10 let Hudební scény

10 LET HUDEBNÍ SCÉNY V BRNĚ - Ohlédnutí za inscenacemi na Hudební scéně v Brně

Konrad Schröder 19. prosinec 2013 zdroj Blickpunkt Musical

Kdo hledá místo, na kterém roky běží před vyprodaným hledištěm Kočky, Flashdance, Donaha!, Jekyll a Hyde, Čarodějky z Eastwicku, Mary Poppins, Chicago a Kráska a zvíře, pomyslí v první řadě na Londýn, New York, a jestliže se jedná o znalce muzikálu, také na Budapešť – ale sotva kdo by hledal tento impozantní repertoár a další muzikály nedaleko od Vídně, v českém Brně.

Zdejší Městské divadlo Brno, jedno z mnoha divadel v druhém největším městě České republiky, má v repertoáru na dvou scénách muzikál, činohru a zpěvohru, vše na nejvyšší úrovni s velkým souborem, nákladnou výpravou a vynikajícími hudebníky.

Město Brno vděčí za divadlo v jeho současné podobě především jeho řediteli Stanislavu Mošovi, který převzal vedení divadla na počátku 90. let. Moša také v uplynulých letech opakovaně působil jako režisér v zahraničí jako v případě představení Papežka ve Fuldě a My Fair Lady ve švýcarském Walenstadtu.

Divadlo bylo založeno v roce 1945 pod názvem Svobodné divadlo a od začátku se zde hrálo především současné divadlo. V průběhu let bylo několikrát přejmenováno, bylo nuceně spojováno s jinými divadly, poté se zase osamostatnilo a změnilo své sídlo. Na začátku 90. let minulého století byla zahájena přestavba budovy starého kina na ulici Lidická na divadlo s kapacitou asi 300 míst, které se dnes využívá jako malá (Činoherní) scéna pro menší muzikály a činohru. V roce 2004 byla ve vzdálenosti pouhých několika metrů od Činoherní scény otevřena Hudební scéna se 700 místy, která se jako amfiteátr bez balkónů prudce svažuje k jevišti a poskytuje z každého místa vynikající výhled a dobrou akustiku. Obě scény jsou spolu úzce propojeny prostřednictvím řady vedlejších budov a přímo vedle divadla v centru města se rovněž nacházejí všechny dílny.

Letos v září slavila Hudební scéna deset let své existence a připomínala si 48 titulů, které zde dosud slavily premiéru. Patřilo mezi ně i 31 muzikálů, z nichž mnohé zaznamenaly více než 100 uvedení před vyprodaným hledištěm.

Tajemství úspěchu divadla je podle Stanislava Moši tak jednoduché, že není o čem hovořit: Za prvé je každý rok zařazeno do herního plánu 9 až 10 nových titulů (v případě německých městských divadel je to často 25 až 30 titulů), každý z nich je však realizován s velkými náklady a má k dispozici dostatečné zdroje. Za druhé jsou téměř všechny role obsazeny herci z velkého souboru divadla, který má značné zkušenosti se žánrem muzikálu. Za třetí se mnohé tituly hrají v blocích skládajících se z několika na sebe navazujících představení, což umožňuje nákladnější výpravu. Za čtvrté má každá produkce před premiérou k dispozici 14 dní pro umělecké a technické zkoušky na jevišti, během nichž se na příslušné scéně nekonají žádná představení. A za páté se všechny produkce divadla zaměřují na publikum a nevyhýbají se technicky náročným efektům. Ty jsou však zařazeny pouze tam, kde podporují děj, a nikoli pouze samoúčelně. Umění pro umění sloužící jen k tomu, aby se režiséři nebo dramaturgové zviditelnili, bychom v Brně hledali marně.

Díky tomu se pravidelně daří uvádět velké muzikály z Velké Británie nebo USA ještě dříve než v Německu nebo Rakousku, a to v působivých nastudováních, která jsou mnohdy lepší než původní tituly – jako tomu je v případě Mary Poppins, která zde slavila premiéru již v roce 2010 a dočkala se v Brně více než sto šedesáti představení.

Tato koncepce přesvědčuje také lidi z Brna a okolí: skoro každé představení je vyprodané a po premiéře, jako třeba v případě DUCHa, je titul tématem rozhovorů pro celé město, kde snad navštěvuje divadlo více lidí než ve kterémkoli německém městě. V této sezóně je v pestrém muzikálovém repertoáru novinkou právě DUCH, titul, který z Brna dělá žádoucí cíl cest pro všechny, kteří jsou nadšenými návštěvníky muzikálů