Evan Hansen v tom nakonec nezůstane sám. K americkému muzikálu na Činoherní scéně Městského divadla Brno
Jan Trojan 27. září 2024 zdroj www.brnozurnal.cz
(…) Inscenace je plná krásné, divočejší i lyričtější muziky, zvukových i světelných efektů, zajímavého textu, skvělých hereckých i pěveckých výkonů. Ostatně dramaturg Miroslav Ondra mluví o výjimečném, fantastickém muzikálovém díle.
(…) V titulní roli se střídají dva nesmírně šikovní pánové, Jan Brožek (na premiéře v sobotu 21. září) a Marco Salvadori, jehož jsem viděl na druhé premiéře o den později. Před premiérou řekl Brožek novinářům, že téma je pro něj vzpomínkou na školní roky, na smiřování se s křivdami z dětství. Salvadori se svěřil, že jej někteří označují za arogantního, sebevědomého, ale v této inscenaci má možnost projevit se jako introvert. Reference na Jana Brožka jsou navýsost pochvalné a neméně úchvatně se této role zhostil i Salvadori. Jejich postava bezmála půl druhé hodiny neopustí jeviště, vždyť všechno se motá kolem ní. Salvadori (bezpochyby i jeho alternant) dobře vystihuje nervově poněkud labilního mladíka. Chvílemi je vystrašený, nejistý, v řeči zadrhává. Má svůj svět. Jeho protějškem je zmíněný sebevědomý Connor, jenž hned v první scéně dává najevo svoji převahu nad Evanem. Herec Daniel Rymeš správně rozlišuje dvě polohy. V bezprostředním kontaktu s hlavním hrdinou a po své sebevraždě, kdy vystupuje jako nehmotné zjevení v hlavě Evanově. Ozdobou inscenace je herečka a výborná zpěvačka Dagmar Křížová coby zmíněná Zoe Murphy. Evana provází slovem i krásnými písničkami, které jakoby sype z rukávu. Oba zpívají mj. dojímavý duet Only Us. Ovšem v češtině, ve velmi kvalitním překladu Zuzany Čtveráčkové a Petra Gazdíka. (…)
(…)Moša i herci s přehledem zvládají poměrně rychle se střídající scény, pro diváka potěšení. Scénograf Christoph Weyers umístil na scénu po stranách skříňky jakoby ze školní chodby a množství obrazovek. V průběhu inscenace svítí, blikají v nápadité světelné režii Davida Kachlíře. Herce-pěvce oblékla Andrea Kučerová do současných kostýmů, jako vždy z její dílny slušivých i nápaditých. Inscenaci povyšuje projekce Dalibora Černáka a Petra Hlouška. Ocitáme se tak v nejrůznějších místech. Ne každý divák si možná všiml sedmičlenného orchestru s dirigentem za klávesami Danielem Kyzlinkem. Sedí vlevo na galerii, jejich hudbu šíří velké reproduktory z obou stran jeviště.
Přes všechny peripetie nakonec v tom Evan nezůstane sám, inscenace končí velkým smířením s podmanivým zpěvem, leckteří z diváků slzí. (…)
Zdařilý, optimisticky posmutnělý muzikál o úzkosti
Luboš Mareček 25. září 2024 zdroj www.mestohudby.cz
Muzikál nemusí být vždy jen pocukrovaným pozlátkem, mazlivým hudebním vyprávěním zamotaným do přeslazeného konce. Městské divadlo Brno v české premiéře uvedlo broadwayský muzikál Drahý Evane Hansene. Navzdory komickým situacím diváka čeká téměř tragická story ze střední školy roubovaná na komorní hudební příběh. Tento celek nápaditě otevírá drsná témata jako je úzkost, osamocenost, deprese či dokonce sebevražda. (…)
Jedná se o optimistický nebo pochmurný příběh? Na tomto muzikálovém titulu je bezvadné právě to, že jde o optimisticky posmutnělý, ale zejména pozitivní příběh, který se nebojí hrábnout do odtažitě „černých“ témat. A ústřední vzkaz je prostý: Je nejlepší vždy zůstat a být sám sebou. Žádné přimyšlené chiméry v životě nefungují, není třeba se snažit být pro někoho zajímavý za jakoukoliv cenu. Přikrašlovat a měnit věci či sebe (nejen na Facebooku) může vést až k tragédii…
Režisér Stanislav Moša se ve svojí inscenaci snaží průběžně balancovat dojemnou a zábavnou polohu tohoto hudebního díla. Dělá to tak, že posmutnělý tón předlohy občas prořízne vtipnou charakterizační či slovní zkratkou (zejména) zobrazovaných pubescentů. Do přestávky se režie na jeviště nebojí jímavosti, ve druhé půli zase stále důraznějšího akcentování cesty za pravdou hlavního hrdiny i optimistického finále.
Středoškolský svět i svět informačních technologií, v němž se dnešní mládež občas tak depresivně topí, výtečně ilustruje scéna Christopha Weyerse. Scénograf ve dvou úrovních jeviště obehnal řadami školních plechových skříní, z jejichž spodních pater vyjíždí dvě postele (v pokojících dospívajících hrdinů). Prostý mobiliář tvoří dále jen stůl a několik židlí. Tříhodinový večer několikrát na prosté scéně přeřízne několik projekčních plátech a televizorů, na kterých běží zběsilé slovní, písmenkové i obličejové slide show. Tento zběsilý, zuřivý a divoký kaleidoskop tváří a zvuků simuluje úzkostné pochody v Evanově hlavě, stejně jako prudkost moderního žití a klipovitý charakter naší současnosti. Weyersova scéna je důmyslným i atraktivním vizuálním obalem muzikálu.
Osm aktéru a stejně tolik muzikantů za scénou v čele s bandleaderem Danielem Kyzlinkem jsou ve spojení nejen díky dvěma obrazovkám po stranách sálu. Je to takový lehce melancholický sound, který celý večer prostupuje. Většina pěveckých partů zejména u protagonisty je ve vysokých polohách, místy jde namísto zpěvu až jakési úzkostné vyrážení zvuku či jakoby stísněného mumlání do šlapající muziky. Pěvecky nemá brněnské nastudování slabá místa ani herce.
Hlavní role je jako jediná alternována a já viděl opravdu bezchybného Marca Salvadoriho (střídá se s Janem Brožkem). Herecky i zpěvně vyjádřit, jak se chová mladík, který má diagnostikovanou úzkost, je vcelku velký oříšek. U Salvadoriho nejde jen o nervózní žmoulání riflí, hrbení se a trhavou řeč puberťáka, který si nevěří. Salvadori bez škrobeně nedůvěryhodného imitování psychické poruchy svým Evenem Hansenem skutečně je, jde o detailně strukturovaný, promyšlený výkon, který takto nenásilně funguje jako advokacie tohoto (zčásti) antihrdiny. Salvadoriho Evan je po právu jevištním magnetem i vrcholem večera.
(…) Mošova inscenace míří nejen na teenagery, ale bude výtečným soustem také pro zákonné zástupce teenagerů a dospěláky všeho druhu. Brněnská novinka se nijak nepitvoří, vážná témata divadelně nezveličuje, ale předkládá je s upřímnou a působivou expresivitou. Inscenace takto může oprávněně v podtitulu křičet do světa, že v Brně dávají „nejúspěšnější muzikál současnosti“. Brněnští totiž svým divadelním výtvorem tento marketingový superlativ stvrzují a dokazují.
Nejsi v tom sám
Lukáš Dubský 22. září 2024 zdroj www.i-divadlo.cz/blogy
Muzikál Dear Evan Hansen se stal v anglicky mluvícím světě fenoménem s velkou fanouškovskou základnou. Městské divadlo Brno ho uvedlo v české premiéře, a může se tak chlubit dalším titulem, který narušuje běžné vnímání muzikálu jako lehkého žánru. Tedy minimálně po dramaturgické stránce se jedná o jednu z událostí sezony.
Drahý Evane Hansene je kus, který se zabývá vážným tématem psychického zdraví dětí a teenagerů, což je po covidové pandemii snad ještě aktuálnější než v době vzniku této hry. Zároveň upozorňuje na nebezpečí sociálních sítí, kde se sice každý může stát influencerem, ale velmi rychle rovněž může být terčem nenávisti.
(…)
Titulní roli na premiéře ztvárnil Jan Brožek. Mohlo by se zdát, že čtyřiatřicetiletý herec je na postavu středoškoláka už trochu starý, ale z Brožkova výkonu je cítit mladistvá energie. Studenta trpícího úzkostí obdařil drobnými tiky, po většinu času je to vlastně normálně působící kluk, který ale reaguje přehnaně na stresové situace. Role Evana Hansena je pěvecky velice náročná, Brožek se ale se svým partem popasoval více než dobře, drobné nejistoty jsem si všiml jen ve výškách u nesmírně obtížné písně Waving Through the Window.
Dagmar Křížová je pěvecky suverénní, její Zoe je postavou, k níž člověk okamžitě pocítí náklonnost. Výborně si s nesympatickou šprtkou Alanou poradila Eliška Hladilová, která jí dokázala vtisknout vtipně působící afektovanost i vnitřní nejistotu, která postavu zlidšťuje. Libor Matouš si hezky pohrál s cynickým glosátorem Jaredem, u něhož je cítit, že svým sebevědomím možná jen maskuje podobné obtíže v mezilidských vztazích, které trápí Evana. Daniel Rymeš nepojal Connora Murphyho jako prvoplánového drsňáka, obdařil ho skrývaným, přesto cítitelným smutkem.
Connorovy rodiče jsou ukázkou různých technik, jak zvládat smutek ze ztráty blízké osoby - zatímco matka (Lucie Bergerová) dává průchod silným emocím, otec (Lukáš Janota) je skrývá, trpí spíš vnitřně. Evanovu matku Heidi pojala Alena Antalová velmi expresivně, v některých scénách možná až moc tlačí na pilu, ale zároveň je tento přístup pro vývojový oblouk postavy pochopitelný, zdůrazňuje obtížné hledání společné cesty mezi uzavřeným Evanem a veškeré emoce ventilující (navíc často nepřítomnou) matkou. Ostatně střet mezi rodiči a dětmi je jednou ze zásadních tematických linek muzikálu.
Každá z postav má své chyby, lež a přetvářka jim pomáhají ve zvládnutí vlastních obtíží, takže je jejich chování lidsky pochopitelné, když už ne omluvitelné.(…)