Grand Hotel. Skvělý muzikál plný bizarních figurek
Vítězslav Sladký 20. září 2020 zdroj www.musical-opereta.cz
….Mám-li hovořit o režii Stanislava Slovák nebo o výtvarné koncepci scénografa Jaroslava Milfajta a kostýmních návrhářek Andrey a Adély Kučerových, lze vše říci jedním slovem: RAFINOVANOST. Děj plyne v dráždivé atmosféře meziválečného Berlína, šlechta má v celé Evropě na kahánku, bohatí lidé jsou bez peněz a z lupičů se stávají boháči… Jak příznačné i pro dnešní dobu. Ale za fasádou s nápisem Grand Hotel Berlin je pořád vše v pořádku. Ale jen… jakoby, použiji-li dnes módní výraz. To vše na pozadí secese a art deco, v době skomírající operety a nastupujícího období swingu, jazzu a shimmy. Slovákova režie je příkladně přímočará, s jednotlivými postavami si skvěle pohrává, podobně stylově čisté jsou kostýmy. Scénické přestavby probíhají rychle, během představení se ani vteřinu nenudíte… Ideální muzikál? Brňané jsou mu tentokrát hodně blízko.
V Grand Hotelu neexistuje hlavní role, ani tu nenajdete ústřední mileneckou dvojici. I když… možná? Každopádně velkých rolí je tu minimálně sedm, osm. Pro mě osobně je tou největší postava smrtelně nemocného židovského účetního Otto Kringeleina v podání naprosto ohromujícího Oldřicha Smysla. Jeho herectví je střídmě strhující, dokáže vyvolat pochopení i soucit se člověkem, který tak nějak celý život mamonil penízky, aby si v jeho závěru uvědomil, jak jsou k ničemu. Finále si chce užít ve velkém stylu. Narozdíl od většiny z nás k tomu má odvahu. I proto nachází přátelství, pochopení… a lásku. Oldřich Smysl ani ve vteřině nepřehrává, je autentický, stejně jako jeho líčení – tak trochu vyhublý a žlutý… Snadno uvěříte, že má rakovinu, anebo aspoň tuberkulózu. Protikladem k této v podstatě civilního postavě stojí role stárnoucí tanečnice Jelizavety, jež se stala hereckým koncertem Markéty Sedláčkové. Jde o figuru extrémně stylizovanou, náladovou, v mnohém směšnou… Umělkyni, která neumí v pravý čas z jeviště odejít, pomáhá tvořit iluzi celé její panoptikum, ať už se jedná o impresária (Zdeněk Junák), manažera (Karel Mišurec) nebo extrémně věrnou společnici Raffaelu (Pavla Vitázková). Markéta Sedláčková je ikonou Grand Hotelu, podobně jako Liliana Montevecchi. Bezchybně hraje, zpívá i tančí. A pak je tu okouzlující baron bez peněz, charismatický bídák Felix Von Gaigern. Hraje-li ho Kristian Pekar, nejspíš vám bude tenhle zchudlý šlechtic, lhář a zlodějíček dokonce sympatický. Podobně jako Frieda Flamm, pohledná sekretářka a zapisovatelka, toužící jako každé pěkné děvče po kariéře v Hollywoodu. Marta Matějové touží nádherně naivně, má krásnou tvář, skvěle tančí a uvěříte jí každou repliku. Pěvecky je náročný part na hranici jejích možností. Dokonale cynickým doktorem Otternschlagem se znetvořenou tváří, který komentuje a posouvá děj, byl Lukáš Janota. V dalších rolích uspěli Ondřej Biravský, Jonáš Florián, Patrick Földeši, Milan Němec, Marek Kolář, Martina Severová a další.
Každý velký muzikál (i opereta) má své speciální baletní číslo: Zde excelují Barbora Remišová a Michal Matěj jako dokonale sehraný taneční pár v atraktivní choreografii Hany Kratochvilové. Hraje a zpívá se v libozvučném překladu Zuzany Čtveráčkové za přispění dramaturgyně Kláry Latzkové. A samozřejmě – co by byl muzikál bez kvalitního živého orchestru. Ten brněnský vedený dirigentem Františkem Šterbákem nenechá nohy diváků v klidu, ať už se hraje give, chacha, shimmy nebo swing.
Grand Hotel v nastudování Městského divadla v Brně je skvělou podívanou. Muzikálem, který zase hraje, tančí a zpívá. Top muzikálem, který stojí za to vidět a slyšet.
Muzikálová verze oscarového snímku měla premiéru v Brně
Peter Stoličný 7. září 2020 zdroj www.kultura21.cz
…Režisér Stanislav Slovák s dramaturgyní Klárou Latzkovou asi nemuseli do libreta v překladu Zuzany Čtveráčkové velmi zasahovat. V Brně se podařilo díky scénografovi Jaroslavovi Milfajtovi vytvořit autentické prostředí hotelu v tehdy módním stylu na pomezí secese a art deco, prvky kubismu. Průhledné skleněné vitráže, elegantní schodiště i klasické módní interiéry v napodobeninách dřívějších slohů. Vše pro luxus a pohodlí návštěvníků hotelu. Proměny stavby díky kvalitní jevištní technice Hudební scény byly rychlé, na principu filmového střihu. To se to hraje v tak dokonalé dekoraci. To se to režíruje!
Je třeba přiznat, že právě takové možnosti přestaveb kladou velké nároky na režii i pohyb protagonistů v mizanscéně. Hudební nastudování Františka Šterbáka bylo důsledné, v barvě orchestru zněly všechny melodie příjemně a přirozeně, citlivě se také orchestr srovnával se zpěvnými party, byť i v dnešní době mikroportů to není vždy jednoduché (zvuková režie Filip Barák). Kostýmní výtvarnice Andrea a Adéla Kučerovy si pohrály s vyjádřením té krásné shimmy módy dvacátých let. Postavy byly oblečeny přesně podle toho, jakou povahu na scéně hrály. Ještě je nutné zmínit se o choreografii Hany Kratochvilové. Ty tance přesně vyjadřovaly dobu svého vzniku a nápady se podřizovaly dobovému hudebnímu koloritu. Tanečníci, Barbora Remišová a Michal Matěj odvedli příkladnou souhru a vhodně doplnili atmosféru scény.
Prostor pro mnohovrstevnaté výkony
Herecky, pěvecky i pohybově byli, jak je to v tomto divadle zvykem, všichni na vysoké interpretační úrovni. Divácky zvlášť zaujal výkon Kristiana Pekara, jako barona, dlužícího všude a všem. Je to nešťastník s fešáckým zjevem, dost komplikovaná postava podvodníka a současně citlivého člověka. Vždyť také jediný je v příběhu usmrcen. Tady si asi autoři muzikálu trochu vystřelili z klasického umíráni ve velkých operách. Podobně jako je vyřešen konec Verdiho Maškarního plesu, kde Renato probodne hraběte Richarda a ten pak ještě, skoro mrtvý, zpívá náročnou árii, stejně se chová náš hrdina, baron.
Kouzelná byla v Hotelu stárnoucí prima balerína, hraná Markétou Sedláčkovou. Ufňukaná, okolím rozmazlená k uzoufání a později nádherně zamilovaná do barona. Svým mnohavrstevným výkonem zaujala také Marta Matějová, jako Frieda Flamm. Její rozsah od stydlivé holky toužící po kariéře v Hollywoodu, až po její náročné až bujaré taneční kreace, to byl výkon, hodný obdivu. Nejenom mladí zde měli prostor. Generální ředitel v podání Milana Němce byla také zajímavá role člověka, zvyklého na přepych a nadřazenost, který se najednou ocitá v beznadějné ekonomické situaci. Další a další postavy by si zasloužily zvlášť jmenovat. Celý příběh si zaslouží díky režii i samotné herecké, pěvecké, pohybové práci pochvalu. Ta patří všem, kteří se o zdařilý muzikál zasloužili.
Muzikál Grand hotel se v Brně vydařil. Hudební scéna byla zaplněna obecenstvem v nezbytných rouškách a podlesk v závěru, ve stoje, nebral konce. Takže bez váhání lze dát této inscenaci hodnocení 100%.
Grand Hotel je plný zpěvu, tance a zajímavých osudů
(tr) 7. září 2020 zdroj www.brnozurnal.cz
Plakáty na světoznámý broadwayský muzikál Grand Hotel visely po Brně už na jaře, v důsledku pandemie muselo Městské divadlo Brno premiéru na Hudební scéně odložit až na sobotu 5. září. Hrálo se již několikrát před premiérou a ohlasy byly velmi kladné. O tomto opusu mluvili v divadle již před třemi roky, mezitím uvedli neméně věhlasné muzikály Spamalot a Poslední loď. Českou premiéru Grand Hotelu režíroval Stano Slovák, použil překlad Zuzany Čtveráčkové, hudebně nastudovali František Šterbák a Ema Mikešková. Živý divadelní orchestr produkující příjemné swingové melodie divák nevidí.
Grand Hotel patří k tomu nejlepšímu z muzikálů. Autora hudby Maury Yestona zná publikum Městského divadla Brno z titulů Titanic a Nine. Tentokrát se podíleli na textech a hudbě ještě Luther Davis a Robert Wright. Všichni byli po světové premiéře na Broadwayi v listopadu 1989 nominováni na Tony Awards ve dvanácti kategoriích, včetně nejlepší původní hudby. Libreto napsal George Forrest na motivy románu Vicki Baumové. Divák je uveden do luxusního prostředí berlínského Grandu v roce 1928. Sleduje osudy stárnoucí ruské primabaleríny na jejím posledním turné, zchudlého barona ohrožovaného věřitelem, ambiciózní stenografky, těžce nemocného židovského účetního a generálního ředitele velkého průmyslového podniku. Objevuje se též nevyspalý recepční očekávající narození syna. Dějem provází lékař poznamenaný na obličeji zraněním ze světové války v podání Lukáše Janoty (na premiéře) nebo Lukáše Vlčka. K tomu ovšem ještě další postavy dotvářející atmosféru nastupujícího nacismu. A tanečníci v nápadité choreografii Hany Kratochvilové. Na sobotní premiéře tančili Barbora Remišová a Michal Matěj, sólo ke konci prvního dějství mělo dlouhý potlesk. V inscenaci je celá řada tanečních scén, jak se sluší na show v prvotřídním hotelu.
Postava Friedy Flamm, zmíněné stenografky, byla velkou příležitostí pro Martu Matějovou, která výborným zpěvem, slovem i pohybem vykreslila temperamentní dívku ve složitých situacích. S rolí si poradila i alternující Kristýna Daňhelová. Složitou postavu primabaleríny Grushinské na premiéře bravurně, s patosem a vášní předvedla Markéta Sedláčková. Její sekretářku Raffaelu Ottanio vyzpívala noblesní Pavla Vitázková (alternuje Diana Velčická). Zpívá spíše šansony než árie, můžeme-li trochu zateoretizovat. Svých rolí se na vysoké úrovni zhostili rovněž Kristian Pekar, Oldřich Smysl a Milan Němec, ztvárňují barona, nemocného účetního a generálního ředitele (Aleš Slanina, Radek Novotný a Robert Jícha).
Andrea a Adéla Kučerovy navrhly dobové kostýmy, slušely dámám (klobouček Pavly Vitázkové) i pánům. Výtvarník Jaroslav Milfajt vytvořil secesní interiér velké hotelové dvorany s výraznou podlahou, kam se ve hře světla a tmy vešly i dramatické scény v hotelových pokojích. Režisér Stano Slovák se svými lidmi vytvořil inscenaci, která svým spádem připomíná film. Divák se nenudí, neodchází o přestávce a Grand Hotel doporučí kamarádům a známým. Muzikál má zajímavou historii, kterou podrobně líčí statě v programu k inscenaci.
V tomto muzikálovém hotelu se vám bude líbit
Luboš Mareček 6. září 2020 zdroj www.mestohudby.cz
Do luxusního berlínského hotelu roku 1929 zavede diváky nový muzikálový titul Městského divadla Brno. Na zdejší Hudební scéně se včera odehrála česká premiéra už zjara připravovaného titulu Grand Hotel. Čeká vás pulsující příjemná retro podívaná, v níž se nešetří chytlavými swingujícími melodiemi ani emocemi všeho druhu.
Muzikál vznikl podle knihy Vicki Baumové (1888–1960) Lidé v hotelu z roku 1929, tato próza byla o tři roky později také zfilmována. Její autorka – rakouská spisovatelka, emancipovaná žena, novinářka a harfenistka židovského původu byla zosobněním výmarského modernismu a sebevědomě se dokázala prosadit v mužské společnosti. Příběh lidí z hotelu posléze zažil přerod z filmové verze v muzikál roku 1958 pod názvem At the Grand. Tato první muzikálová adaptace (autoři hudby a písňových textů Robert Wright a George Forrest se v ní spolu s libretistou Lutherem Davisem rozhodli děj přesunout do Říma) ovšem nezaznamenala úspěch, titul se nedočkal ani broadwayské premiéry.
V osmdesátých letech se autoři k námětu vrátili, ale tvůrčí trio se obávalo, že se opět nepovede inscenaci zdárně dovést na Broadway. Skladatel Maury Yeston revidoval starou verzi, nakonec pro novou podobu muzikálu napsal osm zcela nových písní a přepsal více než polovinu původních textů. Právě tuto verzi Městské divadlo Brno nyní uvádí. Není bez zajímavosti, že se Grand Hotelem završuje na této scéně také pomyslná trilogie Maury Yestona, z jehož autorské dílny tady už s úspěchem uváděli tituly Nine a Titanic. A je vlastně i s podivem, že Grand Hotel na tuzemská jeviště dorazil až nyní. V roce 1993 tento muzikál v režii Jozefa Bednárika a choreografii Libora Vaculíka totiž uváděla s velkým úspěchem bratislavská Nová scéna.
Ale zpět k inscenaci režiséra Stanislava Slováka. Inscenační tým si tento kus charakterizoval jako elegantně excentrický muzikál. A je pravda, že na kostýmní uhlazenosti a nápadných, někdy až výstředních dějových zákrutách tady vše stojí a pulsuje jako všudypřítomné swingové a jazzové motivy. Divák v Grand Hotelu nepotkává žádný centrální, velký příběh, vše je tady ve třech dnech vršeno jako zlomky nezvyklých lidských osudů. Naráží tady na sebe rozdílné postavy, jejichž životní osudy tvoří efektní, ale zároveň obyčejně lidskou skládačku o velkých snech, vášních, láskách, zklamáních, bolestech i smrti. V kulisách hotelu se potkává stárnoucí primabalerína, krásný, leč osamělý baron, těžce nemocný židovský účetní, pohledná sekretářka, nevyspalý recepční, jehož žena rodí. Prolíná se tady láska a beznaděj, narození i smrt, slzy i jakási melancholie.
Slovákova výpravná inscenace není však jenom nablýskanou dobovou podívanou, ale toto lidské hemžení se lze číst v obecnějším slova smyslu jako podobenství o lidském životě prostoupeném radostmi, smutkem, nejrůznějšími příchody i odchody. Grand Hotel je tady onou scénou života a našeho pobývání na vezdejším světě. Tvůrci se ale samozřejmě snažili co nejvíce vytěžit zejména z vizuálně přitažlivé atmosféry rozmařilého Berlína konce dvacátých let. Scéna Jaroslava Milfajta je tvořena monstrózním schodištěm luxusního hotelu, který zdobí jakási až kubistická elegance. Využitím jezdících stolů se před tuto scénu lehce předsune bar, pokoje jednotlivých hrdinů, nebo ve finální scéně také ony létací otáčivé dveře, které jen podtrhnou výše zmíněnou metaforiku nevyzpytatelně bublajícího života. Onen sexy meziválečný odér potom stvrzují kostýmy Andrey a Adély Kučerových, tato výpravnost je jedním z kladů večera.
K těm dalším patří opravdu výtečné, nápadité sborové choreografie Hany Kratochvílové, které jsou ukázkou plnokrevné a zcela ve shodě s hudební styly pulsující podívané. Opravdu zážitkem jsou jiskrné taneční výstupy sboru nebo třeba s bravurou odtančené výstupy dvou pikolíků (Patrik Földeši a Tomáš Smička). Taneční čísla dávají této inscenaci šmrnc a rytmus, který se odráží také v několika vícehlasých pěveckých výstupech. Právě ono vrstvení hlasů podtrhuje zdůrazňovanou mozaikovitost celé záležitosti a je také kýženým protipólem k jednotlivým songům či duetům. Diváci se mohou těšit na plnokrevný swing v podání živého orchestru za scénou a na řadu hitů, které dobyly Broadway. Muzikál Grand Hotel je už díky svojí naznačené architektuře skutečně a v premiérovém obsazení také fungující kolektivní záležitostí. K lesku večera tak přispěli Markéta Sedláčková (Jelizaveta Grushinskaya), Lukáš Janota (Doktor Otternschlag), Marta Matějová (Frieda Flamm), Kristian Pekar (Baron), Oldřich Smysl (Otto Kringelein) nebo Milan Němec (generální ředitel Preysing).
Muzikál Grand Hotel je tak v podání Městského divadla Brno ukázkou efektní, ale nevtíravé, nostalgické, ale nevydírající, hudebně mocné a interpretačně zvládnuté podívané. V přitažlivém retro obalu tady servírují nejen závan starých časů, ale také vlastní pohled nad lidským životním hemžením se.
Prožít alespoň pár dní života v luxusu. V Brně měl premiéru muzikál Grand Hotel
Radmila Hrdinová 6. září 2020 zdroj Právo
…Grand Hotel, stejně jako řada titulů této scény, přináší „tak trochu jiný muzikál“. I když nepostrádá velkou love story, rozhodně nekončí happyendem. Je prostě výsekem života se vším všudy.
Příběhy sedmi stěžejních (a několika dalších) postav vypráví prokomponovaný hudební proud, v němž se proplétají jejich motivy s drsnější hudbou company představující hotelový personál. Mluvené dialogy vstupují do hudby a prolínají se tak jako osudy postav, slévají se do obrazu života berlínské společnosti 10 let po konci první světové války. I proto dějem prochází jako komentátor válečný lékař, postižený na těle i na duši zážitky z fronty.
Nicméně Grand Hotel není Cabaret, politika se ho téměř nedotýká, svět luxusního hotelu žije svými příběhy – slavné primabaleríny na konci kariéry, krachujícího průmyslníka, který si marně chce zachovat čistý štít, dívky snící svůj americký sen, krásného barona topícího se v dluzích i židovského účetního, který touží si svůj blížící se konec osladit vzrušujícím životem v anonymním hotelovém luxusu. Některé příběhy působí nedokončeně nebo až banálně, jiné diváka zasáhnou svou opravdovostí.
Stejně tak je tomu i s hudebním jazykem muzikálu: rafinovaně hudebně vystavěné plochy střídají songy, které působí především na divákovy city, ale nechybí ani dynamická taneční čísla svědčící o inspiraci energickým dobovým jazzem. Dohromady to zní ne vždy kompaktně, ale rozhodně ne nudně. Zvláště pak v kvalitním hudebním nastudování orchestru MDB pod taktovkou Františka Šterbáka a sborových scén pod vedením Jany Suchomelové.
Grand Hotel uvedl ve slovenské premiéře v roce 1993 režisér Jozef Bednárik na jeviště bratislavské Nové scény. Na českou scéně se poprvé dostává až nyní v Brně v režii Stanislava Slováka s temperamentní i romantickou choreografií Hany Kratochvilové. Monumentální Grand Hotel s jeho starobylou noblesou s odleskem secese vytvořil scénograf Jaroslav Milfajt a krásné dobové kostýmy navrhly Andrea a Adéla Kučerovy.
Silně obsazený brněnský soubor má dvojí obsazení pro všechny postavy. Na první premiéře zazářila jako Jelizaveta Grushinskaya Markéta Sedláčková s vrcholem v perfektně herecky i pěvecky podané písni Bonjour Amour. Pro roli Otto Kringeleina se zjevně narodil Oldřich Smysl, postavu umírajícího účetního dokonale prožil, zazpíval i zatančil.
Kristian Pekar nejen oslnil svým zjevem jako atraktivní Felix von Gaigern, ale diváky v duchu postavy znejistil, zda je jeho baron spíš gaunerem či opravdu zamilovaným gentlemanem. Sekretářku Friedu Flamm s naivitou i podtónem tvrdé životní zkušenosti ztvárnila s pěveckou, pohybovou i hereckou jistotou Marta Matějová.
Pochvalu ale zaslouží i další herci, ať už je to Pavla Vitázková v roli oddané společnice Raffaely Ottanio, Milan Němec jako ředitel Preysing, Lukáš Janota coby zahořkle cynický komentátor doktor Otternschlag, Jonáš Florián jako životem zkoušený recepční Erik i představitelé dvojice temperamentních hotelových boyů Patrik Földeši a Tomáš Smička či skvělý taneční pár Barbora Remišová a Michal Matěj. Zmínit je samozřejmě třeba i tradičně energickou, přesnou, nepřehlédnutelnou a nepřeslechnutelnou company.
