Biskupský dvůr v Brně hostil premiérově hru Napoleon aneb Alchymie štěstí
Lenka Sedmíková 2. červen 2021 zdroj Brněnský deník
Pod režijním vedením Stanislava Slováka je autorem scén Jaroslav Milfajt spolu s hudebním nastudováním Karla Cóna a dramaturgií Jana Šotkovského, vznikla světová premiéra muPod režijním vedením Stanislava Slováka je autorem scén Jaroslav Milfajt spolu s hudebním nastudováním Karla Cóna a dramaturgií Jana Šotkovského, vznikla světová premiéra muzikálu, v němž se setkají v Brně významné osobnosti v prostoru a čase, což umožnilo jeho nadčasové pojetí a možnostmi fabulace.
Nutno vyzvednout i tvůrkyni kostýmů (Andrea Kučerová), její znázornění domnělého Churchillova štěstí, dívky Fortuny (Alžběta Janíčková) tančící v úvodu muzikálu a objevuje se v jeho snech, v červených rozevlátých šatech s nevinným a přesto magickým pohledem byla okouzlující a svým tancem jen podtrhla svoji ženskost, eleganci i inspiraci k velkým Churchillovým činům. Promyšlená světelná kompozice se střídavými obrazy světla, stínu či tmy jen dotvářela skvělý dojem z představení.
Vtipné narážky na stěhování nádraží, stejně jako popletený policejní prefekt skvěle bavili obecenstvo, které to dávalo najevo upřímným smíchem i vděčným potleskem během celého představení. To bylo přímo grandiózní, ovace neměly konce na závěr premiéry muzikálu a obecenstvo několikrát vyvolávalo neutuchajícím potleskem všechny účinkující, kterým se po právu dostalo nejen květin pro dámy, ale i pozornosti pro mužské představitele v dárkovém balení.
V příběhu se mísí břitká satira, smutná pravda i nadsázka, skutečné dějinné události se smyšlenými příběhy a postavami, které jsou vtipně karikovány, takže se z nich místy stávají kreatury.
Pravdy a mýty o štěstí dvou hlavních hrdinů
„Nauč se poslouchat, budeš umět vládnout“ pravil Solón, aténský zákonodárce, 638-558 př. n. l. Napoleon jen málo naslouchal svému lidu, dával přednost své sebestřednosti a roli diktátora sobě vrozené, a naslouchal též své druhé manželce o mnoho let mladší Marii Luise Habsbursko-Lotrinské, rakouské arcivévodkyně, která se po sňatku s Napoleonem I. stala francouzskou císařovnou. „Díky“ právě této ženě a její kráse ale i nenasytnosti a chamtivosti ho štvala do dalších válek, nezůstal na Elbu, ale definitivně skončil, i kvůli značné vyčerpanosti jeho již tak prořídlé armády i porážky v bitvě u Waterloo, až na ostrově Svaté Heleny jednou provždy.
Ano, jak mnohokrát historie a nejen u státníků ukázala, je to tak. Plně to vystihuje francouzské přísloví Cherchez la femme, Za vším hledej ženu, jehož autorství je připisováno kardinálu de Richelieu i Alexandru Dumasovi staršímu.
Naproti tomu Churchillova milovaná Clementine, u které se snoubila téměř antická krása s laskavostí, naplňuje doslova citát Františka Hrubína: „Každá žena má moc učinit krásným a hodným toho, koho miluje.“ Její laskavost a důvtip, nejen půvaby, proto okouzlily Winstona Churchilla natolik, že ji nejen pojal za manželku, ale naslouchal pozorně i jejím názorům na premiérovy osobnosti či události kolem něj. A právem seznal, že její přítomnost po jeho boku, je pravým štěstím.zikálu, v němž se setkají v Brně významné osobnosti v prostoru a čase, což umožnilo jeho nadčasové pojetí a možnostmi fabulace.
Nutno vyzvednout i tvůrkyni kostýmů (Andrea Kučerová), její znázornění domnělého Churchillova štěstí, dívky Fortuny (Alžběta Janíčková) tančící v úvodu muzikálu a objevuje se v jeho snech, v červených rozevlátých šatech s nevinným a přesto magickým pohledem byla okouzlující a svým tancem jen podtrhla svoji ženskost, eleganci i inspiraci k velkým Churchillovým činům. Promyšlená světelná kompozice se střídavými obrazy světla, stínu či tmy jen dotvářela skvělý dojem z představení.
Vtipné narážky na stěhování nádraží, stejně jako popletený policejní prefekt skvěle bavili obecenstvo, které to dávalo najevo upřímným smíchem i vděčným potleskem během celého představení. To bylo přímo grandiózní, ovace neměly konce na závěr premiéry muzikálu a obecenstvo několikrát vyvolávalo neutuchajícím potleskem všechny účinkující, kterým se po právu dostalo nejen květin pro dámy, ale i pozornosti pro mužské představitele v dárkovém balení.
V příběhu se mísí břitká satira, smutná pravda i nadsázka, skutečné dějinné události se smyšlenými příběhy a postavami, které jsou vtipně karikovány, takže se z nich místy stávají kreatury.
Pravdy a mýty o štěstí dvou hlavních hrdinů
„Nauč se poslouchat, budeš umět vládnout“ pravil Solón, aténský zákonodárce, 638-558 př. n. l. Napoleon jen málo naslouchal svému lidu, dával přednost své sebestřednosti a roli diktátora sobě vrozené, a naslouchal též své druhé manželce o mnoho let mladší Marii Luise Habsbursko-Lotrinské, rakouské arcivévodkyně, která se po sňatku s Napoleonem I. stala francouzskou císařovnou. „Díky“ právě této ženě a její kráse ale i nenasytnosti a chamtivosti ho štvala do dalších válek, nezůstal na Elbu, ale definitivně skončil, i kvůli značné vyčerpanosti jeho již tak prořídlé armády i porážky v bitvě u Waterloo, až na ostrově Svaté Heleny jednou provždy.
Ano, jak mnohokrát historie a nejen u státníků ukázala, je to tak. Plně to vystihuje francouzské přísloví Cherchez la femme, Za vším hledej ženu, jehož autorství je připisováno kardinálu de Richelieu i Alexandru Dumasovi staršímu.
Naproti tomu Churchillova milovaná Clementine, u které se snoubila téměř antická krása s laskavostí, naplňuje doslova citát Františka Hrubína: „Každá žena má moc učinit krásným a hodným toho, koho miluje.“ Její laskavost a důvtip, nejen půvaby, proto okouzlily Winstona Churchilla natolik, že ji nejen pojal za manželku, ale naslouchal pozorně i jejím názorům na premiérovy osobnosti či události kolem něj. A právem seznal, že její přítomnost po jeho boku, je pravým štěstím.
Napoleon v Brně
Peter Stoličný 1. červen 2021 zdroj www.i-divadlo.cz
Pestrý umělecký program Biskupskému dvoru opravdu sluší. Inscenace hrané na pozadí nádherné katedrály sv. Petra a Pavla, to je nevšední zážitek.
Dekorace renesančního nádvoří se hodí i pro tituly, které byly napsány přímo pro toto nádvoří: vtipná Vzpoura hrášků o životě badatele Mendela, epopej o baronu Trenckovi, veliteli pandurů, který nakonec skončil ve vězení na brněnském Špilberku, nebo inscenovaná pověst o brněnské kole. To vše mají na svědomí herec Městského divadla Petr Štěpán, dramaturg Jan Šotkovský, herec a režisér Stanislav Slovák, plus hudební skladatel a kapelník Karel Cón. Ono se totiž ve všech kusech autorské trojice hraje, tancuje a zpívá. A vždy je obsahem velmi volný a vtipný výklad konkrétních dějinných událostí, které se nějak vážou k Brnu. Třeba v Baronu Trenckovi má „techtle – mechtle“ řečený zbojník přímo s Mariji Theresií. Také poslední „výklad dějin“ je spojený s Brnem, přesněji s pobytem britského premiéra Winstona Churchilla, který dlel jenom pár dnů na nedalekém hradě Veveří. Také v tomto výkladu dějin se trojice „uličnických autorů“ pustili do velké události, ve světové premiéře. Jejich představení NAPOLEON anebo alchymie štěstí je zase zdařilým a humorným výkladem dějin, které se váží k Brnu.
V inscenacích tohoto typu jsou vždy důležité písničky, které zkomponoval Karel Cón a živě v ochozu renesanční stavby na pozadí jeviště, hrál orchestr Městského divadla Brno. K tomu nutno přičíst nenápadné, ale důležité zásahy scénografa Jaroslava Milfajta, který upravil několik částí scény do dostavby. Divákovi se může zdát, že tam stály vždy, tak slohově pasují k tomu renesančnímu pozadí.
Každým rokem jsou letní představení v prostředí Biskupského dvora divadelním svátkem. Ale rok 2021 bude výjimečný. Po pandemii a z toho plynoucího „absťáku“ bude každé představení takovým svátkem múz, jako v ten premiérový večer původní hry Napoleon