Hra, která se zvrtla: grál mezi komediemi
Josef Meszáros 13. květen 2024 zdroj www.scena.cz
(…) Ukázka smolného představení je na světě. Pro diváka ovšem zdroj neutuchající zábavy. A pro inscenátory? Na tuto otázku by nám měli odpovědět sami, ale pokud vím, tak správně všechno načasovat a provázat tak, aby to vypadalo věrohodně, není vůbec jednoduché. Konstruovat bortící se scénu tak, aby se nikdo nezranil, a naučit se zmatečné repliky. Prostě všechno dohromady je skutečně pořádná kláda pro všechny zúčastněné a hlavně mistrovské divadlo, protože zaujmout a pobavit diváka je jedna z nejtěžších divadelních disciplín, než zahrát vážné a hlubokomyslné drama.
Režisér Mikoláš Tyc si s herci dobře rozumí. Vsadil na přiměřenou parodii, místy až jednoduché civilní hraní. Kostymérka Petra Krčmářová nabízí velmi atraktivní kostýmy v duchu časů Sherlocka Holmese. Oceníme šaty Lindy (Kristýna Daňhelová), z pánů Kryštofa (Milan Němec) nebo Emila (Jan Valeš). Z civilních postav Marek (Jakub Przebinda) nebo Anička (Marta Matějová). Scénograf Petr Hloušek si musel poradit s prvky, které musely v průběhu hraní spadnout. Zvládl i nejtěžší situace, postupný pád pracovny v patře. Hudba Robina Schenka diváky nadchla zejména v dramatických pasážích.
Každý z herců dal do svého výkonu maximum, ať už Miroslav ztvárněný Jonášem Floriánem, který si užívá postavu bratra zavražděného a později zahradníka. Zejména předvádí perfektní výkon s fiktivním psem, kdy má jen vodítko. Jan Valeš coby Emil je nejdříve obětí nešťastných přešlapů kolegů. Jako domnělý mrtvý musí snášet různé ústrky. V závěru hry si užívá svůj nástup a odhalení všech lží a intrik.
Milan Němec coby Kryštof a režisér se musel vyrovnat s “nešikovností” osvětlovačů. Coby detektiv si mistrně vede ve vyšetřování a postupně se proměňuje v gaunera. Zejména v okamžiku, kdy pravda vyplouvá na povrch a postupně jsou odstraněné slupky jeho přetvářky. Robert v podání Jiřího Macha je vystavený té nejnáročnější akrobacii, kterou právě diváci nejvíce ocení.
Dámské osazenstvo - Kristýna Daňhelová coby Linda a Marta Matějová coby Anička mají velmi výrazně odlišné role. Kristýna Daňhelová jako herečka si zachovává společenskou úroveň. Dobře předvádí truchlící snoubenku, ale i protřelou milenku. Marta Matějová hraje svou inspicientku, tedy níže postavenou v hereckém souboru velmi atraktivně. Zajímavé je střetnutí postav u obou, kdy Matějová musí zaskočit roli za Daňhelovou. Následně se jejich hraní zvrhne ve skutečnou rivalitu a nutno dodat, že velmi povedenou a chytrou.
Technik a postava Marka v podání Jakuba Przebindy je prostě k „sežrání”, zejména jeho štrapáce s CD Heleny Vondráčkové, telefon s maminkou a další a další přešlapy v pouštění hudby, nahazování špílců kolegům z amatérského souboru.
Inscenace Hra, která se zvrtla představuje komediální grál každého divadla, které ji nasadí do svého repertoáru. Jinak tomu není ani v případě Městského divadla Brno. Věříme, že ji zájem diváků a určitě zadaných firemních představení dlouho udrží na repertoáru. Držíme palce.
BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 77)
Jaroslav Štěpaník 1. květen 2024 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy
(…) Dramaturgem je v žánru zvlášť povolaný Jan Šotkovský, (z party tvůrců původních úspěšných komedií, blízkých přístupu trojice Mischief Theatre). Ti jsou také autorským týmem, ne divadlem, jak může mýlit název, jenž si zvolili. Režie dobře padla Mikoláši Tycovi, který rozehrál hru do maxima. Je na místě vyzvednout významný podíl scény Petra Hlouška, kde spolupracoval J. H. Čačko. Z těch za scénou bych podtrhl i podíl stavby (Libor Lindner). Precizní realistická scéna vystihující šlechtické obydlí se nutně musela opřít o původní požadavky. V komedii nehrály pouze dobře zvolené dvě herečky a stejně přesně vybraní herci, ale vše kolem nich – každý kus nábytku. Mobiliář se tentokrát držel původu svého názvu, pohyblivý, někdy až nebezpečně, současně zdrojem groteskního humoru. Aktéři na jevišti se díky skrytým možnostem a nástrahám, pěkně a stylově vybavené místnosti, dostávali do situací až hrozivých. Bez výjimky je zdolávali, překvapovali atletickými výkony, titánskými kousky. Upoutaly a atmosféru dokreslovaly umně vypracované kostýmy Petry Krčmářové. K posílení komiky cíleně i účinně přispěla hudba (Robin Schenk), stejně tak světelná režie (David Kachlíř). (…) Všichni účinkující zastávali po dvou rolích. Byli postavami uváděné hry, současně členy amatérského divadelního souboru, kteří je ztvárnili. Výkony všech byly velmi dobré, v plné míře naplnily požadavky žánru, každý přispěl i drobným vlastním „špílcem“ a osobitým přístupem k pojetí a zpracování své figury, k celkovému rázu inscenace.
Pokud se divák rozhodl k návštěvě parodie a ztřeštěné komedie, nemohl být zklamán, podnětů ke smíchu se mu dostalo měrou vrchovatou. Hra určitě osloví zejména mladší generace diváků, i širší spektrum všech se smyslem pro humor, při toleranci k různosti stylů komiky. V rámci žánru jde o zdařilou, dovedně zformovanou komedii. Pobaví i přináší uvolňující smích, odpoutávající od běžných starostí i současných problémů okolního světa.
Hra, která se zvrtla. …Totiž, vůbec nezvrtla
Jan Trojan 15. duben 2024 zdroj www.brnozurnal.cz
Když se něco někomu nedaří, může to být velká legrace. Když se nezdary kašírují, hromadí, kumulují a probíhají za sebou na jevišti, je to obrovská švanda. Pokud se to umí. Pro herce o to náročnější, že fakticky nemají možnost improvizace, ani té nejmenší, nejkratší, protože taková inscenace postavená pro maximální humor na jakoby nechtěných scénách musí šlapat jako hodinky.
(…) Základem velké legrace by jistě mohl být i jiný žánr. Detektivka s vraždou nicméně nabízí spoustu možností. Režisér Tyc i herci je využili beze zbytku. Spolu s dramaturgem Šotkovským situovali děj do Tuřan na Brněnsku, hrát mají tamní ochotníci Divadelního spolku Tyl. Ověřil jsem, že tam žádní ochotníci nejsou, nemusí se tedy nikdo v Tuřanech cítit dotčen, ani poctěn. (…) Začíná nekonečný proud komických scén. Odehrávají se v soukromém pokoji zavražděného. Je zařízen jako venkovské sídlo 20. let minulého století. Pochvala tady patří Petrovi Hlouškovi, jenž sice vyšel z podrobného popisu autorů, nicméně musel zajistit, aby vše dobře vypadalo a fungovalo. Padající obraz, zablokované dveře i starý výtah do prvního poschodí. Vrcholem je naklonění roviny horního podlaží, když herec Miroslav v podání Jonáše Floriána podkopne opěrný sloup. Nakloněná rovina se po chvíli ještě více nakloní… Do toho neobratnost herců, výpadky z role, opakování scén. Rekvizity nejsou tam, kde mají být, herci berou do rukou něco jiného, co potom chybí jinde. Hroutí se i další části kulis. Nic se nedaří… Vidíme také prvky grotesky, kdy je postava omráčena zprudka otevřenými dveřmi. „Průšvihy“ se kumulují, až má divák před koncem první půle obavy, zdali bude ještě něco dalšího. Obává se zbytečně, dobrých nápadů autorů a inscenátorů je nepřeberně.
Výraznou postavou inscenace je Kristýna Daňhelová v roli herečky Lindy. Dokazuje, že není jen skvělou muzikálovou zpěvačkou, ale také herečkou se silným komediálním nábojem. Neméně lze ocenit za inspicientku Aničku Martu Matějovou, která této postavě dává krásnou a legrační naivitu. Zmíněný již Milan Němec exceluje v postavě Kryštofa, jenž je ve hře také vyšetřujícím inspektorem. Do výčtu herců patří ještě Jiří Mach coby herec Robert, Martin Mihál jako herec Luděk. Ocenění zaslouží všichni za komediální výkony i za preciznost, kterou taková inscenace vyžaduje. „Nebylo lehké tuto hru zkoušet, není prostor pro hereckou kreativitu. Je přesně dáno, co se má na jevišti dít,“ řekl novinářům před premiérou Milan Němec. Režisér Mikoláš Tyc k tomu poznamenal: „Někdy jsem musel herce upozornit, že jsou na amatéry příliš dokonalí, že musí trochu ubrat.“ O úspěchu hry, která se v městském divadle rozhodně nezvrtne v neprospěch diváka, svědčí vyprodaná představení.
Padající kulisy v Tylu Tuřany? Nakonec proč ne
(jasu) 11. duben 2024 zdroj MF Dnes - Brno a Jižní Morava
(…) Vymyšlený divadelní spolek Tyl Tuřany má v místní sokolovně sehrát anglickou detektivku Vražda na Havershamském panství, jenže se mu od prvopočátku vše hatí. Ať už kvůli fiktivně nemožným hercům, narychlo splácaným dekoracím, zaměňovaným či ztraceným rekvizitám a neschopnému personálu „za scénou“ vůbec. Všechno je však od první do poslední minuty této hry jasná nadsázka, bláznivá besídka pro stejně naladěné diváky a zároveň nic, co byste si zapamatovali déle než týden.
Jenže herci z Městského ztvárňují své role plné záměrného přehrávání a neumětelství se zjevnou chutí, jejich skutečné výkony mezi hroutícími se kulisami a selhávajícími rekvizitami jsou hodny obdivu, nebo alespoň respektu – a pokud vám nevadí, že jimi ztvárňovaný detektivní příběh skutečně není důležitý a nejspíš jej ihned zapomenete, proč ne? Proč si zkrátka jeden večer nevypláchnout mozek něčím, co je každopádně slušně odvedená a nijak sprostá či bulvární řachanda, ať už jakkoliv prvoplánová?
Navíc ji povyšují výkony osmi herců, mezi nimiž vyniká „principál“ Kryštof Milana Němce. Ale se stejnou chutí vytvářejí své parodické typy také další představitelé, zejména nynější mladší posily souboru Jonáš Florián či Martin Mihál. A jako vždy spolehlivou Kristýnu Daňhelovou v úloze hysterické panské slečinky Florence Colleymoorové tentokrát zdatně dotahuje Marta Matějová v roli inspicientky Aničky, která za ni musela na scéně zaskočit a jíž se herectví po chvíli velmi zalíbilo.
