Oliver! je lahůdka
ib 19. leden 2006 zdroj Květy
Pokud jde o muzikály, vydobylo si Městské divadlo v Brně už dávno pověst špičkové, ba možná vůbec nejlepší domácí scény. Potvrdilo ji i nedávnou premiérou slavného muzikálu Oliver! podle Dickensova románu Oliver Twist.
Nejde o kus nejmladší - v Londýně měl premiéru už v roce 1960. Brněnské provedení v režii Stanislava Moši však vůbec nečpí archivní patinou či kýčovitou sentimentalitou, jejíž nebezpečí je nabíledni. Příběh opuštěného osmiletého sirotka (skvělý Marek Hurák) je zde podán prostředky moderního hudebního divadla pro celou rodinu: nechybějí svižné akce, vtipné texty, velké sborové scény ani dojemné sólové písně...
NAD ČESKOM SA "STWISTIEVA"
Peter Stoličný 20. říjen 2005 zdroj Divadlo.SK
Vymyslel som zaujímavé slovo, však? Prvá správa o tomto úkaze sa objavila už v lete 2005. Jej obsahom bola informácia, že v Prahe bude mať na jeseň 2005 svetovú premiéru film Oliver Twist známeho poľského režiséra Romana Polanského. Vybral si Prahu, pretože veľkú časť exteriérov nakrútil práve tam. V Prahe našiel temné zákutia, nábrežie, uličky s eklektickú architektúrou a našiel tam, napodiv, aj atmosféru Londýna 19. storočia.
Druhá správa je čerstvejšia: Mestské divadlo v Brne v sobotu 24. septembra v českej premiére uviedlo svetoznámy muzikál Lionela Barta, Oliver! Riaditeľ a úspešný divadelný autor aj manažér Stanislav Moša pravidelne pripravuje pre svojich divákov kvalitné predstavenia. Ale to, čo celý realizačný tím predviedol teraz, skutočne nemá ani v tak dobrom divadle, akým Mestské divadlo v Brne je, obdobu.
Známy bard hudobného divadla, dr. Ivo Osolsobě kedysi napísal, že „Keď sa už v dialógu nedá príbeh vypovedať, musí sa vyspievať. Keď sa už nedá ani vyspievať, musí sa vytancovať a keď sa už nedá vypovedať ani tancom, musí sa vrátiť do dialógu. „Táto nutnosť trojakej rôznorodej výpovede bola postavená už v kvalitne napísanom librete Lionela Barta. Preklad skúseného Jiřího Joska urobil texty pravdepodobne ešte svižnejšími, ako sú v pôvodine. (Nie je divu, veď prekladateľ sa už podpísal pod takmer všetky inscenácie Shakespeara, ktoré sa v Čechách hrajú; prekladá aj hry Saroyana, Albeeho, Simona; prekladal muzikály Kabaret, Vlasy, Bláznivú Fanny aj West Side Story.)
Režisérovi Mošovi sa podarilo zjednodušiť a zvýrazniť toto „divadlo, ktoré hovorí, spieva a tancuje“. Podarilo sa mu vyjadriť vo výsostne divadelných a muzikálových znakoch, kde je každý detail akoby meraný lekárnickými váhami a pritom celok pôsobí živelne až monumentálne a hneď zasa krehko a komorne. Predstavenie prechádza neuveriteľnými sínusoidami a divák, stále prekvapovaný jednoduchou čitateľnosťou a bravúrou, si iba voľká: „Toto som dnes večer potreboval...“
Samostatnou kapitolou je spevácke, herecké a pohybové umenie interpretov. Od osemročného Olivera v podaní Mareka Huráka, po Lišiaka Lukáša Kantora. (Ak je niekto naozaj z gumy, tak sa mu to hrá...) Majiteľ sirotinca, pán Sowebery Erika Pardusa aj jeho žena v podaní Květoslavy Ondrákovej boli rovnako krásne komickí ako hroziví. A zločinec Bill Sikkes v podaní Stana Slováka - to bola doslova lahôdka. Zasa potvrdil, že patrí medzi špičkových hercov súboru a je doma aj v polohách surových, sarkastických, ktoré zvláda bez zbytočnej expresie. Samostatný popis by si zaslúžila rola vodcu bandy detských zlodejov Fagina v podaní Jana Apolenářa. Iste aj vďaka výkladu režiséra Mošu je to skôr komická figúra, karikatúra pôvodného hrdinu Dickensovho románu, akýsi moliŹrovský žid Šajloch.
Celá koncepcia muzikálu určite (a úspešne) počítala so širokým diváckym ohlasom. Od divadelných fajnšmekerov po detského diváka. Akýsi „Cross Visual“ kde si každý nájde svoj uhol pohľadu a bude spokojný, ba nadšený. Iste, je to tiež dôsledok vzácnej jednoty celého diela. Od scény Jaroslava Milfajta, cez kostýmy Andrei Kučerovej, po choreografiu Vladimíra Kloubka a citlivé hudobné naštudovanie mladým dirigentom Jiřím Petrdlíkom.
Ako tak po sebe čítam napísané, premýšľam, čo tak trochu pokritizovať, aby to všetko nevyznelo iba jednoznačne, oslavne. Premýšľam márne. Až na problém, ako čo najbližšie k muzikálovej scéne zaparkovať, nenachádzam na inscenácii Olivera naozaj žiadnu chybu.
Takže milí slovenskí milovníci divadla, úspešný košický Oliver, pokiaľ viem, už na repertoári Štátneho divadla Košice nie je. Teraz teda máte možnosť stretnúť sa s týmto vydareným dielom v Brne. A pokiaĺ ste ešte Hudobnú scénu Mestského divadla v Brne nikdy nenavštívili, naozaj neváhajte a vyberte sa za rieku Moravu. Je to dnes najmodernejšie muzikálové divadlo v strednej Európe.
Peter Stoličný, Brno
P.S.: Košičania sa iste pamätajú na nádhernú inscenáciu tohto muzikálu v réžii Jozefa Bednárika z roku 1997. Je zaujímavé, že sa po takej zvesti o kvalitnom diele „nepustili do Olivera“ aj iné slovenské divadlá.
Nezbývá, než abych pracovat šel
Jiří P. Kříž 3. říjen 2005 zdroj Právo
...A k dokonalosti se blížící, profesionální herecký projev aktérů. Z početného týmu jako solitéry v karikaturách zlých mužů a dam Londýna 19. století vystupují Ján Jackuliak (alternuje Petr Gazdík) v roli majitele sirotčince Mr. Bumbleho, Jan Apolenář (Ladislav Kolář) coby slizký Fagin, znovu výrazný milenec Thálie Dušan Vitázek (Stano Slovák) jako zločinec Bill Sikes nebo Jana Musilová (Helena Dvořáková) ve figuře Vdovy Corneyové.
Růže nezavoněly
Doplňují je brilantní sóla Markéty Sedláčkové (Ivany Vaňkové) představující nebohou lehkou holku Nancy a Mária Laľková (Radka Coufalová-Vidlák) v roli její družky Bet.
V nesmírně náročném titulním partu se v dětských rolích srdnatě osvědčují Marek Hurák (Daniel Jirků, Karel Jeniš). Oliverova zlodějíčkovského parťáka hraje rodilá komedoška Klára Šťastná s Lukášem Kantorem...
Moša správně pointoval inscenaci v titulu recenze citovaným Faginovým výrokem. Velkolepé muzikálové finále odsunul až do děkovačky. Další brněnská muzikálová lahůdka!
Nový muzikál Městského divadla Brno
Vladimír Čech 2. říjen 2005 zdroj Hospodářské noviny
Moša nabízí Olivera! jako vyšší princip
Na první pohled se může zdát, že Oliver Twist je trochu sentimentálním příběhem, „kterak chudý a odstrkovaný sirotek ke štěstí přišel“. Dickensův román tuto polohu nezapře a určitě i jeho autor počítal s nějakou tou slzou citlivého čtenáře. Když se britský skladatel Lionel Bart rozhodl, že tomuto klasickému dílu navlékne muzikálový háv, nemohl vemlouvavou romantickou polohu předlohy zcela popřít. Zároveň však vykřičníkem v názvu svého opusu Oliver!, pod kterým je podepsán jako skladatel a libretista, nabádá: sledujte pozorněji, ten imperativ je výzvou ke slušnému chování v jakémkoli prostředí, byť třeba dotyčný za ně sklízí nejprve výsměch.
Tuto myšlenku zdůrazňuje rovněž Stanislav Moša, režisér prvního českého uvedení Olivera!, jehož premiéra se na Hudební scéně Městského divadla Brno uskutečnila uplynulý víkend. Moša tu výzvu shledává aktuální právě v současné době „širokých loktů“, kdy dravčí egoismus přečasto dusí vnitřní ušlechtilost. V tomto ohledu pak považuje Moša peripetie opuštěného devítiletého vyžlátka za výzvu k úvaze o vyšším principu života vůbec. Proto zůstává Oliver Twist stále aktuální, třebaže ke světové premiéře muzikálové verze došlo už bezmála před půlstoletím – 30. června 1960 v New London Theatre.
Brněnský Oliver! je velmi podařenou inscenací ve velkém stylu. Na počtu živě hrajících instrumentalistů a vůbec na početnosti komparsu se nešetřilo, což dokresluje i ten fakt, že ve Velké Británii vzbudilo údiv, když si Brno vyžádalo práva na použití velké symfonické partitury, a nikoli na její nepoměrně komornější podobu. Atraktivní je také scéna Jaroslava Milfajta, která se, třeba ve Faginově brlohu, nebrání detailní drobnokresbě, jindy si vystačí s provzdušněnými symboly velkoměsta.
Andrea Kučerová navrhla kostýmy, z nichž je bezpečně cítit atmosféra viktoriánské Anglie. Choreograf Vladimír Kloubek fantasticky rozpohyboval hemžení všemožných lidiček do strhujícího víru tance, takže bezmála tříhodinové představení má švih a spád po celou dobu. Inscenace překypuje mladistvou vitalitou, snad na každém z účinkujících je patrna chuť zahrát si, zazpívat a zatančit s maximálním nasazením.
O náležitý odpich a celkový švih o nedělní druhé premiéře s entuziasmem sobě vlastním pečoval za dirigentským pultem Karel Cón, takže jeho svěřenci „měli šťávu“. S požitkem se poslouchá i překlad Jiřího Joska, který občas zaperlí tak, až se z hlediště ozve hlasitý smích.
Velmi výrazné jsou herecké kreace, a to už z toho důvodu, že postavy jsou značně stylizovány – s civilní tóninou se tu sotva setkáme, každý musí hrát v pravém smyslu toho slova. Záporné postavy – snad pouze s výjimkou Billa Sikese (znamenitý Dušan Vitázek) – získávají divákovo porozumění či dokonce soucit. Jejich směšná exaltovanost nejednou nabývá rysů až jakési parodie či karikatury charakterů a takovéto zrcadlo dokáže leckterou zápornou duši zlidštit už proto, že vyvolává úsměv. To je případ i Jana Apolenáře jako Fagina, v podstatě vypočítavého vydřiducha. Divák se na něj však nezlobí, neboť je zároveň neodolatelně komická. Je to po všech stránkách nejpozoruhodnější výkon.
S obdobným humorným nadhledem profiluje Ján Jackuliak svého Mr. Bumbla, Erik Pardus Sowerberryho, Jana Musilová vdovu Corneyovou či Vladimíra Spurná Sowerberryovou. Zejména pěvecky je skvělá Ivana Vaňková v náročné roli Nancy. Nejmladší představitelé jsou sice disciplinovaní, ale zároveň zůstávají dětsky hraví. Určitě celý život bude na svůj jevištní debut v roli Lišáka vzpomínat mladičká Klára Šťastná stejně jako teprve osmiletý Marek Hurák na svého titulního Olivera.
Kam na muzikál? Oliver!
Karla Hofmannová 27. září 2005 zdroj Rovnost
Děti jsou hlavními hrdiny, spontánní kompaktní jednotkou v sirotčinci a v gangu zlodějů, mají vlastní svět i spravedlnost. Obdivují přímost a odvahu malého Olivera, který je v podání osmiletého Marka Huráka nesmírně křehký, dojímá bezbranností, duševní čistotou a bezprostředností. Jeho jevištní debut byl poznamenán trémou, avšak technické nedostatky v jeho projevu ještě emotivní dopad na diváka umocnily.
Hereckou hvězdou večera se stal Jan Apolenář v roli vůdce dětského gangu Fagina. Brilantně se vyžívá v typu padoucha, s profesionálním nadhledem a vtipem rozehrává herecký i pěvecký koncert. Nancy v podání Ivany Vaňkové je opravdová, její pěvecký projev má v sobě syrovost a drsnost, působí plně a barevně. Postava Nancy jako jediná prochází na jevišti vývojem od lehkomyslné dívky přes milující a trpící ženu až po obětující se ochránkyni bezbranného dítěte.
Z plejády dalších figurek londýnského podsvětí nelze pominout komickou dvojici Mr. Bumbla v podání Jána Jackuliaka a Janu Musilovou jako vdovu Corneyovou. Jejich humor drsností a násilností odpovídá skvěle prostředí. V dětských rolích zářila vynikající Klára Šťastná v roli Lišáka.
Režie Stanislava Moši maximálně využívá všech prostředků, které atakují diváka. Intimnost, dojemnost, dramatičnost, kontrast ponurosti a špíny s čistotou a líbezností. Nejpůsobivějším prvkem je však scéna Jaroslava Milfajta, vycházející z ilustrací Georga Cruikshanka. Je slohově čistá a funkční, kombinuje stylovost londýnské ulice s úsporným dělením scény jevištními vozy. Působivé je prolínání malovaných obrazů na motivy z románových ilustrací s živými obrazy, plynule přecházejícími do dalšího děje. Stylově scénu doplňují kostýmy Andrey Kučerové, jsou svěží a přitom podtrhují naturalismus režie.
Oliver! Čili akční melodrama
Luboš Mareček 26. září 2005 zdroj MF Dnes
Městské divadlo Brno o víkendu uvedlo
starý muzikálový hit
Slavný anglický muzikál Oliver!, který o víkendu uvedlo v české preméře Městské divadlo Brno, už patří mezi dědečky ve svém žánru. Hudebnímu titulu, který obletěl svět, tleskala britská královna už v roce 1960.
Klasický muzikál podle slavného Dickensova románu Oliver Twist vznikl tedy v období, kdy se na svět klubaly takové šperky hudebního divadla jako My Fair Lady, West Side Story, či Funny Girl. Už proto je zajímavé a vlastně i záslužné, že právě v Brně rozšířili českou galerii „zasloužilých“ děl.
Oliver! však nabízí ingredience, které publikum táhnou. Skvělou muziku Lionela Barta doplňuje akční melodrama o malém sirotkovi, který dojde zaslouženého rodinného štěstí. V brněnské inscenaci tyto devízy zmnožuje pružný a humorný překlad Jiřího Joska stejně jako svižné a opulentní hudební nastudování.
Režisér kusu Stanislav Moša jímavý titul naštěstí neutopil v sentimentu kýče. Vyrobil fortelnou hudební inscenaci, která má všechny důležité znaky rodinné show: dojemný, ale akční příběh, hřmící davové scény i pohnuté sólosongy zalité skvělou muzikou. Přičtěte k tomu osmiletého Marka Huráka v hlavní roli, jehož bezbranný a dětsky neotesaný projev také sbírá body a kýžený soucit.
Nebude to však jenom malý chlapec, který na sebe automaticky strhává pozornost a jehož neumělý zpěv by snesl ještě něco korepeticí. Soubor divadla na Lidické ulici má své muzikálové hvězdy, které obstarají pocit příjemně stráveného večera. V roli sympatického lídra dětských zlodějíčků Fagina skutečně září Jan Apolenář. Naplno využitá komická role potvrzuje starou pravdu, že plnokrevný herec na jevišti nic nepotřebuje. To když Apolenář jen s truhličkou šperků na zcela prázdném monstrjevišti zpívá píseň Promýšlím svou situaci. Další stars představuje Markéta Sedláčková v poněkud patetické roli obětující se prostitutky Nancy a Lukáš Kantor jako prohnaný Lišák, který je doslova gumově ohebný v gestech i hlasu.
Brněnský Oliver! nabízí nejen zajímavý výlet do hájemství starých poctivých muzikálů. V době, kdy český muzikál nekvalitně zrecykloval už vše, jde navrch o kultivovanou zábavu.
Oliver!
David Kroča 1. prosinec -1 zdroj Český rozhlas 3/Vltava
Muzikálový Oliver! na jevišti Městského divadla v Brně dostal do vínku několik příchutí. Jednou z nich je sladkost melodramatického příběhu o malém sirotkovi, který se vrací do vlídné rodinné náruče, současně ale chutná slanými slzami, které musí hrdinové občas nelítostně polykat.
Režisér Stanislav Moša vypráví historii strastiplné cesty legendárního hrdiny bez příkras a falešného sentimentu. Od úvodní scény v sirotčinci, v níž si Oliver troufne vzdorovitě požádat o přidání kaše, je zřejmé, že hlavního hrdinu nijak šetřit nebude. Krušná služba u pohřebního ústavu a následující pobyt v kapsářském gangu se staly příležitostí k rozehrání akční podívané, která se může pochlubit strhujícími davovými scénami stejně jako čistými pěveckými sóly v kuželu světla na vyprázdněném jevišti. Klíčové téma bezmocného a opuštěného dítěte, které se v ději opakovaně vrací, prozrazuje aktuální přesah do současnosti. Scénograf Jaroslav Milfajt se sice drží dobových dekorací stylizovaných do podoby starých románových ilustrací, ale protiklad mezi líbezností salonu a šedivosti městské ulice vystihuje dost názorně. Nesporným kladem nastudování je ovšem také netradiční choreografie Vladimíra Kloubka, který dokázal přirozeně rozpohybovat nejen členy uměleckého souboru, ale rovněž dvacítku tanečně i pěvecky skvěle disponovaných dětí.
Nezapomenutelný je zvláště výkon osmiletého Marka Huráka v titulní roli. Při premiéře zaujal zvláště jeho upřímný herecký projev, který odzbrojuje svou bezprostředností. Suverénní pěvecký i taneční výkon podala Klára Šťastná, která dostala příležitost v postavě vychytralého zlodějíčka Lišáka. Skutečnou hvězdou premiérového představení se však stal člen domácího souboru Jan Apolenář coby vůdce zlodějské bandy Fagin. Jeho uvolněné a temperamentní herectví vyvrcholilo při songu „Promýšlím svou situaci“, kdy Apolenář jako komicky rozervaný lakomec doslova
ovládl prázdné jeviště. Působivá byla rovněž pěvecká čísla Ivany Vaňkové, jíž připadla role obětavé prostitutky Nancy: zvlášť song „Chci při něm stát“ vnesl do jinak takřka pohádkově laděného vyprávění kus syrového životního prožitku.
Oliver! na brněnském jevišti přináší příjemné setkání se strhujícím příběhem, skvělými hudebními čísly i s výkony skutečných muzikálových profesionálů. Režiséru Mošovi se tak podařilo nastudovat další rodinnou inscenaci, při níž se žádná z diváckých generací rozhodně nebude nudit.
Oliver! Kde se láska schovává?!
Jana Svozilová 1. prosinec -1 zdroj Kult
Muzikál Oliver! Lionela Barta, jehož londýnská premiéra proběhla v roce 1960, přivítal 24. září 2005 diváky Hudební scény Městského divadla Brno. Výsledný efekt takřka pohádkového muzikálu, pouze příběhem vycházejícího z románu Charlese Dickense Oliver Twist, vznikl pod režijním vedením Stanislava Moši.
Konkurzu na obsazení dětských rolí, kterých je v tomto muzikálu nespočet, se zúčastnilo na 80 malých odvážlivců. Z nich se nyní třicítka snaží vcítit do svých rolí. Divadlo disponuje rovnou třemi Olivery, z nichž každý pojímá svůj úkol s trochu jiným nasazením. Avšak z dětských rolí mi svou přirozeností a profesionálním přístupem nejvíce utkvěla v paměti postava Lišáka ztvárněná dvanáctiletou Klárkou Šťastnou. Její Lišák není tak podlý jako v případě alternujícího Lukáše Kantora, zákeřnost postavy potlačuje vřelost a dětská naivita.
Záporné figury jsou pojaty s nadsázkou - stávají se z nich komické panoptikální figuríny. Kupříkladu Fagin v podání Jana Apolenáře vás nejednou rozesměje. Avšak celkově odlehčený ráz divadelní produkce je narušen scénou, v níž Bill Sikes (Stano Slovák / Dušan Vitázek) dřevěnou holí ubije prostitutku Nancy (Markéta Sedláčková / Ivana Vaňková). Jako vyrovnání tohoto výkyvu z umírněné dějové linie je v závěru jeho čin potrestán.
Pohádkový příběh plný nástrah zla, které jsou v závěru poraženy, je podle všeho inscenací typicky rodinnou. Skladby zaznívající během večera jsou líbivé, chytlavé a snadno zapamatovatelné. Diváky na první pohled jistě zaujmou tzv. živé obrazy, které jsou do detailu propracovány. Městské divadlo Brno má ansábl, jenž je schopen zhostit se téměř jakéhokoli úkolu, a v případě muzikálu Oliver nezbývá než konstatovat, že se tato slova opět potvrdila.
Brněnský Oliver! si dává záležet na svém vykřičníku
Vladimír Čech 1. prosinec -1 zdroj Kam
Umístit na konec názvu uměleckého díla vykřičník je vždy tak trochu riskantní - zpravidla totiž hrozí, že jej recenzent pak přehlédne. Ale Městské divadlo Brno, které na své Hudební scéně v české premiéře (24. a 25. září t.r.) uvedlo Olivera!, si na tomto interpunkčním znaménku dává zjevně záležet. Je pak už jen na každém hodnotiteli této inscenace nebo pečlivostí redakcí, zdali vykřičník zůstane nebo zmizí.
Když se britský skladatel Lionel Bart rozhodl, že slavný klasický Dickensův román Oliver Twist oblékne do muzikálového hávu, nemohl sice zcela popřít sentimentální polohu originálu, „kterak chudý sirotek ke štěstí přišel“, ale za celým až neskutečně happyendovým příběhem právě imperativem učinil výzvu ke slušnému, ba až aristokratickému chování v jakémkoli prostředí. Londýnské podsvětí viktoriánské Anglie nevyjímaje. Takovéto chování je jistě nemalou měrou zakódováno už v genech, ještě důležitější je, že se může promítnout a zúročit v dalších generacích dotyčného.
Právě tuto myšlenku zdůrazňuje i režisér Stanislav Moša, pro nějž je aktuální zejména v současnosti, v době „širokých loktů“, kdy dravčí egoismus často pošlapává nebo i úplně ničí ušlechtilého ducha. Z tohoto pohledu se pak Moša snaží na osudy opuštěného vyzáblého devítiletého ztracence nahlížet ve smyslu vyššího principu života vůbec. Na druhé straně si však nedělejme iluzi, že obdobně zaostřenýma očima bude jeho inscenaci sledovat většina diváků, že nějaký bíle olímečkovaný bezskrupulentní egoista při představení prozře.
Tím rozhodně ale nechceme ubrat na aktuálnosti Mošova záměru, v tomto smyslu zůstává Oliver! podnes aktuální, třebaže ke světové premiéře muzikálové verze došlo bezmála už před půlstoletím - 30. června 1960 v New London Theatre, přičemž je Oliver! zcela Bartovým dítkem - zplodil je jako skladatel i libretista v jedné osobě. Hudba je líbivá, leckdy dokonce velmi líbivá, i když si její melodie po prvním poslechu sotva hned budeme sami prozpěvovat. Milovníci operety pak jistě uvítají, že je partitura kořeněna právě jejími esencemi.
Oliver! není žádný komorní muzikál. V počtu aktérů na jevišti sotva lze nějak výrazněji šetřit. Zredukovat možno snad jen počet instrumentalistů v orchestřišti. Pro takovéto řešení existuje i „oficiální verze“. Přesto Brno sjednalo ve Velké Británii použití originálu, což tam prý vzbudilo údiv. Takže si jihomoravská metropole dopřává třiatřicet hráčů, které o nedělní druhé premiéře kočíroval Karel Cón tak, aby to v tom nejlepším slova smyslu náležitě šumělo i z orchestrálního „hrobu“.
V hereckých výkonech je zjevná velká stylizace. Záporné postavy si díky mnohdy až směšné exaltovanosti, ba parodii s operetním nádechem, snáze v očích diváka získávají zlidštění, protože ten se nad takovými karikaturami spíše usmívá, než aby je opravdu odsuzoval. Výjimkou zůstává největší zloduch Bill Sikes v podání plně odpovídajícího Dušana Vitázka, kterého pak sotvakdo v hledišti lituje, že v závěru padl kulkou policisty. Nejvýraznější postavou muzikálového Olivera! je nicméně vydřidušský Fagin v obdivuhodném podání Jana Apolenáře. On bude úlisný, bude se nejrůzněji kroutit a dělat všechno možné, jen aby ušel zaslouženému osudu. Jeho úsilí je v tomto směru natolik vypjaté, natolik komické, že se u diváků musí setkat s maximálním porozuměním a odezvou ve formě až halasného smíchu.
S pozoruhodnou dávkou medové falše záměrně prošpikovanou náznaky operetní šmíry profiluje Ján Jackuliak (kdo by to byl do něj řekl!) svého Mr. Bumbla a i další - Erik Pardus jako Sowerberry a Vladimíra Spurná coby Sowerberryová i Jana Musilová v roli vdovy Corneyové - se více či méně přidržují této osvědčené a zabírající šablony. Pěvecký part Nancy je velmi náročný, a jestliže si Ivana Vaňková za jeho zvládnutí zaslouží vysoké uznání, sotva si může přát víc.
Jedním z důvodů, proč se Oliver! inscenuje relativně málo, jsou požadavky na četnost dětského chóru a nároky na dětské protagonisty. Můžete mít tisíc kvalitních Faginů, nemáte-li však jediného odpovídajícího představitele Olivera, nelze titul hrát. Z osmdesáti dětí, které se dostavily na konkurz, šlo však už vybírat. Nakonec se vyloupli Oliverové dokonce tři ve věku 8, 10 a 12 roků. Nejmladší z nich, Marek Hurák, svou dětskou bezprostředností zdobil také obě premiéry. O druhé premiéře náročnou roli Lišáka bravurně zvládla Klára Šťastná, která, ač debutantka, v nejednom okamžiku působila, jako by bezprostřednost pohybovat se po scéně dostala od sudiček.
Jestliže bezmála tříhodinové představení nezapře švih, spád a odpich, pak veškerou mladistvou vitalitu souboru dokázal zužitkovat a ve svém choreografickém pojetí zúročit Vladimír Kloubek. Chuť zahrát si, zazpívat a zatančit je patrna snad u každého na scéně. A na ní hraje přes 20 dětí a 40 dospělých. Třebaže zůstává Oliver!, zejména pokud se kostýmů týče, víceméně stále, jak Stanislav Moša říká, nejspíše „hadrárnou“, museli oba výtvarníci i ty hadry a brlohy „nějak ozvláštnit“, aby z toho nevznikla nudná šeď, aby zkrátka bylo na co koukat. Andrea Kučerová (kostýmy) i těm hadrům vtiskla fazonu viktoriánské Anglie stejně jako scénograf Jaroslav Milfajt londýnskému podsvětí „vůni“ téže doby. Milfajt dokáže být leckdy až puntičkářsky detailní, z toho na jiném místě stačí několik symbolických tahů či křivek a ta správná atmosféra bije do očí rovněž.
Brněnský Oliver! je už i díky Lionelu Bartovi velmi laskavý, nerve uši, nemluví se tu vulgárně a možná, že si nakonec leckdo řekne, že je to - přes veškeré vznešené myšlenky - přesně takový kus, kdy „úsměv skrápí slzička“.
