připravil Stanislav Moša, režie samotné se ujal Igor Ondříček. Přestože veškeré dialogy a monology probíhají v češtině, všechny písně zůstávají v původním znění, takže obě hlavní protagonistky zpívají německy, francouzsky a anglicky. (…) Jak začalo přátelství mezi Marlene Dietrich a o čtrnáct let mladší Edith Piaf, kam až se posunuly jeho hranice a co všechno spolu obě ženy mohly prožít, je hlavní dějovou linkou celé inscenace. Markéta Sedláčková jako Vrabčák Edith a Ivana Vaňková coby její anděl strážný Marlene společně rozehrály intimní drama plné nostalgických písní a bouřlivých citů a chvílemi až elektrizující přitažlivosti, která mezi nimi vznikla. Drobná žena menšího vzrůstu Markéta Sedláčková disponující sytým altem a neutuchající energií byla naprosto přesným opakem vysoké a rozvážné Ivany Vaňkové. Obsazení obou hereček bylo trefné, především Sedláčkové šlo takříkajíc na tělo. Vaňková ve fraku a s blond parukou budila dojem okouzlující, ale velmi přísné ženy, která si je dobře vědoma svých předností, slávy i moci. Oproti tomu Sedláčková v jednoduchých černých šatech byla jako neposedné dítě. Její zvonivý smích provázela ostrá slova. Její gesta připomínala rozvernou dospívající dívenku, když byla zrovna zamilovaná, nebo zhrzenou starou ženu, když se utápěla v alkoholu a drogové závislosti. Citlivě tak rozehrávala všechny stránky osobnosti, kterou představovala. (…)