TEMPERAMENT „FUNNY GIRL“ V BRNĚ ZÁŘÍ TÉMĚŘ BEZ CHYBIČKY
Anita Nováková 10. prosinec 2012 zdroj www.musical.cz
Od české premiéry muzikálu Funny Girl Julea Stynea a Boba Merrilla v roce 2005 v Divadle Na Fidlovačce uteklo již mnoho vody. Avšak tento muzikál nestárne a z našich jevišť nemizí. Důkazem je úspěšná inscenace v Severočeském divadle v Ústí nad Labem, která se odehrála 25. listopadu roku 2011 (oficiální derniéry měla v pražském Divadle Hybernia 25. a 26. října 2012) a do třetice letošní očekávané uvedení v Městském divadle Brno, kde se na Hudební scéně objevuje od 22. září 2012.
(hodnoceno z představení 29. 9. 2012 od 15:00)
Na jednu z repríz tohoto muzikálového kusu v MdB jsem se vydala s velkou zvědavostí. Jak zde v režii Pavla Fiebera bude život herečky Fanny Briceové pojat? Reálněji, či se bude držet starého známého scénáře od Isobel Lennartové? Asi nemusím dodávat, že mnoho úprav tato verze od předlohy neprodělala. Pro pobavení českého diváka ale například byla přidána aktuální humorná narážka na methanolovou aféru, co nenechala jediného diváka chladným.
Určitě velké plus tohoto divadla je, že využívá živý orchestr, který každé inscenaci přidá na živosti. Slouží jako tepající srdce, díky němuž inscenace opravdu žije! Tím si také hudbu divák dokáže vychutnat do posledního tónu. Což se nedá říci o reprodukované hudbě v mnoha jiných divadlech. Ale co se zdá trošku unavující, je velmi dlouhá předehra, jak na začátku, tak po přestávce. Na začátku představení ji lze pochopit, hudba s blikajícími žárovičkami navodí pocit, že jsme na Broadwayi a představení tím může získat na autenticitě. Ale po přestávce již divák nepotřebuje „naladit na tu správnou vlnu“, již je naladěn z předchozího dění. Tím se stává dlouhá předehra unavující a celkem zbytečná.
Velmi zábavné na tomto muzikálu je sledovat stoupající křivku pěveckého a hereckého projevu představitelky Fanny, Radky Coufalové. Její zpěv se zpočátku může zdát nesmělý, skoro můžeme říci, jako by nestačila s dechem. Ale čím se více příběh rozvíjí, tím její herecký projev úměrně roste a roste. Její projev samozřejmě vyvrcholí těsně před koncem a na konci. Kde již není pochyb o nejen pěveckém a komediálním nadání této herečky, ale i o její taneční průpravě, která se nejvíce projevuje ve stepařských číslech předvedených s grácií a lehkostí. Výborně jí v tomto směru sekunduje Denny Ratajský, představitel Eddieho Ryana. Také její druhý partner, tentokrát životní - Nick Arnstein, v podání Aleše Slaniny se nenechal zahanbit a jeho sametový hlas by dokázal obloudit ne jednu ženu.
Zmínka o stepu mě přivádí k, dle mého, nejzdařilejší scéně celé inscenace a tou je, filmovou verzí inspirované, představení Labutího jezera, coby komického výstupu se stepovými prvky. Z Odetty je prvotřídní kachna s potápěčskými ploutvemi na nohách a sbor labutí, v podání tanečnic z company, promění Paux de Quatre ve stepařskou show. Nejen, že zachovávají původní melodii od Čajkovského, ale toto číslo byla příjemná změna oproti klasice, na kterou jsme zvyklí třeba z Národního divadla.
Co se týče scénografie Christiana Floerena, ta je velice nápaditá. Nejprve se přítomný děj odehrává na forbíně (v divadelní šatně) a Fannyiny vzpomínky na scéně. A po hlubším ponoření do vzpomínek se celé retrospektivní dění odehrává jen na celé ploše jeviště. Krom konkurzu do Ziegfeldovy společnosti, přičemž předscénu od scény odděluje stříbrná třpytivá opona z třásní, za níž se během konkurzu odbude přestavba. Díky tomuto řešení nevznikají v ději nepříjemná hluchá místa. Na konci se vracíme zpět do přítomnosti do šatny na předscénu. Je vidět, že se scénograf hrátkami s prostorem snaží diváka bavit, aby každá scéna byla jiná, zajímavá a nenechává ho tak nudit se. Zjevně i proto si při tvorbě potrpěl na detaily, jako jsou palmy v restauraci, pečlivě složené ubrousky na stole a další drobnosti, kterých je jeviště plné.
Zkrátka tento muzikál je plný překvapení, ať se jedná o výkony jednotlivých postav či choreografii, o kterou se zasloužil Denny Ratajský se Simonou Lepoldovou. Pro chmurné dlouhé zimní večery je toto dílko jako dělané. Pozvedne náladu a nechá zapomenout na věčný shon všedních dnů.
FUNNY GIRL JE VÝBORNÉ KOMEDIÁLNÍ DIVADLO
Karla Hofmannová 1. listopad 2012 zdroj Kam v Brně
Hudební scéna Městského divadla v Brně uvedla jako první premiéru sezóny muzikál Funny Girl. Titul, který nenechá chladným muzikálového diváka a přiláká jistě i diváka filmového. Film s Barbrou Streisandovou a Omarem Sharifem měl obrovský úspěch i u českého publika. Příběh, který napsala Isobel Lennartová podle skutečné broadwayské hvězdy Fanny Briceové, je fascinující svojí lidskou pravdivostí, přestože je to v podstatě pohádka o chudé dívce, která ke štěstí a penězům přišla. Jenže svojí cílevědomou tvrdou prací a jedinečným nadáním a princ jí bohatství nepřinesl, spíš naopak. O to je příběh životnější.
Divadelní zpracování má ovšem jiné možnosti výpovědi než filmové. Na Broadwayi se dílo objevilo v roce 1964 a o čtyři roky později byl natočen film. Uvedení na Hudební scéně Městského divadla v Brně bylo 22. září a protagonisté to vůbec nemají ve srovnání s filmovým hvězdným obsazením lehké. Ale plní své role na výbornou.
Brněnskou premiéru připravil německý režisér Pavel Fieber, který se už v Městském divadle představil několika vynikajícími inscenacemi (například Kabaret, Evita….). Na této hře, která je v podstatě komorní záležitost, ukázal svoji schopnost pracovat s intimním světem herce, stejně jako vytvořit s malými prostředky kvalitní show. Vytvořil divadlo nabité člověčinou a neutuchající energií. Nositelem energie je však především hudba Jula Styneho. Za dirigentským pultem ji přetváří do reality Caspar Richter, který opustil svět opery, aby se vrátil na cestu muzikálu, která je jeho životem a pravým posláním. Pod jeho taktovkou pulsují svěží a energická tempa jistě a pevně, aniž by zvukově ohrozil zpěváky a při tom rozehrál a vyvážil při tom všechny barvy partitury. Vyrovnává se s nadhledem a elegancí i s hudbou Čajkovského. Sešel se tu zkušený a invenční inscenační tým, který se skvěle doplňuje.
Premiérovou Fanny byla Radka Coufalová. Drobná a křehká, v citových a introvertních scénách dojímá svojí zranitelností a pravdivostí, aby obratem přešla do jiskřivé či pokřivené komiky, nebo si jen tak užívala jako prostořeký fracek. Její schopnosti imitační a pohybové jsou obdivuhodné, kolečkové brusle či Labuť s ploutvemi třesou bránicemi diváků a práce s partnerem je plná napětí, aby obratem přešla v komiku či krutou realitu. Pěvecky prokázala vyzrálost hlasu a plný, barevný témbr. Partnerem jí byl Aleš Slanina, který sice nemá pro své mládí a poněkud mile neohrabaný projev přesvědčivost protřelého falešného hráče, zato mu divák víc věří, že se chce za každou cenu vyrovnat své úspěšné ženě. Další účinkující jsou této ústřední dvojici rovnocennými partnery, vždyť jde o zkušené a vynikající herce – Igor Ondříček, Zdeněk Junák, Jan Mazák, Zdena Herfortová, Lenka Bartolšicová, Jana Musilová, Květoslava Ondráková – tohle „obstarožní“ dámské kvarteto si s plnou parádou užívá zpěv, tanec i komiku a jsou neodolatelné. Funny Girl je inscenace, která se na Hudební scéně Městského divadla v Brně skutečně povedla!
