Poslední loď

Poslední loď

  • Žánr Muzikál
  • Scéna Hudební scéna
  • Premiéra16. únor 2019
  • Délka představení3:00 hod.
  • Počet repríz38
  • Derniéra25. duben 2023

muzikálový hit

Autorem hudby a písňových textů tohoto výrazného počinu na poli hudebního divadla je Gordon Matthew Thomas Sumner, kterého zná celý svět pod uměleckým jménem Sting. Anglický hudebník a příležitostný herec, v sedmdesátých a osmdesátých letech hlavní zpěvák rockové skupiny The Police, se na sólovou dráhu vydal v roce 1985 a od té doby se výrazně zapsal do dějin hudby, v níž se pohybuje napříč všemi žánry.

V roce 2013 napsal svůj první, velmi osobní muzikál, inspirovaný vlastními zážitky z dětství v anglickém námořním městě Wallsend, které je proslavené svými loděnicemi. Zdejší život se vždy točil kolem loděnice, v níž těžce pracující muži stavěli s ohromnou hrdostí velkolepé lodě. Muzikál Poslední loď ukazuje kolektivní sílu zdejší komunity, která čelí zániku lodního průmyslu, jenž zde měl velmi dlouhou a výraznou historii a formoval zdejší společnost. Zároveň vypráví romantický příběh Gideona Fletchera, který sní o jiné budoucnosti, touží cestovat po světě. Gideon opouští svůj život i lásku, aby když se po sedmnácti letech vrátí, najde loděnice v hluboké krizi a uvědomuje si, že přišel o víc, než si kdy dovedl představit.

Oficiální premiéra na Broadwayi proběhla 26. října 2014 v Neil Simon Theatre. Muzikál obsahuje přes dvacet hudebních čísel, zahrnuje povětšinou původní písně, ale i dříve napsané skladby jako Island of Souls a All ThisTime ze Stingova alba The Soul Cages z roku 1991, také píseň When We Dance z desky Fieldof Gold z roku 1994 a skladbu Ghost Story z alba Brand New Day z roku 1999.

Na scénáři se podíleli slavní autoři John Logan, na jehož kontě jsou například filmové scénáře  Gladiátor, Skyfall či SweeneyTodd, a Brian Yorkey, který za libreto k muzikálu Next to normal získal Pulitzerovu cenu a naši diváci ho znají jako autora Děsnýho pátku. Yorkey o Stingově hudbě řekl: „Ačkoli je to na první poslech zřetelný Sting, zároveň jde o velmi dramatickou hudbu. Není to jen pop uvedený na divadle.“ Po světové premiéře v Chicagu v roce 2014, cestou na Broadway a na anglické turné prošlo libreto muzikálu řadou úprav. Jejich autorem je Lorne Campbell, který byl zároveň i režisérem anglické verze.

Muzikál Poslední loď získal v roce 2015 dvě nominace na Cenu Tony a my jej v režii  Stanislava Moši a překladu Zuzany Čtveráčkové uvádíme v české premiéře.

Upozornění: V představení se používají tabákové výrobky. Více zde.

Autor

  • Sting
  • Lorne Campbell
  • John Logan
  • Brian Yorkey

Asistent režie

Dramaturg

Hudební nastudování

Sbormistr

Choreografie

Hudební aranžmá

  • František Šterbák

Zvuková režie

  • Martin Pitzmos

Umělecký záznam a střih představení

  • Dalibor Černák

Produkce

  • Zdeněk Helbich

Zvuková supervize

  • Andreas Brüll

Plakát

  • Tino Kratochvil

Projekce

  • Petr Hloušek

Světelná režie

  • David Kachlíř

LABYRINT PŘÍBĚHŮ A RÁJ HUDBY

Patrick Fridrichovský 25. červenec 2019

(…) Divadlo plné hudby. (…) Tento příslib avizovala dlouho dopředu inscenace Stingova muzikálu Poslední loď. (…) Poslední loď je muzikálem, který se zavrtá pod kůži především citlivým a přemýšlivým duším. Takovým, co divadelní muzikál vnímají více, než jako pouhé vzdálení se od každodenních starostí. Málokteré hudební drama pracuje s tolika vypravěčskými i emotivními vrstvami. (…) Poslední loď se noří do mnohem temnější hlubiny emocí, zobrazuje faktické následky ekonomické reformy baronky Thatcherové, navíc viděné syrovým pohledem tehdy dospívajícího Stinga. I proto témata všeobecné ekonomické krize, ztráty zaměstnání, narušení či rozpadu rodinné pospolitosti neřeší muzikálově „zábavným” způsobem. (…) Klapzubovu jedenáctku má v paměti bezpochyby každý. (…) Autorská trojice Slovák-Šotkovský-Štěpán prostě „umí” dělat v Brně legraci. To se sluší pochválit hned v úvodu. A klapzubovská poetika je materiálem, který musí být radost opracovávat. (…) Ke cti zmíněných pánů je nutno říci, že se jim velmi umně podařilo sladit dramatizaci s původními dialogy a vtipnými, jakoby poláčkovskými, písňovými texty. (…) Na svět přišla příjemná hudební komedie. Přesně taková, na kterou v nedělním odpoledni stojí za to vzít rodinku i s divadlu uvyklejšími dětmi. Vše ve stylu: tu se malinko pobavit a tu a tam poučit. Láska k fotbalu i lidem je totiž panem Poláčkem vždy zaručena! (…)

 

NAD ZÁKON POLITIKY JE ZÁKON LIDSKÝ

Milan Uhde 13. červen 2019 zdroj Tvar

Muzikál Poslední loď (…) jsem viděl 16. února na premiéře v Městském divadle Brno. (…) Utkvěl mi Stingův bohatý a skvělý styl, který těží jak z poetiky jazzové a rockové, tak ze starých irských balad a zněl pro mě jedinečně. (…) Kromě obvyklého typu politického divadla, které straní určitému konkrétnímu společensky orientovanému postoji ve srovnání s postojem jiným, existují také inscenace angažované ve vyšším smyslu: zobrazují události a hrdiny patřící do sféry vyhrazené tragédiím, přesněji řečeno situacím předkládajícím a opěvujícím katarzi, totiž jednání, které bez ohledu na svou praktickou společenskou úspěšnost ztělesňuje etický motiv jako podstatnější než hlediska zákonná a justiční, nemluvě o ekonomických. Překvapivá byla pro mě skutečnost, že se k tomuto typu tvorby přihlásil muzikálový titul jako nepříliš častá výjimka uprostřed komerčně úspěšných produkcí většinou zámořské provenience. Sting (…) se v Poslední lodi opřel o konkrétní zážitky z dětství. Její podoba dlouho zrála a nabyla konečně jakési osudové platnosti, kterou se může chlubit málokterý muzikál. (…) Loď opustila přístav a přesvědčila nejen diváky, ale i mne o tom, že bez ohledu na právní posouzení měli zoufalí, ale i hrdí a neústupní stávkující morální povinnost jednat, jak jednali. Jejich marný postup měl stejnou povahu jako rytířské odhodlání dávných šlechticů pokračovat v boji, i když byl ztracen. Režisér Stanislav Moša se v tomto duchu nebál patosu a skvělí herci a zpěváci, především Lucie Bergerová jako Meg Dawsonová, Dušan Vitázek jako Gideon Fletcher a Dagmar Křížová jako jejich dcera Ellen, provedli své role s naléhavým účinkem. Vynikající byla monumentální, přitom civilně pojatá scéna Christopha Weyerse a obecenstvo právem uchvátil výkon orchestru vedeného Danem Kalouskem. (…)

 

STINGOVA POSLEDNÍ LOĎ KOTVÍ V BRNĚ

Iva Bryndová 19. duben 2019 zdroj www.musical.cz

16. února 2019 proběhla na Hudební scéně Městského divadla Brno premiéra muzikálu Poslední loď. (…) Tím nejsilnějším, co dílo samotné nabízí, je jednoznačně Stingova hudba – baladická, s irskými motivy, ne jednoznačně podbízivá, ale taková, na kterou si divák i po několika dnech vzpomene s chutí. (…) Muzikál Poslední loď je skutečně bohatě výpravný – ať už jde o scénografii, kostýmy, či o obsazení. Na jevišti se během něj představí na zhruba třicet herců zpěváků ve větších či menších rolích. Mezi ty nejvýraznější samozřejmě patří Gideon Fletcher, původně mladík (v provedení Marca Salvadoriho), hlavně pak muž vracející se po sedmnácti letech do rodného města za svou někdejší láskou Meg. Ti dva společně s dcerou Ellen jsou hlavními postavami milostné části příběhu a Dušan Vitázek, Radka Coufalová jako Meg a Viktória Matušovová jako Ellen vytvořili ve zhlédnutém představení jednoznačně nejsilnější výkony. (…) Dalšími výraznými postavami pak jsou dělníci – Adrian hovořící převážně ve verších a prostřednictvím básní a citátů v podání Lukáše Janoty, alkoholu podléhající Davey Jakuba Uličníka, předák Jackie White v podání Zdeňka Junáka, jeho žena Peggy Jany Musilové či jeho pravá ruka Billy představovaný Stanislavem Slovákem. (…) Hromadné scény jako spouštění lodi či stávka jsou nesmírně sugestivní: působí jednak kouzlo příběhu – tedy sevřeného kolektivu bojujícího za své životy – a jednak i sladěnost celého obsazení. (…) Stanislav Moša sáhl po muzikálu, v němž má možnost ukázat sehranost a sílu svého souboru, stejně tak jako schopnost Městského divadla Brno připravit velký, výpravný muzikál, a to s profesionalitou, která je v jejich podání již naprosto běžná. (…)

Iva Bryndová, www.musical.cz, 19. 4. 2019

STINGŮV SOCIÁLNÍ MUZIKÁL V BRNĚ

Vít Závodský 8. duben 2019 zdroj Týdeník Rozhlas

(…) Na Hudební scéně Městského divadla Brno se pravidelně objevují světové muzikály zejména angloamerické provenience, u nichž si vedle obzíravé dramaturgie ceníme nejen vysokou úroveň všech inscenačních složek, ale také péči o objevování a hudební i činoherní rozvoj mladých talentů. Platí to rovněž o kontinentální premiéře skladatele Singa a libretistů Johna Logana a Briana Yorkneye Poslední loď. (…) Režíroval Stanislav Moša s dirigenty Danem Kalouskem a Františkem Šterbákem, kteří s autorovým souhlasem původní komorní folkové obsazení instrumentálně rozvinuli pro velký orchestr. (…) U Stinga jde o téma bytostně osobní. Zachycuje specifické prostředí jeho anglického rodiště, pobřežního města Wallsendu, kde za hospodářské krize počátku milénia zanikly proslulé loděnice. Jejich drsnou atmosféru evokuje stabilní výprava Christopha Weyerse se sugestivními zadními projekcemi osvědčeného Petra Hlouška. (…) Dobové reálie respektují kostýmy Andrey Kučerové i choreografie Michala Matěje. Vcelku vážný příběh nesou dvě paralelní v časových pásmech se prolínající dějové linie. (…) Solidární loďaři, konfrontovaní s náhlou ztrátou zaměstnání i životní perspektivy, se rozhodnou pod vedením předáka Whitea (Ladislav Kolář) za podpory místních žen v čele s Peggy Whiteovou (Zdena Herfortová) k donkichotskému činu: v policejním obklíčení v noci dokončí a na vodu spustí plavidlo Utopia, jež by jinak stihlo sešrotování. Happyendově uzavřenou druhou linii děje představuje vztah námořníka Gideona (Dušan Vitázek), který se po sedmnácti letech vrací k mladičké lásce Meg (Radka Coufalová) a ke své dosud nepoznané pubertální dceři Ellen (Dagmar Křížová).

 

 

BALADA Z DOKŮ

Lukáš Dubský 26. únor 2019 zdroj www.i-divadlo.cz

Jen necelých pět let po premiéře v New Yorku se do Brna dostává kus, který je debutem světoznámého zpěváka Stinga na poli muzikálu. (…) Část písní napsal hudebník přímo pro připravovaný muzikál, využil ovšem i některé starší songy. U některých písní nelze přeslechnout vliv irských rytmů, dobře to doplňuje atmosféru větrem ošlehaného přístavního města. (…) Inscenaci režiséra Stanislava Moši se povedlo dobře vystihnout atmosféru rozpadajícího se předměstí, kde lépe už bylo a kde je nutné se každý den prát o místo na slunci. Významně tomu přispívá scéna Christopha Weyerse, kterému se podařilo zachytit industriální ráz místa, zašlou krásu s odleskem lákavého dobrodružství na moři. Přestavby jsou rychlé, takže téměř tři hodiny dlouhá inscenace slušně odsýpá. Tradičně povedené jsou také projekce Petra Hlouška a kostýmy Andrey Kučerové. Ústřední pár ztvárňují Radka Coufalová, jejíž Meg je silnou ženou, která se úspěšně protlouká jako podnikatelka i matka samoživitelka. Gideon je v podání Dušana Vitázka unaveným mužem, který se po letech vrací domů, jelikož ve světě nenašel to štěstí, které hledal. Stále se v něm ale skrývá klukovské zaujetí, snaha nevzdat se a bojovat. (…) Herecky nejvýraznější je ovšem Viktória Matušovová v roli šestnáctileté Ellen, daří se jí zkombinovat drzou teenagerku se silnou, mladou ženou, které život nedal nic zadarmo. Vzhledem k tomu, že Matušovová také výborně zpívá, patří její píseň Celou tu dobu k hudebním i emocionálním vrcholům brněnské inscenace. (…)

 

KAM PLUJE STINGOVA POSLEDNÍ LOĎ UTOPIA

Radmila Hrdinová 20. únor 2019 zdroj Právo

Městské divadlo Brno má zásluhu na obohacení muzikálového repertoáru řadou původních či zahraničních titulů, jež uvádí záhy po jejich světových premiérách. Platí to i o muzikálu Poslední loď. (…) Sting vložil do muzikálu své vzpomínky na dětství v britském Wallsendu, jež prožil v těsném sousedství proslavených loděnic. Vzdal v něm hold chlapskému světu loďařských dělníků, mužů drsných a nade vše oddaných své práci. O tu ale mají přijít, protože loděnice se ocitla těsně před zavřením a poslední, nedokončená loď s příznačným názvem Utopia má být rozebrána na součástky do šrotu, aby se zajistil alespoň nějaký zisk a práce mizivé části dělníků. Ti se však přes odpor majitelů doků rozhodnou loď dokončit a spustit na moře. Hudba kombinuje původní písničky s již existujícími ze Stingova repertoáru. Má folkové ladění s keltskými prvky, nepostrádá romantiku i dobře napsané sólové písně a emotivní sborové scény. V aranžmá Františka Šterbáka, jenž je i jedním z dirigentů muzikálu, zní orchestr barevně a s patřičným drajvem. Inscenace v režii Stanislava Moši je založená na působivé scénografii s monumentální projekcí doků i bouřlivého moře (autor Petr Hloušek). Soubor připomíná svou semknutostí i profesionalitou oddanost Stingových dělníků, všechny výkony jsou na vysoké úrovni pěvecké i herecké. (…)

 

ODBORÁŘSKÁ LOVE STORY

Ondřej Bezr 20. únor 2019 zdroj Lidové noviny

Jako první v Česku se broadwayského muzikálu Poslední loď, k němuž napsal hudbu britský hudebník Sting, zhostilo Městské divadlo Brno na své Hudební scéně. Režisérem byl Stanislav Moša. (…) Tím nejlepším na brněnské inscenaci je industriálně pojatá statická scéna Christopha Weyerse, která je doplňována flexibilními kulisami, které stylizovaně dokážou diváka vtáhnout do několika různých prostředí. Vysloveně dokonalou lahůdkou pak jsou zadní projekce Petra Hlouška, které hlavně v případě různých podob mořského příboje výborně dokreslují děj a jeho atmosféru.

Premiérovému hereckému obsazení zcela dominoval Ladislav Kolář jako předák loďařů Jackie White. (…) Pěveckou hvězdou premiérového obsazení byla jednoznačně Radka Coufalová jako Meg. (…)

 

POSLEDNÍ LOĎ JE TROCHU ROMANTICKÝ, ALE VÍCE SOCIÁLNÍ PŘÍBĚH

(tr) 18. únor 2019 zdroj www.brnozurnal.cz

Dramaturgie Městského divadla Brno dokazuje, že studnice světových muzikálů je nevyčerpatelná. Nejnovější premiérou byla Poslední loď. (…) Sociálně laděný děj uvede diváka do ekonomicky problémových loděnic. (…) Zároveň s tím se odvíjí příběh ústřední dvojice Meg Dawsonové a Gideona Fletchera. (…) Gideon Fletcher jako mladý opouští svoji dívku Meg, slibuje návrat, ale vrátí se po sedmnácti letech, aniž by věděl, že se mu narodila dcera. Na premiéře hrála Meg Radka Coufalová, opět prokázala své pěvecké a herecké mistrovství a cit pro vypjaté okamžiky. Dušan Vitázek vytváří Gideona Fletchera jako tvrdého, ale i emocemi zasaženého chlapa, jenž se snaží u Meg napravit svůj opožděný návrat. Milá dvojice se autorům podařila v postavách Jackie Whitea a jeho ženy Peggy. Jackie má autoritu jako předák, dovede rozhodnout a přesvědčit ostatní dělníky a zároveň miluje svoji ženu. V premiéře to velmi slušelo Ladislavu Kolářovi a Zdeně Herfortové, která se s úspěchem popasovala s nelehkým pěveckým partem. Výraznou postavou je rovněž Billy Thompson v podání Stanislava Slováka, vyniká i Petr Štěpán jako zástupce zaměstnavatele Fred, rovněž Aleš Slanina v roli Adriana Sandersona. Diváky ovšem velmi příjemně překvapila Dagmar Křížová coby Ellen, dcera Meg a Gideona. Režisér a autor úpravy Stanislav Moša využívá jevištní techniku k rychlému střídání scén, inscenace nemá hluché místo. Christoph Weyers přeměnil jeviště ve skutečnou loděnici, kde vidíme železná vrata i sváření. Třešničkou na dortu jsou projekce osvědčeného Petra Hlouška. Vykouzluje přístavní jeřáby, lodě i mořský příboj. Pro temnější prostředí doků navrhla pestré kostýmy Andrea Kučerová. (…)

 

Newsletter

Divadlo podporují

Oblast hledání

-->