Čarodějky plné hvězd
Jiří Renč 3. listopad 2007 zdroj TV Magazín
I do Prahy dorazil slavný muzikál Čarodějky z Eastwicku. Filmovou podobu stejnojmenného románu s Jackem Nicholsonem, Cher, Susan Sarandon a Michelle Pfeiffer natočil v roce 1987 americký režisér George Miller. Muzikálovou verzi pro české prostředí zrežíroval Stanislav Moša a v současné době jde o „nejčerstvější“ hit Městského divadla Brno. A aby o tento hudební skvost nebyli ošizeni ani pražští diváci, uvidíme čarovný příběh Alexy (sochařky), Jane (učitelky) a Sukie (novinářky), jejichž síla tkví v jejich tvořivosti a ženské úplnosti, a dominantní mužské figury Darryla van Horna, znalce života a žen s nadpozemskými rysy a schopnostmi, v těchto dnech i v divadle Hybernia.
V hlavních rolích můžeme zhlédnout řadu herců a hereček známých jak z jevišť pražských a brněnských divadel, tak i z filmového plátna a televizní obrazovky. V roli koktavé Sukie se například střídají Hana Holišová (Velmi křehké vztahy), Alena Antalová (Četnické humoresky a Pojišťovna štěstí), Jitka Čvančarová (Ordinace v růžové zahradě) a Radka Coufalová-Vidlák. V roli Jane alternují Markéta Sedláčková a Johana Gazdíková, v úloze Alex se střídají Ivana Vaňková (Četnické humoresky), Jana Musilová (šansoniérka a moderátorka pořadu České televize Sama doma) a Yvetta Blanarovičová (Pojišťovna štěstí). Jako Darryla van Horna mohou diváci vidět Petra Gazdíka, Martina Havelku a Petra Štěpána, v roli Michaela alternují Dušan Vitázek a Jakub Uličník.
Cesta za slávou začíná v Brně
Jiří Renč 3. listopad 2007 zdroj TV Magazín
A Brňáci zabodovali podruhé: V těchto dnech uvádí Městské divadlo Brno v režii Stanislava Moši proslulý americký taneční muzikál FAME (CESTA ZA SLÁVOU). V roce 1980 přišel na svět nejen nadmíru úspěšný stejnojmenný film, ale zrodil se současně celosvětový fenomén. Pohled režiséra a producenta Alana Parkera na každodenní život studentů prestižní newyorské umělecké střední školy se stal okamžitou senzací. Z celkového počtu účastníků konkurzů, kterých bylo přes 450, uvidíte na Hudební scéně MdB 25 vybraných zahraničních herců, zpěváků a tanečníků, kteří prošli nejužším výběrem. Budete svědky úplné jevištní verze muzikálu v anglickém originálu.
Muzikálová scéna zářící profesionalitou
Vít Závodský 6. srpen 2007 zdroj Týdeník rozhlas
Ačkoli se s muzikálovými tituly už celkem běžně setkáváme na rozličných činoherních scénách, není žádným objevem konstatování, že vedle v Praze ad hoc vytvářených megaprodukcí se na autorské a interpretační centrum této tvorby vypracovalo Městské divadlo Brno. Sbírá zasloužený ohlas nejen na domácím působišti, ale rovněž například při hostování v Praze či při četných zahraničních turné. Dokonce funguje jeho paralelní zahraniční provoz a uskutečňují se nejen velkorysé herecké konkurzy, ale také cizojazyčné „předpremiéry“ některých nastudování, následně pak představených v Brně. Za zvlášť přínosnou je třeba považovat tvorbu původní, opírající se o soustavnou autorsko-režijní spolupráci ředitele Stanislava Moši s okruhem domácích skladatelů (Zdenek Merta, Petr Ulrych, Miloš Štědroň, sdružení Střežený Parnass). Bohatá, prakticky stále vyprodaná nabídka „divadla, které mluví, tančí a zpívá“, má přirozeně své kvalitativní výkyvy, nedá se jí však upřít dramaturgická (a také agenturně diplomatická) obzíravost i odvaha riskovat, marketingová podpora, ale zejména systematické uplatňování tvrdých nároků na co největší míru profesionality všech složek konečné jevištní sytézy.
Většině oněch úspěšných titulů (z posledních dvou sezon připomeňme alespoň doma hrané Vlasy, Zahradu divů, Nanu, Kdyby tisíc klarinetů, Jesus Christ Superstar či Josefa a jeho úžasný pestrobarevný plášť), svědčících o námětové různorodosti a zdaleka ne jen pouhé rekreativnosti zvolených předloh, jsme bližší pozornost nevěnovali. Jako malá splátka tohoto dluhu nechť tedy poslouží letmá informace o nedávném mimořádně zdařilém počinu – české premiéře londýnské muzikálové komedie libretisty a textaře Johna Dempseyho a skladatele Dany P. Rowea Čarodějky z Eastwicku.
Trojice osamělých žen středního věku – sochařka Alex, hudebnice Jane a novinářka Sukie – se společným vztahem k ďábelsky záhadnému charismatickému přistěhovalci Darrylovi van Hornovi dostávají do konfliktu s úzkoprse prudérním prostředím amerického maloměsta, jemuž diktátorsky vládne moralistka Felicie Gabrielová. Tento základní příběh má několik navzájem odlišných verzí – od Updikova románu (1984) přes Millerův „hvězdný“ film (1987) po tu divadelní. Osvědčený tým režiséra Moši (vynikající překladatel Jiří Josek, dramaturgyně Pavlína Hoggard, choreograf Igor Barberić, dirigent Jiří Petrdlík, scénograf Jaroslav Milfajt) jej pojímá jako konfrontaci se snivě bezstarostným mládím a zejména jako riskantní, fantaskní, ale blahodárný proces individuální emancipace, hledání a nalezení sebevědomého „já“. Početný, precizně naživo hrající orchestr, pěvecké i pohybové dynamické pojednání davových scén, pointace jednotlivých výstupů a písní, spolehlivé technické triky (pyrotechnické efekty, funkční bazén, „oživlé“ violoncello, destrukce kostela, létání protagonistek aj.) a samozřejmě vhodné typové obsazení v trojích, ba čtverých alternacích – to vše přispívá ke kvalitě inscenace (pohotově již vyšlo i CD), která se v kontextu brněnské muzikálové „líhně“ řadí k těm špičkovým.
Čarodějnický sabat v Brně
Josef Herman 6. březen 2007 zdroj Divadelní noviny
Muzikál Čarodějky z Eastwicku (poprvé v Theatre Royal Drury Lane v Londýně 18. července 2000) napsali libretista John Dempsey a skladatel Dana P. Rowe jak z učebnice. Už ta brilantní vstupní scéna, která svižně určí kontury prostředí a rozdá karty protihráčům! Na jejím konci přijde trumfové eso - ďábel Darryl van Horne. V proslulém filmu Georga Millera (1987) přijede uhrančivý Jack Nicholson v autě a trvá mu to v lijáku dlouho, v Brně se Martin Havelka prostě vynoří z propadla, červeně nasvícený jako v pochybném šantánu. Trochu si na Nicholsona hraje, ale jednak to nevadí, neboť připomenutí kontextu neuškodí, a pak to Havelka nemůže přehnat už proto, že muzikál se od filmu zásadně liší.
Muzikál si polepšil i tím, že se přece jen trochu vrátil k původnímu románu Johna Updika (1984). Ten rozbouřil polemiky kolem feminismu, jehož obrazem jsou tři ženy na prahu středního věku, vyvázané z manželských a kuchyňských povinností. Updike emancipaci žen, jako jednu z revolucí končících šedesátých let, pobaveně glosoval, odtud perzifláž čarodějnic v trochu drzé narážce na čarodějnické procesy coby drastickou zkušenost americké společnosti - vzpomeňme Millerovu hru Čarodějky ze Salemu. Ostatně i my máme Kladivo na čarodějnice. Typologie tří žen, novinářky, hudebnice a výtvarnice (už ta emancipovaná povolání!) odporuje středostavovské americké komunitě. Od jejich svobodomyslného požitkářství, od využívání mužů jen k tomu jednomu, od společných „babinců“ nad Martini, kartami a kecy o sexu nebylo daleko ke zpola vážné a zpola nevážné představě čarodějnického sabatu. V Updikově románu ty tři výtečnice dokonce zahubily manželku budoucího filmového ďábla Darryla van Horna, zatím jen zkrachovaného obchodníčka utíkajícího před věřiteli, který si v zastrčeném Eastwicku doháněl sebevědomí, než ho věřitelé vyhnali i odtud. To až filmaři z něho učinili ďábla a z trojice čarodějnic spíše oběti jeho útoku na zbožné občany, aby měli důvod nafilmovat drastické hororové záběry, v nichž ženy likvidují svého svůdce hodně černou magií. Těžko však pochopíme, proč tak učinily - neměly lepší důvod nežli málo věrohodný strach z odsouzení „slušnou“ společností, kterou okázale opovrhovaly. Není divu, že spisovateli se filmová proměna románu nezdála: Je to film, jaký bych nechtěl vidět dvakrát, ale vydržel jsem sedět až do konce, kdežto k četbě scénáře jsem se nedokázal přinutit.
Muzikálová verze sice z filmu převzala Darryla coby ďábla, leč spíše v rovině „války pohlaví“, tedy tématu Updikova románu. Je to prostě charismatický chlap, jaký se v tom zapadákově dosud neobjevil, konečně ten pravý partner i soupeř emancipovaných paniček. A že je to ďábel? Takových pekelníků prošlo dějinami divadla zástupy a málokdo potřeboval jejich existenci věrohodně zdůvodňovat. Hlavní je jeho iniciační a organizační role v příběhu. Dempsey s Rowem se tak sice vyhnuli tematickému problému filmu, ale přivodili si další zavedením mladých milenců (on je dokonce synem jedné z čarodějek), před nimiž se čarodějky zastydí za své hříchy a Darryla vyženou stejným způsobem jako ve filmu, jen ne tak drasticky. Spíše je tohle čarování jevištně trochu naivní, což kontrastuje s velkorysostí ostatních scén.
Z filmu do muzikálu přišla také ortodoxní moralistka Felicia, tam spíše nevinná oběť ďábelských hrátek, tady poražená místní diktátorka zkostnatělých mravů. Drastické provedení mordu na brněnském jevišti naštěstí zase zkrotlo. Nemohly ovšem chybět jiné filmem proslavené čarodějnické scény, jejich realizace je dokonce podmínkou pro udělení autorských práv muzikálu. V brněnském divadle už prováděli lecjaké triky, ale tak složité věci ještě neřešili. Na něco málo stačila běžná divadelní technika, třeba propadlo, poměrně jednoduchým trikem se „utopí“ manžel Felicie v dřezu na nádobí. Složitější, byť jen mechanickou záležitostí, bylo zborcení kostela, stavby v jevištní velikosti. Vše korunují dva majstrštyky: svádění hudebnice Jane probíhá při vášnivé hře na violoncello (ve filmu na hudbu proslulého cellového koncetru h-moll A. Dvořáka!), které na jevišti oživne, točí se a vzplane, a konečně se jako v nejslavnější sekvenci filmu čarodějky volně vznášejí vzduchem (na to si brněnští zjednali zahraniční odborníky).
Ale i bez toho všeho by příběh, texty a hudba Čarodějek z Eastwicku patřily k tomu nejlepšímu, co v muzikálu v posledním desetiletí vzniklo na pozadí vnějškových atrakcí, historických velkokýčů či selankovitého retrostylu. Čarodějky jako by se vrátily do zlatých časů před půlstoletím, kdy muzikál zpíval, mluvil i tančil k věci, nikoli jen k oblouzení smyslů. Není to náhoda, Dempsey s Rowem mají za sebou podobná díla Zombie Prom (1995, o poměrech na americké střední škole, s prvky hororu) a The Fix (1997, satira o politické korupci). Konečně muzikály s chytrými texty plnými point, kontextů, souvislostí!
Brněnskému úspěchu Čarodějek také výrazně pomohl Jiří Josek překladem nejen dokonale mluvním a zpěvným, ale adekvátní jazykovou a stylovou hravostí, jíž do zdejšího prostředí tlumočí významové nuance příběhu a situací. Že nezapadla snad jediná z četných point, je třeba přičíst k dobru režii Stanislava Moši. Nepotřebuje ďábelské berličky, vystačí s přirozenými uvěřitelnými reakcemi přirozených lidiček, trochu potrhlých, ale takoví jsou všichni, kteří jsou sví a berou trable s muzikálovým nadhledem. Hodně té pohodě prospěla vtipná choreografie Igora Barberiće.
Dokonale vyladěná, technicky komplikovaná company a precizní orchestr je gruntem, na němž stojí typově přesně obsazení sólisté (co s tím udělají alternace, nelze odhadnout). Martin Havelka suverénně reprezentuje trochu namyšlené, ale sympaticky fanfaronské mužství, je to drsný i citlivý chlap, jakému projde na světě a u ženských všechno. Ivana Vaňková jako Alexa, Markéta Sedláčková coby Jane a Alena Antalová v roli Sukie jsou pohledné, zdravě výstřední, volně své postavy provádějí těkavými stavy ženské mysli a duše. Sezpívané jsou famózně! Neméně dokonalá je Zuzana Maurery, navíc musela postavu Felicie dovést do výstřední grotesky. Jejího dojemně bezbranného manžela pod pantoflem Clydea vytvořil Igor Ondříček.
Ďábelský příběh se v Brně hraje spíš o potřebě pustit alespoň občas fantazii na špacír, zablbnout si a zasnít, nežli se zase ponoříme do nudné reality. Je to rozhodně lepší, než debatovat o feminismu nebo se strašit duchařinou. Čarodějky z Eastwicku se staly jednou z nejpodstatnějších muzikálových inscenací Městského divadla, které se zdá být patřičně a právem sebejisté.
Brněnský muzikál
Vladimír Čech 21. únor 2007 zdroj Hospodářské noviny
Čarodějky přičarovaly chlapa, chybí ale hit
Zatímco v podobných produkcích orchestr chybí, v Brně se v orchestřišti poctivě tísní několik desítek hudebníků.
Městské divadlo Brno zvolilo atraktivní titul - v české premiéře uvedlo muzikál Čarodějky z Eastwicku. Stejnojmenný román Johna Updika z roku 1984 (česky 1993) proslavil americký film s Cher, Susan Sarandonovou, Michelle Pfeifferovou a Jackem Nicholsonem v hlavních rolích.
Muzikálová adaptace Čarodějek autorské dvojice John Dempsey (libreto a texty písní) a Dana P. Rowe (hudba) měla světovou premiéru v londýnském Theatre Royal Drury Lane v roce 2000. Osobitým rysem tohoto muzikálu je fakt, že v centru pozornosti nejsou slasti a strasti mladých hrdinů, jak tomu bývá u většiny děl tohoto žánru, ale generace středního věku.
Osamělá trojice, sochařka Alexa, učitelka hudby Jane a místní redaktorka Sukie, se na svých pravidelných babincích začíná nudit, a tak koketuje s představou, že by do jejího usedlého života opět vstoupil muž. A stane se. Záhadně démonický Darryl van Horne je přesně tím, koho pomalu odkvétající dámičky potřebují, aby znovu ožily a aby se v nich s plnou intenzitou probudily jejich magické vlohy. Čarodějky z Eastwicku - ať už mají knižní, filmovou nebo muzikálovou podobu - jsou oslavou vášnivého života.
Inscenaci, kterou režíroval Stanislav Moša, není v podstatě co vytknout. Moša si výtečně rozuměl s choreografem Igorem Barberićem, takže inscenace není chudá na nápady, je náležitě rozpohybována, nechybí ani ironizující nadhled.
V muzikálu se samozřejmě také čaruje, čarodějky skutečně vzlétnou, smyčec sám hraje na violoncello, šlehají pekelné plameny, a pruderní antihrdinka Felicie plive pecky, stříbrný dolar nebo svíčku. Výtvarník Jaroslav Milfajt dopřál Darrylovi vskutku honosnou rezidenci, v níž nechybí bazén.
Zatímco v jiných produkcích zpravidla orchestr supluje playback nebo pouze několik hráčů využívajících chameleonských zvuků syntezátorů, v Brně se v orchestřišti poctivě tísní hned několik desítek dobře sehraných instrumentalistů.
Roweova hudba zabrousí do sfér swingu, spirituálu, středněproudého popěvku i jinam, co však přece jen chybí, je alespoň jedna silná melodie, kterou by šlo považovat za hit. Čarodějky si vysněného chlapa dokázaly přičarovat, na evergreen už zapomněly.
Hlavní role jsou obsazeny dvojmo, většinou však trojmo, v roli Felicie jsou avizovány dokonce čtyři herečky. O premiéře v trojici čarodějek excelovaly Ivana Vaňková (Alexa), Markéta Sedláčková (Jane) a zejména Alena Antalová (Sukie) - bouři nadšení vzbudil její mistrně gradovaný song Jak to mám říct, v němž se silou milostného vzplanutí neobratné žurnalistce rozvazuje jazyk až ke kulometnému neutišení.
Martin Havelka se v roli Darryla vyžívá, netřeba se divit, že jsou jím čarodějky skutečně posedlé. Šťavnatý překlad Jiřího Joska neopomněl Darrylovu zemitost kolorovat i jadrnějšími výrazy, které však Havelka servíruje s humorným nadhledem.
Čarodějky z Eastwicku. Muzikál pouze pro dospělé!
Rytmus života 19. únor 2007 zdroj Praha
Nový muzikál z Brna se vyznačuje spoustou
erotických scén, drsných slov a přehršlí dosud nevídaných triků!
Premiéra „Čarodějek z Eastwicku“ zaplnila Městské divadlo v Brně až po střechu. Aby taky ne, vždyť kdo by nechtěl vidět Alenu Antalovou vznášející se vzduchem nebo herce šplouchající se v pravém bazénu přímo na jevišti?!
Zazářila i přes těžké nastuzení!
Pilíři představení byli zejména Martin Havelka v roli démonického Darryla a Alena Antalová jako Sukie. Excelentní výkon herečka podala i přesto, že ji těsně před premiérou sklátila jakási viróza: „Včera jsem byla v lékárně, jsem úplně hotová,“ prozradila kolegům.
Hodnocení muzikálu
Nový počin brněnského divadla diváka nudit nebude! Bravurní herecké výkony a spousta dosud u nás neviděných triků: létající herečky, bazén uprostřed jeviště, před zraky diváků rozkvete a uzraje třešňová alej!
Chtějí rock nebo blues a mají v sobě ďábla
Jiří P. Kříž 17. únor 2007 zdroj Právo
Mošovy Čarodějky z Eastwicku nejsou bolitem, září a sviští dál kosmickou rychlostí
Vadí, nebo nevadí, že si jenom málokterý z nadšených diváků po premiéře nového jedinečného muzikálu v Městském divadle Brno uvědomí historické, politické, společenské a kulturní souvislosti? Tím znamenitým dílkem, u nás představujícím absolutní dosažitelnou kvalitativní špičku, jsou Čarodějky z Eastwicku Johna Dempseyho a Dana P. Rowea.
Jestli se po premiéře Čarodějek ještě najde někdo, kdo by zapochyboval o prvních houslích MdB v kontextu evropském, věřte, že je hoden označení musomus. Slovo je to už mrtvé, známé jen obzorům vzdělaného jezuity Jana Blahoslava. Odpůrce umění a vzdělaností značí blbce, abych naší době přiblížil.
S Evropou u nohou
Snad nejprve poklona realizačnímu týmu. Překladateli Jiřímu Joskovi, který spolu s Michaelem Prostějovským patří k tomu nejlepšímu, co se v Česku muzikálem obírá. Jenom si tak odskočil od Shakespeara či Saroyana... Režiséru Stanislavu Mošovi, kterému misomusové (ano, blbci) vyčítají ledasco, ale jeho nedostižné úspěchy doma i v Evropě mu mohou jen závidět. Kéž by si to mé rodné Brno uvědomilo zřetelněji!
Choreografovi Igoru Barberićovi. Patří už do Mošova týmu, umí být originální a dělá čest rodnému Chorvatsku, nad kterým Češi povýšeně ohrnují rozbitý pysk. Scénografovi Jaroslavu Milfajtovi se smyslem pro realistický detail, ale i nadsázku. Kostymérce Andrejce Kučerové, která by si za nevyčerpatelnou invenci zasloužila už nejmíň Řád práce.
Nevím proč, ale vždycky na konci se uvádí dramaturg. V případě Čarodějek kouzelnic Pavlína Hoggard, která mně i korektorům zakazuje příponu -ová. Řemeslu rozumí a je Batmanem v ženských šatech. Potkat ji můžete současně ve West Endu i na Brodwayi. Najděte mi v Česku její generace někoho v muzikálovém oboru stejně vzdělaného!
Další souvislosti
Stačí, když jediným lákadlem k návštěvě Hudební scény MdB zůstane stejnojmenný film Georga Millera (1987). S Cher, Susan Sarandonovou, Michelle Pfeifferovou (ty mi žádnou příponu zakázat nemohou) a s božským Jackem Nicholsonem v roli ďábelského Darryla. Brněnská inscenace diváky ani ve srovnání s filmem nezklame!
Zatvrzelým intelektuálům pohrdajícím muzikálem napovím, že film i scénická verze Čarodějek jsou realizací magického románu Johna Updikea. A to už je pro lidi od literatury pěkná autorita. Ne-li, tedy viz výše - misomusové (blbci)! Každý rád vzpomínáme na setkání s ním na slavné, vyvzdorované, nanejvýš podezřelé brněnské výstavě Americké divadlo dneška v Domě umění (1986).
Updikeův Eastwick je v Nové Anglii. Kousek odtud bylo koncem 17. století v Salemu oběšeno (v Americe se neupalovalo) nebo umučeno v čarodějnických procesech několik desítek lidí. To zase pro historicky vnímavé... A konečně Alexandra Berková nejlíp posoudí, jak se maskulinum Updike vyrovnalo s feministickými charakteristikami čarodějek Alexy, Jane a Sukie. V románu myslím znamenitě, v muzikálu už to tak nepadá na jeho hlavu.
Sedmikrásky nad Brnem
Pro premiéru Čarodějek z Eastwicku se Mošovi podařilo do jednoho večera soustředit absolutní současnou muzikálovou špičku.
Především Martin Havelka, jehož Darryl si nezadá s Nicholsonem (napadlo mě srovnávat ty dva už při divadelní inscenaci Přeletu na hnízdem kukačky). Havelka ďábla hrát nemusí, on jím je: plebejsky neurvalým, ženské přitahujícím, kritika s divadlem smiřujícím. Závratná hercova cesta od Pospíšilova, Brüstlova a Trnkové-Hauserové Bramborového dne kdysi v Huse na provázku!
Ivana Vaňková, Markéta Sedláčková, Alena Antalová - čarodějky! Přesné, i když jejich typům přízpůsobené. Herecké muzikálové drahokamy, bez konkurence! Suverénní, dokonalé! A ke všemu po čertech krásné, Sedláčková s Antalovou dokonce mateřsky. Antalová v noblesní samodruhosti.
Ján Jackuliak coby skřet Fidel. Takřka němá role, ale ten výkon! Bravo! Igor Ondříček - manželstvím se propíjející Clyde končící život v drtičce na odpadky. Bravo! Zuzana Maurery - protivná fýrerka Felicie. Bravo! A naši mladí Mária Lalková, Dušan Vitázek - Jeniffer a Michal...
Preofesionalita, a to jsem vyjmenoval jen hlavní role premiérového obsazení, nikoli alternující Blanarovičovou, Gazdíkovou, Coufalovou-Vidlákovou, Čvančarovou, Gazdíka, Štěpána, Saghera, Němce, Herfortovou, Bartolšicovou, Fojtovou, Uličníka...
Nemohl jsem Moravě (Praze nechejme její propadákovou komerci) oznámit číslo lepší, než jsou Mošovy Čarodějky z Eastwicku. Muzikál z evropské špičky!
Brněnské čarodějky: sexy podívaná
Luboš Mareček 16. únor 2007 zdroj MF DNES
Lidem, kteří nad tuzemskými muzikály (často oprávněně) ohrnují nos, brněnské Čarodějky z Eastwicku vypálí rybník. Titul je hudebně zajímavý, má nápaditou story, je zábavný, nikoli však plytký.
Jen se šestiletým zpožděním dorazil kus Američanů Johna Dempseyho a Dana P. Rowe do Česka. Muzikálu předcházel slavný román Johna Updika a poté známý film s Jackem Nicholsonem. I v muzikálovém balení jde o příběh tří zamindrákovaných žen. Charizmatický svůdce Darryl půvabné trio vrátí do aktivního pohlavního života, ale podstatnější je, že ženám dodá sebevědomí. V muzikálu je proutníkem sice pekelně otrlým, není však jako ve filmu přímým vyslancem inferna. Jeho ďábelský vliv prýští odjinud. Darryl nemá komplexy, pohrdá banalitou maloměsta stejně jako jeho pseudomorálkou.
Chválu české podoby Čarodějek lze začít u překladu Jiřího Joska, který neztrácí švih. V takto rozjeté story může Darryl před svým ponížením klidně zpívat, že je nutné „chlapem s gulama být“. K dalším kladům patří „plnotučné“ hudební nastudování Jiřího Petrdlíka. Zvuk orchestru je krásně plný, místy swingující muzika šije nejen nohama účinkujících.
Režisér Stanislav Moša si je vědom, že pracuje s žánrem, od kterého se čeká zejména show. Publikum pyrotechnickými efekty zasype naštěstí přiměřeně a nezahluší hlavní ideu díla, v němž nejde o nesmrtelnou duši, ale o svobodné já. První půli ukončí divácky atraktivním levitováním hrdinek, které se vznesou ke stropu jeviště. Technické vymoženosti scény umožní na pódiu odhalit i bazén téměř s pěti tunami vody.
Korunou zůstanou premiérové výkony čarodějek. Alena Antalová, Markéta Sedláčková a Ivana Vaňková jsou zkušené muzikálové herečky. Svého pekelníka ustál také Martin Havelka. Jeho hormonální štvanec Darryl vtipně balancuje mezi směšností přefouklé maskulinity a nutkavou neodbytností sukničkáře. Hvězdou večera je Zuzana Maurery jako odpudivá Felicie, držící svého manžela a de facto celý Eastwick pod pantoflem. Bravurně zvládá party, které patří k nejtěžším.
Moša nestvořil pouze načinčanou hudební komedii. Všechny inscenační složky k sobě obdivuhodně přiléhají a doplňují se. Brněnská muzikálová novinka představuje moderní hudební divadlo v nejlepším slova smyslu. Dobře napsaný a udělaný muzikál může být inteligetní zábava. A navrch skutečně „sexy“ podívaná.
Oslnivé Čarodějky
Jan Šmikmátor 13. únor 2007 zdroj Rovnost
Nový hit a magnet na diváky se zrodil v Městském divadle Brno. O uplynulém víkendu se tam konala česká premiéra muzikálu Čarodějky z Eastwicku režiséra Stanislava Moši.
Velké muzikálové plátno využilo mnoho z takřka neomezených možností, které nabízí technické zázemí nové budovy Hudební scény. Scénograf Jaroslav Milfajt odvedl tradičně výbornou práci, stejně jako autorka kostýmů Andrea Kučerová. Inscenaci navíc svým jménem „okořenila“ pražská herečka Yvetta Blanarovičová.
Příběh je prostý: tři ženy počínajícího středního věku si vysní chlapa (s velkým Ch), který v úzkoprsém Eastwicku vzbudí velký rozruch.
Jak v pátek na generálce, tak při nedělní premiéře podala v roli jedné z čarodějek výtečný výkon Radka Coufalová-Vidlák. Nominaci na Thálii za loňský rok má v kapse, za Sukie by si mohla vysloužit další.
Pochvalu si zaslouží i Lenka Bartolšicová za Felicii Gabrielovou a Ján Jackuliak v roli Darrylova sluhy Fidela.
Swingující muzikál Čarodějky z Eastwicku nabízí slušnou podívanou a společně s kusem Cikáni jdou do nebe se bude prát o nejúspěšnější muzikál této sezony.
Čarodějky z Eastwicku
David Kroča 1. prosinec -1 zdroj Český rozhlas 3, Vltava
Muzikál Čarodějky z Eastwicku nabízí brněnské Městské divadlo teprve šest let po jeho světové londýnské premiéře. Tento husarský kousek se scéně na Lidické ulici nejspíš vyplatí, neboť muzikálová verze úspěšného románu i filmu za svými předlohami v ničem nezaostává. Základní dějovou linku tvoří příběh tří ušlápnutých žen středního věku, které dosud marně touží po vzrušení uprostřed nudného maloměsta. Jejich skryté touhy naplní příchod ďábelského Darryla, který nejenže všechny tři kamarádky svede, ale naučí je také žít život naplno.
V muzikálové adaptaci na rozdíl od obou předloh nejsou dominantní hororové scény ani existenciální faustovské motivy. Režisér Stanislav Moša inscenuje Čarodějky z Eastwicku jako muzikálovou komedii, v níž sice diváka vystraší dávky černého humoru, ale vlastně nic osudového se tu neřeší. Výrazněji z proklamovaného labyrintu témat vystupuje myšlenka znovu získaného sebevědomí, jejímž nositelem je svůdný Darryl. Sochařku Alexu naučí vášnivě tvořit, violoncellistku Jane zasvětí do tajů hudby a v koktající novinářce Sukie probudí schopnost mluvit bez zábran.
V čarodějném působení na obyvatelky Eastwicku protagonistovi pomáhají scénické a kouzelnické efekty. Výtvarník scény Jaroslav Milfajt vytvořil magický interiér Darrilova honosného sídla s rozlehlým schodištěm a funkčním bazénem, ale diváky může překvapit také violoncello, které samo tahá za smyčec, nebo skutečné létání čarodějek nad jevištěm. Choreografie Igora Barberiće je sympatická tím, jak ironizuje klasický sborový tanec muzikálových produkcí: nejzdařileji patrně ve scéně, kdy rádoby spořádaní občané města pod vedením samozvané ochránkyně morálky Felicie obrazně i reálně perou špinavé prádlo.
Úspěch inscenaci zaručuje především hvězdné obsazení hlavních rolí, které jsou zpravidla až třikrát alternovány. Při představení, které jsem navštívil, jasně dominovala Yvetta Blanarovičová v roli černovlasé sochařky Alexandry. Proměnu znuděné matky dospělého syna v atraktivní dámu zvládla s hereckou lehkostí a bezprostředností. Velmi úspěšně jí v pěveckých číslech i hereckých výstupech sekundovaly Markéta Sedláčková jako hudebnice Jane a Radka Coufalová-Vidlák v úloze roztržité novinářky Sukie. Coufalová také zaujala strhující interpretací písně Jak mám to říct, po níž ji publikum zaslouženě odměnilo ovacemi. V roli pekelného Darryla se střídají Petr Gazdík, Petr Štěpán a Martin Havelka. Na výstupech suverénního Petra Štěpána bych rád ocenil sebeironii, s níž promyšleně vystavěl figurku charizmatického lovce žen, který bere svádění jako své výsostné poslání.
Nepochybně nečekaným dojmem zapůsobí na diváky u nás dosud neznámá hudba, kterou v Brně hraje více než třicetihlavý orchestr pod vedením Jiřího Petrdlíka. Muzikál střídá různé žánry od klasického swingu až po spirituály a nabízí také řadu náročných songů, které dokonale fungují v rámci představení, ale po jeho skončení si je pobrukovat nebudete. Snadno zapamatovatelná melodie Čarodějkám z Eastwicku zkrátka chybí. V tom je ale možná podstata jejich výlučnosti: jde o muzikál netuctový, působící svou magickou atmosférou právě teď a tady.
Pozvání do divadla
J. G. Parma 1. prosinec -1 zdroj Boskovické noviny
Městské divadlo Brno se může pyšnit tím, že jako jedno z mála dostalo souhlas od spravující agentury k uvedení muzikálu Johna Dempseyho a Dana P. Rowea Čarodějky z Eastwicku, který se proslavil filmovým zpracováním.
Nutno říci, že se s obrovským ohlasem setkal i v brněnském provedení a lze očekávat, že další muzikálový počin, opět v režii Stanislava Moši, nenechá jedno místo Hudební scény volné.
Jak je zvykem při podobných představeních, jsou role opět alternovány. Při premiéře, kterou jsem sledoval, bylo obsazení vskutku skvostné. Všech rolí, i když zmíním pouze hlavní. Alexandru hrála a zpívala Ivana Vaňková, Jane Markéta Sedláčková a Sukie Alena Antalová. Dal jsem přednost dámám, takže až nyní jmenuji v roli Darryla Martina Havelku.
Inscenace oplývá nejen povedeným dějem, ale i nebývalými, až kouzelnickými jevištními fintami.
Na Činoherní scénu byla uvedena adaptace textu J. A. Komenského Labyrint světa a ráj srdce v úpravě Aleše Bergmana (rovněž režie) a Jana Šotkovského. Pokud jsou pamětníci dávného uvedení stejného tématu ve zpracování Ludvíka Kundery v Divadle Husa na provázku, nenajdou podobnost.
V současné inscenaci jsou dva průvodci, a to Všudybud (Jan Mazák) a Mámení (Radka Coufalová -Vidlák), avšak v roli Poutníka se střídají pro každou kapitolu, s jedinou výjimkou, vždy jiní herci a herečky.
Lze říci, že představení je vcelku srozumitelným podáním textu klasika a jistě by mohlo sloužit jako vítané doplnění školní výuky. I když i dospělí v něm najdou svoje zrcadlení.
Strhující Čarodějky
Iveta Macková 1. prosinec -1 zdroj Kult
Divoká ohnivá show s kouzelnickými kousky – tak je možné charakterizovat nejčerstvější premiéru Městského divadla Brno – muzikál Čarodějky z Eastwicku Dana P. Roweho a Johna Dempseyho, který uvedla v české premiéře Hudební scéna v režii Stanislava Moši.
Pouhých šest a půl roku od světové premiéry v londýnském Theatre Royal Drury Lane (18. července 2000) vstoupily muzikálové Čarodějky na česká divadelní prkna a nutno říci, že s bravurou. MDB usilovalo o jejich autorská práva již před lety, ale nakonec muselo nejprve ukázat, že si poradí s muzikálem Oliver Lionela Barta a teprve poté smělo sáhnout po Čarodějkách.
Děj Čarodějek je situován do Eastwicku a vypráví příběh tří dospělých osamělých žen, které se na jednom ze svých sedánků rozhodnou vyčarovat si ideálního muže. To se jim zdaří, jejich životy naberou nebývalé obrátky a rozhýbou i dosavadní zaběhnutý rytmus městečka. Režisér Moša velmi trefně zvolil typové obsazení jednotlivých rolí (hlavní mají až tři alternace), podařilo se mu skutečně na sto procent sladit a doladit všechny prvky inscenace, akce i situace. Celková atmosféra je navíc umocněna početným živým orchestrem, který hraje pod taktovkou Jiřího Petrdlíka. Původně syntetické nástroje orchestru jsou přearanžovány pro nástroje živé, což činí stylově a žánrově rozmanitou hudební složku barevnější a bohatší.
V roli ideálního muže se v první premiéře představil Martin Havelka. Jeho Darryl nepostrádá sexappeal, šarm ani laškovnost, která je tomuto herci vlastní. Stejně jako Alena Antalová (Sukie) hrál, tančil i zpíval s naprostou lehkostí a přirozeností. Antalová (ač v pokročilém stadiu těhotenství a rozhodně nelze ani pomyslet, že by ji v hereckých úkolech snad díky tomu někdo šetřil) odvedla bezesporu nejlepší herecký výkon večera. Suverénním projevem počínaje, přes taneční kreace, gesta, výraz až po naprosto perfektní pěvecký výkon, včetně obdivuhodné interpretace obtížné písně Jak mám to říct, po jejímž odzpívání ji publikum odměnilo dlouhým nadšeným potleskem. Její skutečné těhotenství, které se na konci představení stalo součástí závěru muzikálu, bylo navíc jakýmsi (ač neplánovaným) mimočasovým umocněním v muzikálu hraného nového početí, patřícího k závěru komedie.
Ivana Vaňková (čerstvě nejoblíbenější herečka divadla) rovněž s přirozenou lehkostí projevu ztvárnila postavu sochařky Alexandry s náležitou ženskostí, obratností, dobrým pěveckým, hereckým i tanečním umem. Další čarodějku si zahrála Markéta Sedláčková. I ona dala své Jane osobitost, stud, naivitu, hravost… Ačkoli všechny čarodějky podaly solidní herecké, pěvecké i taneční výkony, nejsuverénnější, nejobratnější a nejpřirozenější projev měla jednoznačně Antalová – bez jediné chybičky, zaváhání.
Samostatnou kvalitou inscenace jsou kouzelnické efekty, včetně opravdového létání ve výškách nad jevištěm. Hravá, vtipná a poutavá scéna s alejí stromů, bazénem, kostelíkem a mnohým dalším je dílem Jaroslava Milfajta. Hraje se v takřka soudobých kostýmech Andreji Kučerové a v moderním překladu Jiřího Josky.
Nová muzikálová komedie srší vtipem, životem, je nakažlivě hravá a dovádivá. Její magické a komediální téma je nosným pilířem, na jehož vrcholku se tyčí perfektní herecké výkony ústředních představitelů. Nastudování Čarodějek rozhodně nenechává publikum jen tak sedět na židlích a sledovat. Naopak premiéroví diváci měli problém se udržet na sedadlech a nevyběhnout na jeviště – a to je ta nejlepší vizitka, jakou si může divadlo vůbec přát!
Čarodějkám Eastwick nestačil - s úspěchem se zabydlely v Brně
Vladimír Čech 1. prosinec -1 zdroj Kam č. 4
Muzikál Čarodějky z Eastwicku, který měl světovou premiéru v londýnském Theatre Royal Drury Lane 18. července 2000, je adaptací dvou stejnojmenných předloh - románu Johna Updika (1984, česky 1993) a i u nás promítaného filmu s Cher, Susan Sarandonovou, Michelle Pfeifferovou a Jackem Nicholsonem (1987). Jeho autory jsou John Dempsey (libreto a texty písní) a Dana P. Rowe (hudba).
Čarodějkám Eastwick zjevně nestačil, a tak svá tenata nejnověji rozprostřely na Hudební scéně Městského divadla Brno, dokonce v české premiéře (10. 2. t.r.). Tamní zabydlení pod režijním dozorem Stanislava Moši jim evidentně svědčí, což kvituje s povděkem i nadšené publikum.
Charakteristickým rysem této muzikálové komedie je to, že v centru pozornosti není mládí, nýbrž zástupkyně střední generace, které stojí na prahu svého odkvétání, čemuž nemůže zabránit ani jejich obdaření magií. Ze stále více se připomínající letargie jim odpomůže vysněný chlapák Darryl van Horne, který v nich probudí plnokrevný život. Tato myšlenka vyznívá i v Brně naplno, přestože v mladistvých představitelkách zdejších čarodějek sotva lze vidět dámy středního věku.
Mošova inscenace (za „druhého režiséra“ lze považovat znamenitého choreografa Igora Barberiće) je náležitě barvitým a rozpohybovaným hudebním divadlem, v němž své dostávají jak oči, tak uši. Pravda, sluchový orgán by mohl přece jenom trochu žehrat, že si neužije žádného chytlavého hitu, a milovníci reportážní zkratky se u tohoto více než tříhodinového představení ke konci také asi zavrtí, ale což! O nápady tu nouze není, přičemž se tu samozřejmě i čaruje: čarodějky se skutečně vznášejí, smyčec sám hraje na violoncello, vyšlehnou pekelné plameny, pruderní Felicie plive pecky, stříbrný dolar, svíčky apod. Bát se však nemusíte, ani nejste nikterak pohoršení - vše je naservírováno s ironizujícím nadhledem.
Scénograf Jaroslav Milfajt dopřál čertíkovi Darrylovi luxusní rezidenci i s bazénem, v němž se tento don Juan prohání jako ryba ve vodě. Andrea Kučerová navrhla kostýmy, které na tělech prostých obyvatel Eastwicku prozrazují fazony ą la „mírné retro“.
Pod hudebním nastudováním je podepsán Jiří Petrdlík, který také řídil premiéru (alt. Dan Kalousek). V Brně poctivě muzicíruje několik desítek instrumentalistů, zatímco v zahraničí se spoléhá na playback nebo na několik „všemocných“ syntenzátorů.
Stěžejní role jsou obsazeny dvojmo, většinou však trojmo, v roli Felicie jsou avizovány čtyři představitelky. V triu čarodějek o premiéře veleúspěšně Darrylovu kouzlu podléhaly Ivana Vaňková jako sochařka Alexa, Markéta Sedláčková coby učitelka hudby Jane a Alena Antalová jako místní redaktorka Sukie. Způsob, jakým ta podala song Jak to mám říct, v němž se obvykle zadrhávající žurnalistka vlivem Darrylova chlapáctví postupně rozpovídá do prestissimové kanonády, je kapitola sama pro sebe.
A že jsou eastwicko - brněnské čarodějky Darrylem doslova uhranuty, to jednoznačně hovoří ve prospěch jeho premiérového představitele Martina Havelky. Aby jeho sexappeal, nedejbože, četnými reprízami nevyšuměl, vyžívají se v Darrylovi rovněž Petr Gazdík a Petr Štěpán.
