Cesta Jana Mazáka k divadlu byla přímočará. Jako hyperaktivní dítě se sklonem k předvádění svými kousky spíše „donutil“ svou učitelku k založení dramatického kroužku. Pokračoval jako ochotník v dětském divadelním souboru, aby záhy zakotvil na umělecké škole v Brně. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1976 tedy nastoupil na JAMU, kterou úspěšně zakončil v roce 1981. Byť byl absolventem brněnské JAMU, po studiích začínal v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Po šestnácti letech působení na této scéně odešel do královéhradeckého Klicperova divadla, kde působil šest let, aby se obloukem v roce 2003 znovu navrátil do Brna. Přišla totiž nabídka od Stanislava Moši vstoupit do angažmá Městského divadla Brno. Životní cesta Jana Mazáka se tedy okruhem vrátila do tohoto divadla, kde kdysi působil jako kulisák, a dokonce si zahrál v Muži z kraje La Mancha (1976), takže při svém návratu na tuto scénu ještě mnohé herce znal. Dnes mu v divadle nikdo neřekne jinak než „Mejzy“ a Brno i svou nynější domovskou scénu si zamiloval také proto, že to odtud do jeho rodné Kroměříže není daleko.
Paleta postav, které ztvárnil a stále ztvárňuje na jevišti Městského divadla Brno, se rozprostírá od náročných dramat po komedie a muzikály. Jan Mazák je obsazován do rolí komických i vážných. Jeho první velkou úlohou zde byl Král Jindřich VIII. ve stejnojmenném dramatu Williama Shakespeara (2004) a ve stejném roce zase coby Gumpán obveseloval dětské publikum v pohádkovém muzikálu Zahrada divů (2004). Oblíbenec režisérky Hany Burešové pod jejím vedením zpodobnil například výřečného sluhu Plancheta ve Třech mušketýrech (2008), ředitele cirkusu Caribaldiho v Bernhardově hře Síla zvyku (2009), češtináře Kolíska v hudební komedii Škola základ života (2010), znuděného milionáře Fritze Krotta v inscenaci Všemocný pan Krott (2013), úsměvy vzbuzoval jako Shánělka v oceňované dramatizaci Gogolova románu Mrtvé duše (2014) a sedla mu i úloha věrolomného bankéře Franka V. ve stejnojmenném dramatu Friedricha Dürrenmatta (2016) stejně jako nejnovější spolupráce s touto režisérkou při nastudování postavy šéfa zlodějské organizace Peachuma v Havlově komedii Žebrácká opera (2019). Ze všech dalších prací vyzdvihněme ještě Jakuba v Kunderově hře Jakub a jeho pán (2012) a nelze vynechat ani výrazné muzikálové figury, mezi něž jistě patří král Herodes v rockové opeře Jesus Christ Superstar (2005), lakomý Thénardier v muzikálu Les Misérables (Bídníci) (2009), divadelní kocour Múz v tanečním muzikálu Kočky (2013), Charlie Chaplin senior v životopisném muzikálu Chaplin (2017) či dobrácký majitel hračkářské firmy George Macmillan v muzikálu BIG (2018).
Nádherné role všech hereckých poloh se Janu Mazákovi nevyhýbají ani v současnosti. Nadšené publikum si ho užívá například jako Sira Osgooda Fieldinga v muzikálu Sugar! (Někdo to rád horké) (2011) či Kleantova sluhu Floka v komedii Lakomec (2018) a dosyta se „vyřádí“ i coby herec Montfleury v Rostandově romantické básni Cyrano z Bergeracu (2022) nebo jako Plukovník Jan Špička v muzikálu My Fair Lady (ze Zelňáku) (2022). Naopak své dramatické polohy divákům výtečně představuje coby neústupný Karenin v inscenaci Anna Karenina (2019), následuje zatvrzelý rigidní rožmitálský farář Kašpar Zachar v Boučkově dramatu Noc pastýřů (2020) a úctyhodný výčet nejnověji završuje zaslepený udavač Dudek v Setzweinově černé komedii Hrabal a muž u okna (2021), kde za celou hodinu a půl nesejde z jeviště, a přitom bez zaváhání chrlí několikastránkové monology. Poslední dvě zmíněné role zaslouženě nezůstaly bez povšimnutí kritické obce ani diváků, neboť za jejich excelentní ztvárnění obdržel Cenu kolegia revue Dokořán v rámci 25. ročníku předávání Cen Křídla 2020/2021.
Závěrem přijměte pozvání i na naši letní scénu na Biskupském dvoře, kde se opět toto léto představí v hudební komedii Mendel aneb Vzpoura hrášků (2015) jako Charles Darwin a v příští divadelní sezóně se na něj pak můžete těšit v novém muzikálu Medikus, v němž si zahraje slepce Edgara Thorpea.
Již do začátku 80. let se Jan Mazák objevoval také na obrazovkách v televizních filmech a seriálech a dlouhá léta patřil k hereckým oporám Divadla U stolu. Z mnoha rolí zde připomeňme alespoň hlavní úlohu v oceňované inscenaci Zapomenuté světlo, v níž byl jeho Jakub Deml jedinečnou hereckou kreací, za kterou byl v roce 2008 nominován na Cenu Alfréda Radoka.
Přejeme tedy našemu „optimistickému pesimistovi“ Mejzymu mnoho dalších spokojených let, a především mnoho krásných rolí, kterými potěší nejen své kolegy, ale hlavně diváky Městského divadla Brno.
