Charleyova teta

Autor: Brandon Thomas, Městské divadlo Brno  v rámci přehlídky České divadlo 2009, 15. února 2009
Excelentní inscenace v podání souboru Městského divadla Brno. Charleyova teta, jak má být. Svižná situační komedie povýšená  na opravdové umění. Štatlařům se podařilo skloubit dokonalou režii, skvělé herecké výkony a výborný nový překlad Jiřího Záviše. Výsledek je ohromující.
Charleyova teta je snad nejvděčnější komedie  všech dob. Ale mezi jednotlivými nastudováními pochopitelně existují rozdíly. V MdB si z toho udělali srandu na druhou. Zatímco se jiné scény dost striktně drží původního textu, upravili si Brňáci dialogy podle svého a nutno konstatovat, že jedině ku prospěchu věci. Sám jsem kdysi Charleyovu tetu hrál a vím, o čem mluvím, když říkám, že jiné texty jim jen pomohly. Jednak to nebylo oposlouchané a za druhé se jim podařilo udržet se v rámci komedie samotné a ne za každou cenu v narážkách nějak reagovat na současné  dění tak, jak se to dost často stává jiným.
Zlatou medaili zaslouží režisér a choreograf Gustav Skála za to, jaké dokázal nasadit a hlavně udržet ve hře tempo a napětí. Jeden gag stíhá druhý, jedna sranda  následuje za druhou. I s pohybovou stránkou věci si dokázali poradit na výbornou. Věčné Charleyho (hraje Alan Novotný) obavy a hlavně jeho nemotornost a neschopnost chytit cokoli jemu hozeného vyvolají v hledišti bouře smíchu stejně tak jako taneční a pěvecké kreace lorda Babberlyho v podání famózního Igora Ondříčka. Nechtěl bych se pana Ondříčka nikterak dotknout, ale jeho pohybové umění nasvědčuje tomu, že svou roli studoval opravdu důkladně a do hloubky snad někde ve vykřičeném domě. Když umělecky rozhazuje sukni na jeviště je za to odměněn dlouho trvajícím potleskem. Student Jack v podání Petra Štěpána dokáže  bleskurychle  střídat chvíle plné energie a zápalu s chvilkami, v nichž se mění v bezbranné nemluvně a není schopen  ze sebe dostat ani slovo.
Dost těžká je úloha skutečné Charleyovy tety Donny Lucie, která se musí vyrovnat až s neuvěřitelnou laskavostí a být příjemná až do morku kostí. Něco jako Babička Boženy Němcové. Nutno konstatovat, že představitelka této nelehké postavy paní Irena Konvalinová se s tím poprala a dokázala Donně Lucii dát i něco lidského a  opravdového. Její Donna Lucia rozhodně není tak stoprocentně pozitivní a kladná a to je jedině dobře!
Dívky v podání Pavly Vitázkové coby Kitty, Radky Coufalové v roli Amy a Lenky Janíkové v roli Ely dokazují na první pohled, jak je tato inscenace baví a jak se jí baví. Je radost pozorovat jejich synchronní pohyby buď ve dvojici nebo dokonce ve trojici spolu s Babbsem. Jejich upejpání a ostych se jakoby mávnutím kouzelné hůlky promění v rozhodnost a pevnou vůli jít si za svým a neustoupit ani o píď.
Zdeněk Junák! Takového Spettiqua jste ještě neviděli! V hledišti doslova každý má nutkavou chuť nakopat ho za tu jeho chamtivost, vlezlost a patolízalství, které střídá s nadřazeností a pohrdáním. Je to právě on, kdo s nepochybnou nadvládou ovládá jeviště a to i ve chvíli, kdy je zlomen a poražen. Naplno využívá svých fyziologických vlastností a díky své mohutné postavě a silnému hlasu na sebe strhává zaslouženou pozornost.
Všichni herci do jednoho hrají s nadšením a pro diváky. Do svých rolí jsou doslova zažraní a je vidět, jak je hraní baví. Všem  do jednoho  je velmi dobře rozumět a máte-li štěstí a sedíte-li v prvních řadách, můžete  pozorovat i jejich dokonalou mimiku, zvláště pak Josefa Juráska a Jana Mazáka coby plukovníka Chesneyho, respektive sluhy Brasetta.
Poklona patří i autorce kostýmů a scény Evě Brodské a pak pánům kulisákům, kteří v rekordně krátké době zvládli přestavět jeviště. V podstatě celý realizační tým mne ohromil tím, jak dokázal takto náročnou hru adaptovat do pro ně neznámého prostředí pražského Divadla na Vinohradech.
Budete-li mít tu možnost, rozhodně si Charleyovu tetu v Městském divadle Brno za žádnou cenu, zdůrazňuji: za žádnou cenu, nenechte ujít! Nebudete litovat.
„Život je krátký, umění trvalé.“

 

 

Vypravit se na trumf světové frašky, Charleyovu tetu Brandona Thomase, do brněnského Městského divadla s očekáváním, že inscenování Gustavem Skálou bude opakováním úspěchu jeho týmu, který na téže scéně přivedl na svět nejlepšího českého Feydeauova Brouka v hlavě, mohlo se stát ošidným.

Předně je Charleyova teta fraškou úplně jiného typu, řekněme s nadsázkou „převlečníkového“, takže má blíž třeba k Někdo to rád horké, kde si dva pánové taky musí dobře vést v ženských šatech.

A potom, platí přece stále ono zénónovské: dvakrát nevstoupíš do téže řeky.

Doporučuji: kupte si v MdB k inscenacím programy. Tak obsáhlé informace v nejširších souvislostech autorovy doby a tvorby nejsou k mání nikde jinde v Česku. Dovíte se v něm, kolikrát kde se Charleyova teta hrála a že často po premiéře následovalo tisíc repríz... A také že patrně nejslavnějšími tetami u nás byli Vlasta Burian, Lubomír Lipský nebo Jozef Króner.

Příběh popisovat nebudu. Jestli ho neznáte, stejně do divadla nechodíte. Tak možná poslední výzva, kdybyste se rozhodli vstát od kravin v televizi: když Charleyovou tetou nezačnete, už se raději ani neobtěžujte. Ničemu víc neporozumíte. Teta je poslední šancí nesmát se jenom české politické reprezentaci a jejím fraškám z Horní Dolní.

Je vždycky důležité, aby v hereckém souboru byla dobrá teta, donna Lucia D’Alvadores z Brazílie, pravlasti opic (tu pravou hrála na premiéře Eva Gorčicová), ve skutečnosti dobrý kumpán a věčný student oxfordské univerzity, lord Fancourt Babberley řečený Babbs. V Mdb se Gustavu Skálovi nemohl připlést do cesty nikdo lepší než Igor Ondříček.

Ostatní s ním hrají už tak nějak automaticky se stejným nasazením: absolventi Oxfordu Charley (Alan Novotný), Jack (Petr Štěpán), jeho vědoucí sluha Brasset (Jan Mazák). A samozřejmě milky, múzy, chceme-li - Kitty (Pavla Vitázková) a Amy (Radka Coufalová).

Všechno to v trapasech a zauzleních směřuje pochopitelně k happy endu. Kdož se mají rádi, určitě se vezmou, a na rozvod zatím nemyslí. To na rozdíl od naší zmíněné pimprlové politické scény. Taky dobře.

Minulý týždeň na premiére Charleyovej tety v Mestskom divadle v Brne som mal to šťastie vidieť z balkóna nie najlepšie na jevisko - na kúsok, kde sa odohrával kopec gagov som nevidel vôbec, ale zato som mal dobrý prehľad, čo sa děje v hľadisku. A tam sa diali veci: jedna dáma v premiérovej róbe s pštrosím boa sa plieskala do stehien ako africký šaman. Objemný pán, známy brniansky podnikateľ vôbec nedbal na to, že sa mu pri smiechu vyvalil medzi gombíkmi košele kus veľaváženého brucha a rehotal sa o stošesť. A mladá studentka JAMU sediaca na schodíkoch sa raz tak krásne rozosmiala, že jej z nosíka vystrelil s prepáčením soplík! Kdeže zostali zhovievavé úsmevy z intelektuálneho nadhľadu. Miesto profesorov sedeli odrazu v hľadisku „kopáči“.

V brnianskej inscenácii hrajú všetci dobre, vlastne výborne. Ale Igor Ondříček v preoblečení za Donnu Luciu je neskutočný. Vysoký chlap, navyše s pokročilou mužnou plešinou, už svojim zjavom pôsobí vo výborne volenom ženskom kostýme (výprava Eva Brodská) humorne. Nešikovná chôdza v črievičkách, žensky modulovaný mužný hlas, nádherná bezmocnosť človeka, ktorý sa zaplieta do vlastných sietí klamstva, nenechala v hladisku jedno oko suché. Režisér Gustav Skála využil všetky klady nového prekladu Jiřího Záviša a úprav, ktoré urobil s dramaturgom Ondřejom Šrámkom (niektoré pasáže sú oproti originálu krátené). Podarilo sa im do isté miery nahradiť aj anglickú komiku oxfordského študentského slangu a jeho protikladu, uhladeného jazyka, českým ekvivalentom týchto dvoch polôch, hoci je to vždy najťažší oriešok prekladov Charleyovej tety.

Bulvárna situačná komédia je vždy takmer istou zárukou vypredaného hľadiska. Je to jednoducho „kasovka“. Ľudia sa chcú smiať, chcú byť aspoň niekdy viac tými „kopáčmi“ ako „profesormi“. Mestskému divadlu Brno sa podarilo vyprodukovať čistokrvný zábavný titul. Kto by chcel vidieť diela s hlbším obsahom, nech sa ide pozrieť na Mariu Stuartovnu, Markétu Lazarovú alebo hoci na Čakanie na Godota. Na týchto predstaveniach vám veľmi do smiechu nebude.

Je krásne, že divadlo má toľko tvárí! Je výborné, že sa dá v Brne tak nádherne smiať!