Cabaret ukázal rozložení sil
Jiří P. Kříž 1. duben 2003 zdroj Právo
…Cabaret jen potvrdil oprávněnost důvěry, kterou divadlo s ředitelem Stanislavem Mošou na realizaci takového projektu získalo. Jitka Čvančarová, Markéta Sedláčková, Helena Dvořáková, Radka Coufalová dřou a v muzikálu pak na první pohled s nesmírnou lehkostí odvádějí, jen s odlišným naturelem, roli Sally. Totéž platí o Janě Musilové, Ivaně Vaňkové, Pavle Ptáčkové (slečna Fritzie Kost). Nejsou dnes nikde v Česku lepší muzikálové herečky!…
Cabaret: zručně zrežírovaná podívaná
Kateřina Bartošová 21. březen 2003 zdroj Lidové noviny
Městské divadlo Brno má pro úspěšné nastudování muzikálu autorské trojice Kander, Ebb a Masteroff všechny předpoklady. Především soubor plný pěvecky i pohybově zdatných herců, s nimiž je možné inscenaci vystavět i v několikanásobných alternacích. V režii hostujícího Pavla Fiebra se podařila hudebně i herecky vyrovnaná inscenace…
Brněnské nastudování nabídne divákům výtečné pěvecké výkony a taneční čísla, známé hity i přitažlivé herecké ztvárnění nejen hlavním postav, ale i řady vedlejších figurek z příběhu situovaného do berlínského kabaretu, který tvoří pozadí odrážející nástup fašismu v Německu… nabízí precizně a zručně zpracovanou podívanou.
Pavel Fieber při režírování Cabaretu odvedl dobré řemeslo
Simona Polcarová 1. prosinec -1 zdroj Rovnost
Uvedení muzikálu Cabaret autorů Johna Kandera, Freda Ebba a Joea Masteroffa na scéně Městského divadla Brno vzbuzovalo velké očekávání. Nejen pro titul sám, ale také díky obsazení, v němž figurují čtyři představitelky Sally Bowles a tři kabaretiéři, a režii hostujícího Pavla Fiebera z Německa, jenž ovšem v osobních dotaznících do kolonky místo narození píše moravské město Krnov… Fiebrova režie je sázkou na jistotu co nejpůsobivěji a nejdokonaleji dostát předloze, což se mu také daří. Když se divadlem rozezní píseň Národe, národe, symbol nacistické ideologie, i přes lahodné tóny diváky zamrazí v zádech…
Brněnský Cabaret baví i poučuje
Markéta Havelková 1. prosinec -1 zdroj Seznam.cz
Není od věci připomenout, že Cabaret si svou československou premiéru odbyl právě v Brně, v tehdejším Státním divadle Brno (budova divadla Reduta) v roce 1977. Do Brna se muzikál plný hitů vrací ve zbrusu novém kabátě. Pro zajímavost - v současné době je Cabaret uváděn na pražském a jihlavském jevišti.
Režisér inscenace Pavel Fieber, původem rodák z Krnova a nyní herec, ředitel divadla, zpěvák a režisér v Německu, vsadil zejména na strhující a mimořádný příběh a kvalitní hudbu. Divadelně nové nastudování inscenace nepřináší nic objevného, často pracuje s přílišnou doslovností. Navíc zápolit se slavnou filmovou verzí muzikálu, pevně ukotvenou v myslích diváků, není snadné. Samotná inscenace v několika reminiscencích na film odkazuje.
Muzikál vedle zábavy a rozptýlení poukazuje na ošemetné pohrávání si s nacismem a na stále palčivou aktuální otázku antisemitismu. Tragikomickou dvojlomnost vyjadřuje inscenace scénou kabaretu, vytvářející iluzi bezstarostného světa na pozadí krvavé historie. Apelativní vyznění je podtrženo ještě více nehistorickou postavou Kabaretiéra. Demonstrátor a průvodce dějem se proměňuje v Hitlera, nácka a Smrt. V závěru působí scéna zaplněná hákovými kříži přinejmenším depresivně. V zájmu poučení dorůstající mládeže či připomenutí vzdálených hrůz není ovšem přístup režiséra od věci.
Nadprůměrnou inscenaci z Cabaretu činí mimořádné výkony v hlavních i vedlejších rolích (vynikající Ján Jackuliak a Igor Ondříček alternují v roli Kabaretiéra). Většina výkonů je vskutku na vysoké úrovni, čehož si je vědom i režisér, který by si rád soubor vzal na hostování do svého domovského divadla v Německu. Další z předností je pak výborný zvuk, jenž má na svědomí jedenáctičlenný orchestr Karla Cóna - častého spolupracovníka divadla. Tradičně kvalitní kostýmová (tentokrát v dráždivě-podvazkovém provedení) a choreografická složka se spolupodílí na plnokrevné šou.
Cabaret (v Městském divadle Brno)
1. prosinec -1 zdroj Světla ramp
„Ó národe, národe, dívej se vpřed! Máš sílu se pozvednout zas. Teď v bídě jsme, zítra už náš je svět, den vítězství vítá nás...“ Kdykoli slyším mohutnějící píseň, kterou na scéně začnou zpívat děti, aby strhly ostatní v ubíjeném Německu na začátku 30. let k činu, mrazí mne. „O Vaterland, Vaterland, zeig’ uns den Weg...!“ Jak nakažlivé, podmanivé! - A jak dokonale vtíravě dokázal Kander věnovat v jednom z politicky nejexponovanějších muzikálů největší díl invence něčemu tak odpornému, s čím Cabaret polemizuje - nástupu nacismu. Avšak není třeba se bát. Politické traktáty z vynikající inscenace Cabaretu v Brně nekapou jako med z pláství. Příběh šlapek z berlínského Kit Kat Klubu a naivního amerického spisovatele ve městě, v němž to začíná vřít protižidovskými excesy, chytá za bránici i za srdce. Na adresu nastudování v brněnském MD je třeba říci, že po cílené magistrátní destrukci Hudebního divadla v Karlíně zůstává jediným opravdu profesionálním muzikálovým souborem u nás. Jenom v Brně si totiž mohou dovolit trojí až čtvero obsazení sólistů, jenom u lužáneckého parku lze vidět, co ve stejné kvalitě je k obdivování až v londýnském West Endu nebo na newyorské Broadwayi - totiž že muzikál není „písničkál“, ale že je to herecká, pěvecká a taneční řehole, v níž není možné nic ošidit. Evropa (Německo, Rakousko, Benelux, Španělsko) už to o Mošově divadle ví. Česko ještě ne.
