komedie
Ray Cooney a John Chapman napsali komedii „Not now darling“ před čtyřiceti léty. Tato brilantní komedie s matematicky přesnou konstrukcí zápletek a absurdních situací, které však nešustí papírem, napsali autoři pro své kolegy herce, především však pro diváky londýnského divadla West End.
Upřímně hlučná fraška se odehrává v elegantním obchodě s kožešinami, kde zápletky dosahují bodu varu a každý dostane co mu patří. Tento typ dramatické tvorby se nelíbí téměř nikomu, kromě všech diváků!
Eva Jelínková
Hostující herečka
Málo naplat, nejlepší komedie o sexu píší suší Angličané, a pokud jsou trochu staršího data a tedy se drží „dobrého vkusu“, je to sázka na jistotu - tedy pokud máte ještě dobré herce a schopného režiséra. Městské divadlo Brno má obojí a k tomu zvolilo úspěšnou hru Raye Cooneyho a Johna Chapmana Vydrž, miláčku! Hra se celá odehrává v kožešnickém obchodě pro lepší společnost a je o tom nejatraktivnějším na sexu - o manželské nevěře, hře pro libovolný počet účinkujících. Ale nebojte se, tolik postav, abyste ztratili přehled, v ní zase neúčinkuje a protože manželství je daní z přepychu mít děti, nebude vám cizí ani jejich motivace.
Atraktivnost hry však nespočívá jen v jiskřivých dialozích, hlubokomyslných bonmotech a rafinovaných situacích, ale také v půvabech vystupujících dam, z nichž většina se předvede ve spodním prádle, a paní čvančarová, coby představitelka hlavní ženské role, stráví většinu času na jevišti v kožichu, pod kterým je téměř úplně nahá. Kromě svých nesporných komediálních vloh tak uplatní i své další nemalé přednosti, ze kterých, jak se obávám, však mají potěšení jen diváci v úplně předních řadách na krajích. Ale zdůrazňuji, hra nikdy nesklouzne pod úroveň dobrého vkusu! Pro Zdeňka Junáka a Viktora Skálu, kteří prakticky nesejdou ze scény, jsou to košaté role, ale ani ten nejposlednější „štěk“ není hluchý. Čisté dvě hodiny smíchu vám prosvětlí i několik následujících dní a obohatit se můžete například poučením, že své manželky bychom měli milovat jak v drahém norku, tak ve vypelichaném bobru, protože při rozvodu je to polehčující okolnost.
Angličtí králové smíchu dráždí fraškou bránice diváků v divadle rozhádaných Brňanů Od časů Skálova Brouka v hlavě, shodou okolností také v MD Brno, neobjevila se na českém jevišti fraška přesnější, trapnost situací krásně oslavující, smysl tvorby autorské dvojice lépe naplňující: „K životu přivádí legrácky programově nesatirické, nepoučné, nezatížené mudrlanstvím ruských klasiků, nesuplující úvodníky v opozičních novinách,“ napsal o nich Břetislav Hodek.
Již vstup Zdeňka Junáka (Bodley) na jeviště je impozantní. S Černínem si nad textem hry zaperlí o vlastních rolích v divadle, a od té chvíle bránice diváků neustává v natřásání, u melancholiků brzy hrozícím prasknutím. Suverénní tah na klín a jiná zákoutí těla Janie (Jitka Čvančarová) kazí ale Bodleyovi poctivou neohrabaností Crouch (Viktor Skála). Pak se do toho ke všemu vmísí i její libově mafiánský frajer a manžel Harry (Martin Havelka). Přesně načasované gagy vrší pyramidu lechtivostí. Z okna salónu na bulvár létají podprsenky, kalhotky, živůtky, punčochy, často všechno najednou. I s kožichy. Naplno se prosazuje komedianství Ireny Konvalinové (Bodleyova manželka). Nenápadně groteskní komika zdobí Evu Jelínkovou a Zdeňka Bureše (manželé Frenchamovi).
Do figurálně přesně vymodelovaného, erotikou sršícího talentu Evelíny Jirkové (Slečna Sue) se zamilovali kritici od první až do páté řady. Protikladem všech, šedivou myškou, slečnou Tipdaleovou, ale jako vždy vynikající, je Helena Dvořáková. Inu, co dodat?! Divadlo si může dovolit i frašku. Je to ostatně žánr z nejtěžších. Právě pro tu lehkost.
Černín se snaží udržet si od textu odstup. Jeden z počátečních monologů je vlastně humorným zřetězením názvů všech inscenací, které má Městské divadlo na repertoáru. Jindy se na narážku Vem to znova! celá situace na jevišti prostě zopakuje nebo publikum zatleská doslova zrapovanému dialogu.
U bulvární komedie skutečně nejde o režijně intelektuální piruety, ale zejména o nepolevující švandu, která je v rukou herců. Tady se daří všem účinkujícím bez rozdílu. Jevišti vévodí svým půvabem Jitka Čvančarová, často oděná skutečně velmi spoře. Legrační strohost uhlazeného anglického gentlemana skvěle rozehrál Viktor Skála. Doběhnutého, ale nepolepšeného proutníka s chutí předvádí Zdeněk Junák. Ve vděčné roli popleteného mariňáka se po čase blýsknul Zdeněk Bureš. Chcete-li si vyvětrat hlavu, zajděte do Městského divadla. S novou komedií je to k vydržení.
Zábavné pak nejsou jen vděčné eskapády, při nichž se vyhazuje prádlo z oken, a atraktivní scény, kdy Janie bez uzardění odhaluje své vnady, ale i okamžiky zklidnění. Černín dávkuje přesně, a tak mají lehce statické chvilky, prošpikované tu a tam trefnou replikou, dokonce větší váhu a účinek než bláznivé kousky. Tehdy totiž přichází ke slovu suchý britský humor, který v komedii prezentuje do milostné rošády zatažený Crouch.
Přestože Zdeněk Junák jako Bodley v inscenaci tryská energií, je to právě Viktor Skála v roli Crouche, jenž tentokrát slízne větší část smetany. Dění totiž sleduje zdánlivě nezúčastněně a jeho drobné, jakoby mimochodem troušené glosy jsou pravou trefou do černého, učiněné jen zdánlivě bez jakékoliv námahy. Stejně vyznívá i rozvržení sil u dámské části obsazení. Atraktivní Jitka Čvančarová v úloze Jean si vystačí s vlastními půvaby, povrchností své hrdinky, ječením a přebujelou expresivitou, zatímco slečna Tipdaleová Heleny Dvořákové nenápadně roste bravurně pointovanými replikami a navíc se dokáže razantně proměnit z šedé myši v rafinovanou krásku. Ostatní herci (Martin Havelka, Irena Konvalinová, Zdeněk Bureš, Eva Jelínková, mladičká Evelína Jirková a i na malé ploše Lukáš Hejlík) doplňují trojúhelník o více stranách v souladu s fraškou, jejímuž humoru se ochotně podvolují. Za zmínku rozhodně stojí jednoduchá a přitom efektní scéna hostujícího Jana Duška a snad ještě více jeho kostýmy s vtipně volenými doplňky (červené boty Harryho sladěné s košilí a brýlemi, chlupaté obutí Sue v kontrastu s diskooblečkem ą la 80. léta. Nelze pochybovat o tom, že humor „Miláčka“ si své diváky určitě najde.
Jako šestou premiéru (18. a 19. prosince 2004) šedesáté sezony nasadila dramaturgie Městského divadla Brno komedii autorského tandemu Ray Cooney a John Chapman - Vydrž, miláčku! Cooney a Chapman jsou mimo jiné také autory komedie 1+1=3, kterou v současné době uvádí G-Studio.
Poté, co divák zhlédne tuto inscenaci, sotva uvěří, že je její vznik datován do doby téměř před čtyřiceti lety.
Představení, které má rychlý spád, se odehrává v luxusním obchodě s kožešinami a prostředí tedy dává tušit poněkud jinou morálku, než na jakou jsme zvyklí. Prvotní zápletka je prostá. Však co je prosté, nemusí vždy býti jednoduché. Zamotat se do sítí zosnovaných výmyslů není těžké a to autor bravurně dokazuje na postavě pana Bodleyho (Zdeněk Junák) - majitele již zmiňovaného obchůdku. Manželka na dovolené, milenka na dosah ruky, chce to jen jediné - norkový kožich. Díky jeho nápadu, jak jej milence zakoupit, aniž by manžel pojal podezření, se rozjíždí líbivá show plná neokoukaných vtipů a gagů. Tato situační komedie nemá vskutku slabého místa a to nejen díky propracovanému textu, ale hlavně díky režijnímu zpracování dvorního režiséra MdB Zdeňka Černína, jenž je dodavatelem znamenitých kusů, které v člověku zanechávají velice silný zážitek. V neposlední řadě se na výsledném efektu hry podílí členové souboru MdB. Vše náležitě doplňuje a děj podkresluje expresivní hudba Davida Rottera, která zároveň významně podtrhuje komediální ráz celé hry. Ve snaze vylhat se z nepříjemných situací, si protagonisté přehazují své trapné výmluvy jako horký brambor. A co jeden způsobil, vždy odnese Arnold Crouch - spolumajitel obchodu (Viktor Skála), jehož podporuje místy až hladně, učitelsky působící asistentka Ambrozína Tipdaleová (Helena Dvořáková), která se v závěru stává půvabnou, přitažlivou, nebojím se říct, že smyslnou. Herecký výkon Viktora Skály a Heleny Dvořákové je tak výrazný, že vyznívá jako těžiště celé hry. Diváci se smějí a děj se mezitím náležitě zauzluje, avšak konstrukce zápletek je naprosto přesná. Nakonec všichni dostanou, co jim patří - pan Bodley paní McMichaelovou (Jitka Čvančarová), pan McMichael (Martin Havelka) paní Bodleyovou (Irena Konvalinová), pan Crouch slečnu Tipdaleovou. A hlavně za vyučenou! Z hry vyplývá nejedno ponaučení: Když půjdete po ulici, dívejte se, co padá z oken.
Divadelní fraška, ač to zní možná nevěrohodně, patří mezi nejobtížněji realizovatelné inscenace. Ovšem, dokáží-li herci správně pochopit a uchopit dobrý text a vyjít vstříc požadavkům režiséra, pak se dílo podaří. Dokladem budiž šestá inscenace 60. sezony Městského divadla Brno. Je jí bulvární fraška (nezaměňovat, prosím, za vulgární bulvár současnosti) „Vydrž, miláčku!“, kterou napsali Ray Cooney a John Chapman (autoři u nás nepříliš známí).
Děj, odehrávající se v kožešnickém salonu, a zápletka, točící se kolem koupi drahého kožichu, nejsou, jak se na frašku patří a sluší, vůbec hlubokomyslné, ale svěží dialogy (překlad J. Z. Novák), promyšlená režie (Zdeněk Černín), provázené skvělými hereckými výkony, baví publikum od prvopočátku. Hraje se na scéně a v kostýmech, které navrhl hostující Jan Dušek, hudebně spolupracoval David Rotter.
Ovšem celý reaizační tým může být vynikající, ale výsledek přinášejí herci. Při první premiéře 18. 12. 2004 byli dokonalí. V ústředních postavách skvělá a půvabná Jitka čvančarová a výborní Viktor Skála či Zdeněk Junák, velkým výkonem se představily Irena Konvalinová a helena Dvořáková, znamenitě se uvedli i Zdeněk Bureš, Martin Havelka, Eva jelínková, Evelína Jirková, nijak nevybočili ani Dagmar Hlavoňová a Lukáš Hejlík.
Zdeněk Černín, který se zapsal do vědomí diváků především jako režisér vážnějších inscenací, dokázal, že umí zvládnout i pole opačné. Není z režisérů sám, kdož tak činí. Patřil mezi ně i Alfred Radok, jehož 90. výročí narození (17. 12. 1914) divákům před premiérou Z. Černín připomněl a k jehož odkazu se hlásí. Myslím si, že „miláček“ na Činoherní scéně vydrží hodně dlouho. Konečně, inscenace to má v titulu.
